Články / Reporty

Divoká banda: Space & Sound + Ostravská banda v Praze

Divoká banda: Space & Sound + Ostravská banda v Praze

Lukáš Grygar | Články / Reporty | 29.11.2016

Když jsem před lety slyšel o legendárním provedení Stockhausenovy skladby Gruppen pro tři orchestry, kterou hudebníci po nadšených ovacích z fleku vystřihli znovu, nenapadlo mě, že se mi poštěstí něco podobného. Budiž, v Karlíně zaznělo přelomové dílo 20. století jen jednou, ale Janáčkova filharmonie spolu s Ostravskou bandou si za jeho zvládnutí ovace zasloužily. Vůbec celý nápad na večer poskládaný z hudby nové i staré (Gruppen za rok oslaví šedesátku!) a komponované pro nadstandardní ansámbly zaslouží potlesk a obdiv – jakkoli se v praxi povedl jen z poloviny.

Čímž narážím především na prázdná místa v sále, který by krom tří orchestrů zvládl pojmout i daleko početnější publikum. Mohli jste v něm sice zahlédnout důležité figury tuzemské hudební, ale třeba i mecenášské scény, ale jinak se Ostravě nepodařilo přilákat nikoho mimo rybníček soudobé vážné hudby. A je to škoda, protože už druhá skladba večera, beautiful to me. ah mladého polského skladatele Jacka Sotomského, by svými témbry, taženými sólistou z akordeonu a přímo autorem generovanými pomocí modulárního syntezátoru, trefila do uší leckoho, kdo si potrpí na alternativu.

Koncert nazvaný Prostor & Zvuk ale nepřekvapivě táhl Stockhausen. Hudebníci, naporcovaní do tří těles o třech dirigentech, zvládli Gruppen, jako by jejich partituru běžně snídali. Pravda, Ostravská banda jede dietu soudobé hudby od svého založení a Janáčkovci se už naučili nechichotat, když jim skladatel nepředepíše tón z lidušky, ale stejně – není ani za mák samozřejmé zvládnout zkoordinovat tři oddělené orchestry, zvlášť když ten úplně vlevo sotva viděl, respektive slyšel ten na opačném konci sálu.

Ještě před Stockhausenem v druhé půli koncertu (kromě Gruppen zazněla i čtyřkanálová elektronická kompozice Gesang der Jünglinge) se hudebníci protáhli Variací pro tři orchestry Petra Kotíka, zakladatele a uměleckého vedoucího Bandy. Lhal bych tvrdit, že mi cokoli z Variace utkvělo v paměti, ale s Kotíkem-skladatelem si, na rozdíl od Kotíka-dirigenta a roztržitého impresária, moje hudební cítění nikdy moc nerozumělo.

Právě druhá část Kotíkovy osobnosti se ale naplno projevila v závěru večera. Provedení Atlasu ekliptiky skladatele Johna Cage nevystačilo pouze s autorem doporučovaným překřížením skladby s jeho klavírní Winter Music, ale Kotík do Prahy přivezl ozajstnou dechovku: Hornickou kapelu z karvinské Stonavy. „...a ta nám do toho občas šťouchne,“ avizoval Kotík před udáním taktu a jak řekl, tak stonavští udělali. Šťouchnutí proběhla jen dvě, ale v obou případech byla okouzlující nejenom jako potutelný vtípek, ale jako pozoruhodný kontrast. Zatímco obě Cageovy skladby kreslily vesmír s myriádami mrkajících bodů, Stonava dvakrát vpadla do záběru jako neurvalý, ale fascinující vesmírný koráb nebo rozpálená kometa, přinášející do strnulého vakua život.

Kéž by se totéž podařilo celé akci! Chtělo by se říct, že její ambice předem odsoudil obecný nezájem o soudobou vážnou hudbu, ale afterparty v nedělní Arše byla natřískaná. Banda si v ideálně dimenzovaném prostoru střihla komponovaný večer na téma devadesáti let nové hudby, kam se vešly dvě skladby ze století aktuálního a dvě z minulého. Zatímco historii zastupovali Alban Berg a Salvatore Sciarrino, současnost si rozebrali Kotík a jeho blízký kolega Christian Wolff, americký skladatel s evropskými kořeny. A bylo to skvostné!

Wolffova skladba Trust sice nevybočila z mantinelů, ve kterých člověku bez znalosti hudební teorie moderní hudba splývá, ale vytvořila ideální „předmluvu“ k Bergově Komornímu koncertu – najednou tak srozumitelnému a snadno stravitelnému. Druhou půli si pak mezi sebou rozdělily Kotíkova Nine + 1, možná první autorova skladba, kterou jsem si užil na první dobrou, a následně zcela fenomenální Alegorie noci, potvrzující Sciarrinovu výjimečnost.

Jeden z nejzajímavějších skladatelů posledních dekád vykopává svou kompozici citací Mendelssohna, ale smyčce nás brzy vedou do zcela odlišných zákoutí, než kam původně mířil romantikův veleprovařený koncert pro housle. Jejich part v Arše obstarala Hana Kotková a brala dech. Ono taky dýchat, když Sciarrino (a jeho interpretka) napíná nádherné tóny na hranici slyšitelnosti?

Přál bych si, aby podobná hudba nebo podobný hudební zážitek našli cestu i mimo své soudobé ghetto – živé provedení je nejenom v případě Sciarrinů a Stockhausenů nezastupitelné. Už proto tleskám oběma večerům, byť v tom prvním jsem chtěl přídavek především od dechovky.

Info

Space & Sound / Hudba pro tři orchestry
19. 11. 2016 Forum Karlín, Praha

Space & Sound / Ostravská banda v Arše
20. 11. 2016 Divadlo Archa, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Galerie Průchod: veřejný výstavní prostor pro nikoho

Minka Dočkalová 21.01.2021

Umělci z Brna uspořádali vernisáž „pro nikoho“. Ve veřejném průchodu domu na Údolní nainstalovali velkoformátové grafiky.

Eurosonic Noorderslag 2021: Možnosti tu jsou

Aneta Martínková, su, Jakub Béreš, David Čajčík 18.01.2021

Přesun kultury na síť pokračuje. V online prostředí proběhl během minulých pár dní i největší a nejrespektovanější evropský showcase festival.

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.