Dock, Bardo a standardy

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého, mezi lidmi oblíbeného klubu, aby při vybírání vstupného všem osobně vysvětloval, že je potřeba být během koncertu opravdu potichu? V ostravském klubu Dock vypadal přesně takhle boj s ignorancí minulý týden. Dock je v mnoha ohledech přístavištěm pozitivní deviace - koncepční parties pro dospělé, hudební objevy ze všech koutů světa, groove jamy, snídaně, které sbližují, rezidence techno platformy... Kluboví návštěvníci ale často staví program na druhé místo, jsou tu stovky těch, kteří pokud si chtějí dát pivo, nechtějí u toho ani hekaly, ani drncálky. Umělec má jen tolik prostoru, kolik mu vyčlení bezohledné, anebo ohleduplné publikum. Jistě, všichni máme zkušenost s arogancí. Občas se najde i nezvykle silná vůle netolerovat ji a jít naproti pozoruhodným zážitkům stůj co stůj, i za cenu nesouhlasu štamgastů.

Co všechno Dock hájí a představuje? Nezapomenutelnými byly koncerty Enest, Erith, Ochepovsky, Go March nebo Bulp. Ještě si živě pamatuju, jak v Ostravě nebylo na co zajít celé týdny (pomíjím-li jazz a související styly), teď lze za muzikou vyrážet vícekrát do týdne. V Docku navíc přibyla sklepní scéna pro skutečně undergroundové požitky malých hloučků (nese trefný název Otvor Stage), zvětšilo se hlavní pódium, přijedou Bert & Friends, Never Sol, Bára Zmeková, interpreti z Polska, USA. Jak dokážou provozní primárně nehudebního klubu tolik produkce utáhnout, když na koncert chodí stěží menší desítky nadšenců, těžko povědět. Každopádně v úvodu zmíněné rozhodné gesto majitelů zajistilo první opravdu ničím nerušené vystoupení. Přijel projekt Bardo.

Tvorba na pomezí poezie a folklóru a zvláště pak jímavý projev mazlivé Sisy Fehér v triu. Nemusela prosit o pozornost, všechno znělo, bylo slyšet, mohlo promlouvat. A pokorný poslech Bardo potřebují, protože jsou pokory plní. Stejně jako líbezných trylků a povážlivých výšek, ve kterých vám ještě není nedobře. Sisa tvoří a zpívá hudbu připomínající třeba Dorotu Barovou, Beatu Hlavenkovou nebo Katarzii (speciálně v songu Ona). Také houpe, lehounce a bezchybně vyslovuje a vládne jazykem, sdílí silné zkušenosti, věří na zvukomalbu. Písně jako Ráno nebo Jelene uchlácholí i velké vzteky, Zore nebo Jarabinu stačí slyšet jednou, abyste si melodii dokázali vybavit i týden na to.

Večer s Bardo v Docku zůstane milníkem, skvělým otevřením nové sezóny, která se může přiblížit metropolitním standardům.