Články / Reporty

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

Zdeněk Němec | Články / Reporty | 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Koncerty, performance, výtvarné expozice i přednášky z nejrůznějších oblastí moderního umění. Dva víkendy na přelomu dubna a května sice nijak výrazně nezasahují do běžného života dolnorakouské metropole, ale v měřítku uměleckých přehlídek patří ke špičce evropského významu. Tady je krátký seznam toho, co nás nejvíce zaujalo aneb top 5 + 1 návštěva Kunsthalle, která sice není součástí oficiálního programu, ale páska z festivalu je zároveň volnou vstupenkou. Rozsáhlejší report očekávejte v novém Full Moonu, který vychází dvacátého května.

Godflesh
Dvě siluety odděluje projekční plátno s postapokalyptickými výjevy. Industriální mašinerie nekompromisní dvojice hrne z pódia decibely agresivní metalové litanie, během které Broadrick nečekaně nemění kytary a královsky vazbí, kde se dá. Perfektně vybalancovaný řízný zvuk, hodinový průřez diskografií a následné úsměvy, které rozdávají radost při kontaktu s fanoušky po koncertě. Vidět Godflesh a chtít zas a znovu.

Caterina Barbieri
Synťáková královna dnešních dní. V malém sklepním prostoru rozehrává Caterina Barbieri fantasticky melodický a taneční set, který intenzitou převyšuje naše předchozí setkání loni na Atonalu a Unsoundu. Vystoupení pro třicetihlavé publikum v prostoru plném koncentrované energie, která nemá kam unikat. Off-beatová melancholie bez projekcí navíc Caterině sluší, stejně jako přímočařejší aranže, které kromě soustředěného poslechu svádí k pohybu po parketu.

Hüma Utku
Hüma Utku transformuje chaos abstraktní elektroniky a droneových turbulencí, aby jim dala řád a rozproudila ambientní prázdnotu a temnotu. Deformace zvuku, kterou umělkyně z Istanbulu spojuje tradiční nástroje a neprostupnou atmosféru podprahového techna, navozuje pocit naděje v kontrastu s industriálními ozvuky dnešního světa. Hmota pulsuje v pomalém tempu hutného zvuku a dav se propadá hluboko do deprese v očekávání katarze, která nepřichází.

Jonas Staal - Steve Bannon: A Propaganda Retrospective
Výstava o politické propagandě, kterou připravil umělec a badatel Jonas Staal, se věnovala postavě Steva Bannona coby někdějšího poradce Donalda Trumpa. Zmenšenina původní výstavy z Rotterdamu nabídla spoustu zajímavých informací o Bannonových praktikách, který jakožto filmař využíval především možnosti filmového vyprávění, ale neváhal využít také trollích farem a infikoval tak online svět hry World of Warcraft. Exhibici rozšířila přednáška Jonase Staala, který poutavě pohovořil o historii politické propagandy.

Stefan Kaegi (Rimini Protokoll) a Thomas Melle - Uncanny Valley
Přednáška vedená robotem, který téměř dokonale připomíná člověka? Na první pohled na židli vedle projekčního plátna seděl člověk (nebo přinejmenším kyborg), ale jakmile začal mluvit a gestikulovat, bylo jasné, že jde o robota. Spisovatel Thomas Melle vystupoval na plátně v kontrastu ke své mechanizované verzi. Smíšené pocity, které toto setkání vyvolalo, se snaží rozvést performance nazvaná Uncanny Valley, což je zároveň označení tohoto znepokojivého pocitu.

Hans op de Beeck - The Cliff
Nevšedním bonusem Donaufestivalu je každoročně možnost navštívit místní Kunsthalle, kde byla letos k vidění výstava belgického umělce Hanse op de Beecka s názvem The Cliff. Rozmanitá expozice balancující na pomezí snu a reality, zahrnovala monochromatické šedé skulptury, tajemné videoprojekce i propracované akvarely. Vše fungovalo v dokonale křehké symbióze, takže jsem rázem zapomněl, kolik je hodin a jak dlouho už sleduju projekční plátna.

Info

Donaufestival 2019
26. 4. - 5. 5. 2019
Křemže, Rakousko
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.

Blahodárný vliv dlouhé cesty z Hostomic aneb O pomnožných jen slepě (Charli XCX)

Michal Smrčina 18.11.2019

Jestli si mě Charli XCX nemusela stoprocentně získat v rámci poklidného, mondénního poslechu, pak lze tvrdit, že její živá přítomnost je divoká a strhující.

Blues Alive: Oslava svobody

Jiří Vladimír Matýsek 17.11.2019

I v sobotu se držela laťka kvality na vysoké úrovni a nijak se neubíralo ani na obdivuhodné pestrosti, s níž se podařilo letošní program postavit.

„Que me des diez euros!“ aneb bikram jóga v Underdogs’

Cyril Nováček 17.11.2019

Do vůně stále doutnajících santalových tyčinek nastupuje punková diva z Compostely s kuklou na hlavě a hned od začátku pouští jednu vlnu breakcoru a drum and bassu za druhou.

Dav roztopený chladom... (Mayhem)

Lucia Banáková 17.11.2019

Jednorožce, zvratky a poctivý nórsky black metal.

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...