Články / Reporty

Dobří bubáci se vracejí (Marilyn Manson)

Dobří bubáci se vracejí (Marilyn Manson)

Viktor Palák | Články / Reporty | 22.11.2017

Některé věci se nemění. „Dobrý den, vy jdete na Mansona?“ ptá se mě ztracený mladík na Výstavišti. „Jsem si říkal, že asi jo, celý v černém… A začne to včas?“ Těžko říct, Mansonovy (české) koncerty provází rozporuplná pověst a zkušenost z těch předchozích jasně říká, že zatímco na albech klíčová osobnost teatrálního shock rocku ještě dokáže překvapit (minulá deska Pale Emperor), koncerty jsou tak trochu rutina. Tu mohly tentokrát narušit dva faktory: pražské vystoupení bylo úplně první po úmrtí vězněného Charlese Mansona (kuriozitka, ale co kdyby) a taky šlo o součást turné, na které Manson vyrazil zraněný poté, co na sebe během newyorského vystoupení převrhl kulisy.

Koncert tak zahájil na vozíčku upgradovaném na trůn jakýmsi žehlicím prknem, čímž mimo jiné vystihl celkovou druhořadost své aktuální koncertní produkce. Světla byla ještě slušná, nevýrazné látkové backdropy i inkriminovaná kulisa s pistolemi už méně. Jistě, na svých koncertech na sebe snaží strhávat pozornost hlavně Manson sám, pódiová výprava ale i tak působila trochu jako z nouze ctnost. Což má ostatně společné s novou deskou Heaven Upside Down. Ta je sice slušnou, ale v prvé řadě přece jen reminiscencí na formativní (tedy devadesátá) léta Mansonovy kariéry. Kde relativně funguje groovy Kill4Me, selhávají singlové vypalovačky, oživovat zvuk Antichrist Superstar dvacet let poté není dobrý nápad. A živé předvedení Sweet Dreams? Jasně, Manson covery vždycky uměl a tohle je soudě podle smartphonů uvedených do stavu pohotovosti jeho největší hit – ale je to fakt nutné?

Úplně šťastné nebylo ani pracovat (respektive nepracovat) s relativně dlouhými pauzami mezi skladbami, zjevně potřebnými k manipulaci s ortézou a kostýmy – Manson se v Praze dočkal znovu velmi slušného přijetí, hluchých míst se ale koncert nezbavil a kromě zmíněných pauz mezi ně patřil i opakovaný humor na téma „ne, ti páni na pódiu opravdu nejsou lékaři“, případně nához do publika, že „pokud jste na drogách, je to špatně – protože jste je prvně nenabídli mně“. Vážně? Byl by pak ten koncert lepší?

„Everything has been said before,“ notoval Manson ze čtrnáct let staré desky The Golden Age of Grotesque a shrnul tím i svůj vlastní koncert, což je pro autora jednoho z nejlepších živých metalových alb (Last Tour on Earth) poněkud trudná vizitka. Na druhou stranu náboj jeho průlet tím nejlepším z diskografie (včetně špinavé, stařičké skladby Tourniquet) měl a vynucenou statičnost indisponovaného muzikanta vynahrazovaly energické reakce publika.

Předkapela? Ve chvíli, kdy vzpomínáte na Vladivojnu coby to nejlepší, co kdy před Mansonovým českým koncertem proběhlo (to se psal rok 2007), netřeba ztrácet čas. A ohlasy na devadesátkovou EBM diskotéku Amazonica to jen potvrdily. Návrat se vším všudy – tedy i rozpaky, zda by celý nesporně zábavný tyjátr nechtěl i infuzi čehosi čerstvějšího. A ne, protentokrát nemluvím o drogách.

Info

Marilyn Manson
19. 11. 2017
Praha, Tipsport Arena

foto © Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.