Články / Reporty

Dobra robota! (Riverside)

Dobra robota! (Riverside)

Davo Krstič | Články / Reporty | 07.03.2019

Running Wild, Kreator, Cradle of Filth, Queensrÿche, Arch Enemy… to není výčet účastníků dalšího tuzemského metalového festivalu. Tahle sestava se sešla na tričkách návštěvníků pražského koncertu polských prog rockerů Riverside. Publikum bylo sympaticky rozpřáhlé nejen žánrově, ale i věkově, takže vedle mladíků s pivem a opravdu krásných holek dorazili i pokročilí, zvědaví na „Pink Floyd z Varšavy“. A ke zvědavosti rozhodně byl důvod, neboť šlo o první tuzemský koncert v novodobé historii Riverside – kapela se po předčasné smrti kytaristy Piotra Grudzinského rozhodla pokračovat dál coby trio – a současně o zahajovací koncert evropského turné Wasteland tour.

Ještě deset minut před oznámeným startem setu holandských Lesoir byly dveře do sálu zavřené a za nimi probíhala zvukovka. Zpěvačka Maartje Meessen se posléze za zdržení omlouvala, prý nastaly nějaké technické problémy, které bylo potřeba dořešit. Zjevně neúspěšně, protože zvuk byl špatný a v hlukové kouli se téměř zcela ztrácel doprovodný zpěv Eleen Bartholomeusové. Co na tom, že Lesoir zpestřují svůj mix prog rocku a symfonického metalu užitím příčné flétny, když kvůli mizernému zvuku nemá šanci vyniknout? Alespoň že publikum kapelu neodzívalo.

Děsil jsem se, jak budou znít hlavní hvězdy, a během úvodních vteřiny skladby Acid Rain si mohutně oddechl. Zvuk byl o dvě třídy výš, krásně čitelný, což je pro instrumentální ekvilibristy Riverside prostě nutnost. Teprve jsme začínali, ale zaplněný sál Paláce Akropolis už stihl jeden singalong a k dalšímu jej lídr kapely Mariusz Duda vyzval v refrénu Vale of Tears. Zakrátko došlo i na Lament, subjektivně nejlepší píseň z nového alba, v níž se ideálně mísí křehká melancholie s rock/metalovou agresí. Duda má neskutečný cit pro silné melodie. Ano, Riverside exhibují, ale v základu je to vždy jednoduchá, v tom nejlepším slova smyslu chytlavá píseň. Jako třeba ve vyloženě floydovské Guardian Angel, kterou zpěvák a (bas)kytarista představil jako píseň o tom, jak jsou nyní lidé v Polsku, potažmo v celé Evropě čím dál víc odděleni jeden od druhého. Nebo hned následující Lost (Why Should I Be Frightened By a Hat?), což je regulérní pop-rock s nakažlivým refrénem.

fotogalerie z koncertu zde

Během promluv k publiku přecházel Duda plynule z angličtiny do polštiny. Na úvod se zeptal „dobrze se darzi?“, pěveckou výpomoc fanoušků pochválil slovy „bardzo ładne“ a v závěru hýřil superlativy. „Fantastyczne,“ zhodnotil před tradičním přídavkem 02 Panic Room. Nové album Wasteland stihli Riverside přehrát celé, včetně poněkud úmorné instrumentálky The Struggle for Survival, že jsou v kapele skvělí muzikanti, vím i bez podobných vycpávek. Hned potom sáhli Riverside hluboko do archivu a vytáhli Loose Heart z debutu Out of Myself, v jejímž závěru si Duda solidně zachroptěl. Přestože by k tomu jejich tvorba sváděla, obešli se Riverside celý večer na pódiu bez atmosférických projekcí (na bílém plátně v pozadí se skvělo jen velké R) a vystačili si s decentními světelnými efekty. Jak Duda přiznal, vrátili se Poláci do České republiky po hodně dlouhé době. Nadšené vytleskávání a skandování „Riverside“ je, doufám, utvrdilo v tom, že jejich rozhodnutí pokračovat bylo správné. Start turné – znakomity.

Info

Riverside (pl) + Lesoir (uk)
6. 3. 2019 Palác Akropolis, Praha

foto © Honza Nedoma

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.