Články / Reporty

Disclosure: školácké oťukávání s elektronikou

Disclosure: školácké oťukávání s elektronikou

Jakub Béreš | Články / Reporty | 20.08.2016

Disclosure měli svůj koncert původně odehrát už v únoru, bohužel kvůli komplikacím s halou jej museli pár minut před začátkem zrušit. Pořadatelé z Fource Entertainment naštěstí obratem vyjednali nové datum i nové místo - Forum Karlín. To disponuje nejen ideálním prostorem a technickými standardy, od vzduchotechniky po čistý zvuk, ale i dostatečným množstvím barů, kterých si takový koncert žádá dvojnásob.

Od prvního probliknutí masivních světel bylo jasné, že koncert britských bratrů bude především jedna velká audiovizuální party. Pokud jste přišli pouze s ambicí stát se na hodinu a půl králem či královnou parketu, zatančit si na známé písně, tak jste museli odcházet nadmíru spokojení. Disclosure totiž servírovali jeden hit za druhým, navíc povětšinou pouze v lehké úpravě zvýrazňující taneční linku nebo úderný beat. V setlistu se tak našel prostor především na písně se slavnými vokálními hosty. S těmi však šlo během živé show pracovat nápaditěji, než je pouze pouštět bez gradace a jakékoliv větší logiky. Kromě F for You se zpěv nepatřičně topil v halfplaybacku a podkladu a působil téměř zbytečně.

Bohužel se tak nedostalo na starší našláplé kousky bez vokalistů jako Grap Her nebo Apollo, které nápaditě pracují s klubovým housem. Show byla popovým spektáklem, jenž zanevřel na samotné počátky kapely. Tomu odpovídala i vizuální show v čele s obří světelnou stěnou protaženou přes celé pódium a několika vznášejícími se reflektory, které poletovaly nad dvojicí muzikantů. Ti se usídlili za nástroji, které byly upevněny na kulatou konstrukci připomínající vesmírné plavidlo. Celý vizuál ale dával smysl pouze chvílemi, a to tehdy, kdyý se ho podařilo sladit s tempem a náladou písní. V úvodní White Noise se celá scéna zbarvila do bíla a v závěrečné Latch zase nabídla několik známých obrysů tváře z přebalu první desky Settle. Jinak nezaujala. Vyjímkou byla píseň Willing & Able, když se za zády muzikantů objevovaly černobílé siluety zpěváka Kwabse. Naopak nejtrapnější bylo, když se na stěnu promítala ve zpomalených záběrech samotná kapela.

Nevím, co se to v Praze poslední dobou děje, ale na každé druhé party je vměstnán stánek s občerstvením. Nejsem proti, na dlouhých akcích určitě přijdou vhod, ale na klasickém koncertu, kdy po jeho skončení musíte opustit prostor, protože se v něm nic neděje, smysl nedávají. Tím spíše, když prodáváte párky v rohlíku a smrdí to kolem vás jak na nádraží nebo u školního bufetu. K celé akci tak nejvíce pasuje slůvko průměrná. Průšvih to nebyl, ale nic navíc taky nikdo nepředvedl. Přitom by stačilo udělat pár odvážnějších úprav songů nebo proházet setlist... Společně s vůní parků u vchodu nás Disclosure vrátili do pubertálních let, když jejich set připomínal školácké oťukávání s elektronikou.

Info

Disclosure (uk)
18.8. 2016 Forum Karlín, Praha

Foto © Romana Kovacsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Slastný tinnitus (Daughters)

redakce 22.10.2019

Syrový, upřímný koncert šel až na dřeň, za hranu sebekontroly. Očistný rituál i slastný tinnitus.

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.