Články / Reporty

Dobří bubáci se vracejí (Marilyn Manson)

Dobří bubáci se vracejí (Marilyn Manson)

Viktor Palák | Články / Reporty | 22.11.2017

Některé věci se nemění. „Dobrý den, vy jdete na Mansona?“ ptá se mě ztracený mladík na Výstavišti. „Jsem si říkal, že asi jo, celý v černém… A začne to včas?“ Těžko říct, Mansonovy (české) koncerty provází rozporuplná pověst a zkušenost z těch předchozích jasně říká, že zatímco na albech klíčová osobnost teatrálního shock rocku ještě dokáže překvapit (minulá deska Pale Emperor), koncerty jsou tak trochu rutina. Tu mohly tentokrát narušit dva faktory: pražské vystoupení bylo úplně první po úmrtí vězněného Charlese Mansona (kuriozitka, ale co kdyby) a taky šlo o součást turné, na které Manson vyrazil zraněný poté, co na sebe během newyorského vystoupení převrhl kulisy.

Koncert tak zahájil na vozíčku upgradovaném na trůn jakýmsi žehlicím prknem, čímž mimo jiné vystihl celkovou druhořadost své aktuální koncertní produkce. Světla byla ještě slušná, nevýrazné látkové backdropy i inkriminovaná kulisa s pistolemi už méně. Jistě, na svých koncertech na sebe snaží strhávat pozornost hlavně Manson sám, pódiová výprava ale i tak působila trochu jako z nouze ctnost. Což má ostatně společné s novou deskou Heaven Upside Down. Ta je sice slušnou, ale v prvé řadě přece jen reminiscencí na formativní (tedy devadesátá) léta Mansonovy kariéry. Kde relativně funguje groovy Kill4Me, selhávají singlové vypalovačky, oživovat zvuk Antichrist Superstar dvacet let poté není dobrý nápad. A živé předvedení Sweet Dreams? Jasně, Manson covery vždycky uměl a tohle je soudě podle smartphonů uvedených do stavu pohotovosti jeho největší hit – ale je to fakt nutné?

Úplně šťastné nebylo ani pracovat (respektive nepracovat) s relativně dlouhými pauzami mezi skladbami, zjevně potřebnými k manipulaci s ortézou a kostýmy – Manson se v Praze dočkal znovu velmi slušného přijetí, hluchých míst se ale koncert nezbavil a kromě zmíněných pauz mezi ně patřil i opakovaný humor na téma „ne, ti páni na pódiu opravdu nejsou lékaři“, případně nához do publika, že „pokud jste na drogách, je to špatně – protože jste je prvně nenabídli mně“. Vážně? Byl by pak ten koncert lepší?

„Everything has been said before,“ notoval Manson ze čtrnáct let staré desky The Golden Age of Grotesque a shrnul tím i svůj vlastní koncert, což je pro autora jednoho z nejlepších živých metalových alb (Last Tour on Earth) poněkud trudná vizitka. Na druhou stranu náboj jeho průlet tím nejlepším z diskografie (včetně špinavé, stařičké skladby Tourniquet) měl a vynucenou statičnost indisponovaného muzikanta vynahrazovaly energické reakce publika.

Předkapela? Ve chvíli, kdy vzpomínáte na Vladivojnu coby to nejlepší, co kdy před Mansonovým českým koncertem proběhlo (to se psal rok 2007), netřeba ztrácet čas. A ohlasy na devadesátkovou EBM diskotéku Amazonica to jen potvrdily. Návrat se vším všudy – tedy i rozpaky, zda by celý nesporně zábavný tyjátr nechtěl i infuzi čehosi čerstvějšího. A ne, protentokrát nemluvím o drogách.

Info

Marilyn Manson
19. 11. 2017
Praha, Tipsport Arena

foto © Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.