Články / Reporty

Dobrý večer, smutku (Wrekmeister Harmonies, Drom)

Dobrý večer, smutku (Wrekmeister Harmonies, Drom)

Tomáš Kaňka | Články / Reporty | 13.05.2018

Vlastně jsem za poslední rok neviděl žádnou kapelu tolikrát jako Wrekmeister Harmonies. Prvně v tasovském háječku radosti na Besedě u Bigbítu, podruhé hned za pár dnů na pevnostní juchandě v Josefově. V obou kontextech působili Američané jako zjevení. Na Besedě se temné kytarové drony moc nehrají, ale mohou tu být a občas taky jsou. Dramaturgii Brutalu byli Wrekmeister Harmonies blíž, i tady je však propojení s prototypickým festivalovým zvukem jen letmé – je tu tma a sem tam hutná kytara. Každopádně družina kolem tvůrčího dua Robinson – Showová zahrála při obou příležitostech skvěle a důvod, proč zavítat na třetí setkání, byl nasnadě.

Wrekmeister Harmonies měli v pražském Klubu FAMU společnost v tvrdé liberecké kytarovce Drom. Čtveřice přijela do stověžaté s novým materiálem, který je zasvěcen tragickým příběhům koncentračního tábora v Letech, a krom všeho dalšího hlásá, že Tady Bůh není! Posun oproti studiovému vyznění prakticky neexistuje. Drom ctí zaznamenané a zvuk činí totéž – je věrný, nepřitvrzuje, nešpiní, vokál působí dokonce srozumitelněji než doma. Baví mě nápadité bicí, které neuvíznou u sypaček, ale přemýšlí, baví mě hraní bez jednoduchých šablonek i nasazení à la Lvmen na triku, snad jen v postrockovějších pasážích zamrzí místy laciný patos. Celý set je kázání prostý, v meziskladbí se mlčí. Znamená to sice neúplné využití angažovaného konceptu, na straně druhé jde o hudebně správný krok, který umožňuje intenzivní potenciál skladeb beze zbytku vyždímat. Povedlo se.

fotogalerie z koncertu tady

Američané nabídli tvář jinou, východisko je přitom podobné. Obě formace vycházejí (mimo jiné) z emoce smutku, způsob, jakým se s ní hudebně vyrovnat, je ale nesrovnatelný. Drom tlačí a hlasitě apelují, Wrekmeister Harmonies provázejí v kontemplaci. Hlavním průvodcem je na těch cestách J. R. Robinson, jednak kytarista a obsluha elektronického pultu, jednak vůdčí osoba s vokálem, jehož barva je oné kontemplace nejlepším důkazem, jsme blízko mluvenému slovu, místy šepotu. Druhý kapelní pilíř, Esther Showová, se stará o melodičnost. Nemůžeme ale mluvit o dominantních linkách, houslové a klávesové party do dronového dění spíše vplouvají, než aby se nad ním tyčily. Zatímco klávesy dostávají přesnou zvukovou podporu, housle čeří vodu, v níž často není slyšet. Třeba přes bubeníka, třetího do party.

Ačkoli východiska Wrekmeister Harmonies jsou postrocková a hlavním výrazem je introspekce, kapele jsou cizí žánrová klišé, prvoplánové plakání a vůbec veškerá efektní gesta. Ten svět není přitažlivý, chybí v něm hezounké harmonie, hloubá v abstrakci, která občas dovolí vypustit detail – melodii, ženský vokál. Oproti festivalovým koncertům Wrekmeister Harmonies zintimněli a vybočili ze statusu jménem kapela. Já slyšel šeptání mezi dvěma blízkými, podivné putování, které si dám s radostí i počtvrté, bude-li příležitost.

Info

Wrekmeister Harmonies (us) + Drom
10. 5. 2018 Klub FAMU, Praha

foto © Mária Karľaková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.