Články / Reporty

Dobře, hodně dobře, Editors!

Dobře, hodně dobře, Editors!

Adam Vrána | Články / Reporty | 11.12.2015

Světla zhasla, euforie zesílila. Naposled byla tahle konstelace atmosféry a energie cítit v říjnu 2013 v Lucerna Music Baru a není to tak dávno, co Editors přiznali, že Prahu si z turné k The Weight of Your Love pamatujou nejvíc. Konečně dozrál čas dát si repete. O dva roky později a s dalším zářezem v diskografii, na který se kydají nesmyslné bláboly toho druhu, že s přibývajícími léty Editors nevědí, co se sebou. Vědí. Dnes, zítra, na věky věků.

Když se s úvodními tóny No Harm zvedl z publika aplaus, na pódium nenakráčeli nabubřelí egoisti, ani intelektuální introverti. Jak se Editors za tu více než půldekádu, co je znám a vyznávám, vlastně změnili? Soudě podle toho, co slyším, vidím, vnímám a jak si to všechno můj mozek zvládá vyložit, nijak zvlášť. Jsou pořád stejně nenucení, přívětiví a pokorní a všechny tyhle vlastnosti mají s postupem let čím dál hmatatelnější obrysy. Už na ně zpod pódia nezírám jako na ztělesněnou fata morgánu, ale daleko spíš jako na normální lidi, které nesžírá jejich vlastní pochybnost, přestože sklouznout k něčemu takovému je v tvůrčím procesu nejen snadné, ale i zatraceně pohodlné. Editors sice stárnou, ale přitom i rostou. A to je vůbec nejlepší vývojové schéma, jaké může nastat, pakliže budu na malou chviličku uvažovat ve vzorcích.

Pořád sklízejí stejně bouřlivé ovace a Tom Smith jich vždycky dostane pochopitelně o něco navíc. Privilegium frontmana. Zpíval trochu nakřáple, byť na šarmantnosti, výrazu a specifické gestikulaci mu to neubíralo ani gram. Musel jsem se nahlas smát. Vždycky jsem měl dojem, že každý Brit s postavou nad 180 cm a váhou pod 80 kg v sobě má alespoň kousíček Mr. Beana. Schválně vedle sebe někdy postavte Rowana Atkinsona, Adriana Bella a Toma Smithe.

Že je ten večer většina z nás v Roxy kvůli těm starým Editors, se dá úplně chápat. Munich, Blood, Racing Rats, An End Has A Start. Důležité milníky minulosti, které znamenaly a dodnes znamenají hodně. Publikum ožívá a dává jasně najevo, že na to pěkné, co bylo, nikdy nezapomene. Přesto ale není nad současnost, ať už je jakákoliv. A nový materiál je toho důkazem.

Depešácká tancovačka Life Is a Fear vstřikuje do lidí palivo, co jim při pracovně-předvánočním kolotoči minimálně do pátku vydrží. Sborové „Salvation!“ by mělo sílu zbořit zdi kostela a stejně tak rozdupat všechen reálný i virtuální teror, co nám poslední dobou kalí radost ze života. A Forgiveness? Ten drtivý riff je dost silný argument na to, abych jakékoliv protinázory na tuhle pecku přehlížel a nepřipadal si jak arogantní náfuka.

Malounko mě mrzí závěr. Nebýt nočního klidu, třeba by se Roxy při přídavkové Papillon produpala až do pekla. Čert, satan Ransdorf i Trump vědí, že by toho byla schopná. Ale co už. I trojka znamená dobře, přičemž dobře nemusí nutně znamenat trojku. Takže dobře, Editors. Hodně, hodně moc dobře!

Info

Editors (uk)
9. 12. 2015 Roxy, Praha

foto © Kuba Václavek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jazz dvou kontinentů (Jorge Rossy Vibes Quintet)

David Bláha 20.01.2020

Úvodní melodie připomene tvorbu Thelonia Monka, což vlastně vypovídá i o celém výrazu a zvuku, který skupina vytváří...

Sub Focus – kdo chodí na starý djs?

Vadim Petrov 19.01.2020

Sub Focus nastoupí, potřese Bifidovi rukou a vypálí Rock It v double dropu s Take You Higher od Wilkinsona, synergické double dropy padají jeden za druhým téměř bez ustání.

Povolený sentiment na Balkáně (Božo Vrećo)

Ana Fligić 31.12.2019

Typické dlouhé vlasy, dramatický make-up, plnovous, elegantní, nejčastěji vlastnoručně navržené šaty, vysoké podpatky. Sevdah v Bělehradu.

Něco mezi (J.I.D)

Daniel Nádler 23.12.2019

Nevím, jestli zrovna tahle situace mu dodala kuráž nebo co se v něm zlomilo, ale pak bylo všechno jinak.

Náboženství: Island (Árstíðir)

Aneta Kohoutová 16.12.2019

Celým večerem se nese velký důraz na kořeny a pospolitost, chvílemi se v téhle situaci cítím trochu stísněně jako na sektářském kázání, do poznámek si píšu - guru feeling.

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová 14.12.2019

Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.