Články / Reporty

Donaufestival 01 – a nakonec Godspeed You! Black Emperor

Zdeněk Němec | Články / Reporty | 29.04.2015

Rakouské okresní městečko Krems an der Donau (trochu větší Kroměříž) je po dva jarní víkendy plné hudby. Koncerty jsou klubové (respektive kostelní) velikosti. Proudící davy hudby chtivých návštěvníků Donaufestivalu se nekonají, město neobsadily tisíce opáskovaných nadšenců, ale hrstka „fajnšmekrů“ převážně z Rakouska a nejbližšího okolí. První víkend odstartoval v pátek 24. dubna a skončil nedělním programem o dva dny později.

Stars of the Lid v kostele byli jako pohlazení ve snu. Brian McBride a Adam Wiltzie nastoupili s kompletním ansámblem, který tvořili smyčce a žestě. Některé drony napovídaly, jak výjimečný zvuk Minoritenkirsche nabízí. Ambientní, a přesto epický minimalismus, současná klasická hudba v celé své kráse. Sedělo se na zemi, postávalo se za zvukařem. Opal Tapes Label Showcase naplno prověřili techniku, i když experimentální elektronika a noise v sobotu po poledni přivábil jen malou skupinku zvědavců. Poprvé jsem při indoor koncertě (v kostele) ležel na zemi a zvuk mi drtil vnitřnosti. Hodinový set Grouper (s kytarou a walkmany) tamtéž bohužel nedokázal tolik vtáhnout – až příliš ambient, od něhož odváděl pozornost sebemenší pohyb/zvuk z publika, jako by muzika Liz Harris jen matně doléhala z jiných prostor. Následující den všechny přítomné vtáhl field recordings svět Petera Kutina. Projekt Decomposition I-III začínal na odlehlých a opuštěných místech, aby se společně s autorem a posluchači vrátil do civilizace.

Na gotický kostel navazuje komplex, který po celý víkend skýtá prostor pro nejrůznější kulturní vyžití. Tajuplná instalace na nádvoří The Floating Transparent Eyeball je ukryta v obří dřevěné kostce (vstup pouze se špunty), sluchová ochrana je k dostání prakticky na každém rohu. Dalším důležitým bodem Donaufestivalu je Kunsthalle Krems, které vévodí nejrůznější instalace Pipilloti Rist. Audiovizuální přehlídka moderního umění, kterou navíc dvakrát při živém vystoupení hudebně doprovodil Hans Platzgumer. Vynikající zvuk, obří projekce a příjemné koberce s polštáři.

Kulturní centrum Messegelände nabízí tři sály a jeden středně velký „kulturák“ Stadtsaal. Zde se odehrává večerní program. Hned zkraje se začalo pekelně ostře, Carter Tutti Void nandali neuvěřitelně tvrdé techno s kytarami. Následoval Ben Frost, který v Kremži představil Auroru s nejlepším zvukem, jaký jsem u něj zažil. Výborné byly taky projekce od MFO, se kterými se Frost představil už na Unsoundu v Krakově. Gazelle Twin to v brněnském Kabinetu Múz slušelo víc a James Holden by se měl definitivně vykašlat na živý saxofon. Zvuk opět perfektní. Následující večer zahájil Ketev, jehož souputníci z Opal Tapes opanovali nedaleký kostel. Jakožto „hvězda“ labelu to bohužel prohrál, protože sice dostal lepší čas, ale zvuk v Minoritenkirsche by pro něj býval byl vhodnější. Patten a Powell roztančili publikum - každý jinde a každý po svém. Battles, hlavní hvězdy druhého dne, sklízeli nadšené reakce. Nebylo to špatné, ale... Pánové to umí mnohem líp a celý set nedržel pohromadě jako na oslavách WARP25, kde to ze sebe kapela během hodiny vysypala jako dávku ze samopalu.

Závěrečný den byl plný očekávání Godspeed You! Black Emperor. Přesto úvod patřil perfektní předkapele Xylouris White, která strhla dav k tanci. Loutna a bicí - nejenergičtější řecký folk-rock na světě. Zvuk Stadtsaalu byl během všech koncertů dokonalý a finále bylo na spadnutí. Všechno klaplo a stejně jako v Lucerna Music Baru jste mohli sledovat jeden z nejúžasnějších koncertů v životě, tentokrát podpořený nepřekonatelným zvukem, jehož čitelnost byla i v okamžicích největší gradace neuvěřitelná. Spolek se bavil. Jednotliví členové mezi sebou komunikovali posunky, pohledy i verbálně. Godspeeds jsou kapela, kterou se vyplatí sledovat z bezprostřední blízkosti.

Následující víkend začíná ve čtvrtek 30. dubna a zahraje například Nils Frahm, Alva Noto, Arca, Ryoji Ikeda, Autechre, Holly Herndon a Clark. Při nastavené laťce půjde o koncertní zážitky s puncem hudební i zvukové dokonalosti.

Info

Donaufestival 2015
24. - 26. 4. 2015
30. 4. - 2. 5. 2015
Krems, Niederösterreich, Rakousko

www.facebook.com/donaufestival
www.donaufestival.at

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.