Jakub Šíma | Články / Recenze | 06.10.2015
Když Young Fathers s předchozí deskou Dead vyhráli Mercury Prize, ocenění pro nejlepší britské album roku, byla z toho malá senzace. Až na stejnou cenu nominují White Men Are Black Too, už se nikdo divit nebude. V kapele totiž stále žije to, čím je britská scéna výjimečná. Nesmlouvavost, odvaha a originalita je jen stručný výčet vlastností, které za průlivem La Manche způsobily v posledních dekádách několik hudebních revolucí. A Young Fathers jsou v této tradici pevně ukotveni. Ať už revoluci způsobí, nebo ne.
A když v úvodu desky uslyšíte zašeptání „here is another ticket“, můžete si být jisti, že nejde jen o lístek na hudební jízdu, ale také do nitra duše i mozku mladých mužů z ostrovů. Jen nástupiště je zase o kus dál a neortodoxní boyband sebejistě unikl z dosahu minulých srovnání. Přirovnání k experimentálnímu charakteru Shabazz Palaces nebo Death Grips, ke kterému ještě mohly svádět písně jako Queen Is Dead, už opustilo horizont srozumitelnosti. Kapela s novinkou dovádí svébytné uchopení popu k jeho radikální podobě a skrz vlastní prožitky rovněž k mimořádné naléhavosti. Dunivé kopáky diktují pevný rytmus, přes který se bez ustání přelévá řada melodických rovin, jež se v průběhu tracku, díky použití různých samplů, několikrát promění. Struktura skladeb je tak předem nerozluštitelná a nabízí řadu nečekaných gradací a intenzifikací nálad. Ke slovu i tentokrát přichází řada inspiračních momentů s africkým rodným listem, které se mísí s různorodými zvuky, jako jsou kravské zvonce v Old Rock n Roll nebo hvízdání v John Doe. Vše umocňuje mocný i tklivý trojhlas, ať už zní celý najednou, nebo je rozštěpen mezi jednotlivé členy.
Provokativní je už název desky a obsah jednotlivých tracků si s ním nezadá. Místo aktuálních politických nebo sociálních témat se soustředí na nadčasové otázky, kterým se bez rezignace na vlastní osud nevyhnete. Našeptávají tajemství, ukazují okousané nehty kolektivního svědomí a strkají prsty do dveří konečně započaté spokojenosti. Z nesmlouvavého až zlověstného tónu nepolevují, byť momenty smíření nalezneme i zde.
Na nahrávce je znát překypující kreativita tvůrců, a proto překvapí sevřenost a kompaktnost výsledku. Hluchá místa jsou cizím slovem, jednotlivé písně sešlapují plyn až k podlaze a během poslechu není kdy vydechnout. Nic nevyčnívá, ani nezaostává, a oblíbeným trackem může být kterýkoli z dvanácti zářezů. Young Fathers udrželi vysokou úroveň tvorby, ale deska zároveň mohla vzniknout kdykoli a kdekoli. Přesto je na ni třeba pohlížet jako na další dítě ostrovní originality a nebát se ji zařadit do tradice jmen jako Massive Attack nebo Tricky, kteří svým originálním pohledem dokázali mnohé obrátit vzhůru nohama. A jestliže teď Amerika objevuje grime, můžeme se jen dohadovat, kdy objeví i Young Fathers.
Young Fathers – White Men Are Black Too (Big Dada, 2015)
www.young-fathers.com
Live:
13. 11. 2015 Kabinet Múz, Brno
14. 11. 2015 MeetFactory, Praha
text © magazin Full Moon #50
foto © Katherine Anne Rose (Observer)
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.