Články / Reporty

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

Zdeněk Němec | Články / Reporty | 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Koncerty, performance, výtvarné expozice i přednášky z nejrůznějších oblastí moderního umění. Dva víkendy na přelomu dubna a května sice nijak výrazně nezasahují do běžného života dolnorakouské metropole, ale v měřítku uměleckých přehlídek patří ke špičce evropského významu. Tady je krátký seznam toho, co nás nejvíce zaujalo aneb top 5 + 1 návštěva Kunsthalle, která sice není součástí oficiálního programu, ale páska z festivalu je zároveň volnou vstupenkou. Rozsáhlejší report očekávejte v novém Full Moonu, který vychází dvacátého května.

Godflesh
Dvě siluety odděluje projekční plátno s postapokalyptickými výjevy. Industriální mašinerie nekompromisní dvojice hrne z pódia decibely agresivní metalové litanie, během které Broadrick nečekaně nemění kytary a královsky vazbí, kde se dá. Perfektně vybalancovaný řízný zvuk, hodinový průřez diskografií a následné úsměvy, které rozdávají radost při kontaktu s fanoušky po koncertě. Vidět Godflesh a chtít zas a znovu.

Caterina Barbieri
Synťáková královna dnešních dní. V malém sklepním prostoru rozehrává Caterina Barbieri fantasticky melodický a taneční set, který intenzitou převyšuje naše předchozí setkání loni na Atonalu a Unsoundu. Vystoupení pro třicetihlavé publikum v prostoru plném koncentrované energie, která nemá kam unikat. Off-beatová melancholie bez projekcí navíc Caterině sluší, stejně jako přímočařejší aranže, které kromě soustředěného poslechu svádí k pohybu po parketu.

Hüma Utku
Hüma Utku transformuje chaos abstraktní elektroniky a droneových turbulencí, aby jim dala řád a rozproudila ambientní prázdnotu a temnotu. Deformace zvuku, kterou umělkyně z Istanbulu spojuje tradiční nástroje a neprostupnou atmosféru podprahového techna, navozuje pocit naděje v kontrastu s industriálními ozvuky dnešního světa. Hmota pulsuje v pomalém tempu hutného zvuku a dav se propadá hluboko do deprese v očekávání katarze, která nepřichází.

Jonas Staal - Steve Bannon: A Propaganda Retrospective
Výstava o politické propagandě, kterou připravil umělec a badatel Jonas Staal, se věnovala postavě Steva Bannona coby někdějšího poradce Donalda Trumpa. Zmenšenina původní výstavy z Rotterdamu nabídla spoustu zajímavých informací o Bannonových praktikách, který jakožto filmař využíval především možnosti filmového vyprávění, ale neváhal využít také trollích farem a infikoval tak online svět hry World of Warcraft. Exhibici rozšířila přednáška Jonase Staala, který poutavě pohovořil o historii politické propagandy.

Stefan Kaegi (Rimini Protokoll) a Thomas Melle - Uncanny Valley
Přednáška vedená robotem, který téměř dokonale připomíná člověka? Na první pohled na židli vedle projekčního plátna seděl člověk (nebo přinejmenším kyborg), ale jakmile začal mluvit a gestikulovat, bylo jasné, že jde o robota. Spisovatel Thomas Melle vystupoval na plátně v kontrastu ke své mechanizované verzi. Smíšené pocity, které toto setkání vyvolalo, se snaží rozvést performance nazvaná Uncanny Valley, což je zároveň označení tohoto znepokojivého pocitu.

Hans op de Beeck - The Cliff
Nevšedním bonusem Donaufestivalu je každoročně možnost navštívit místní Kunsthalle, kde byla letos k vidění výstava belgického umělce Hanse op de Beecka s názvem The Cliff. Rozmanitá expozice balancující na pomezí snu a reality, zahrnovala monochromatické šedé skulptury, tajemné videoprojekce i propracované akvarely. Vše fungovalo v dokonale křehké symbióze, takže jsem rázem zapomněl, kolik je hodin a jak dlouho už sleduju projekční plátna.

Info

Donaufestival 2019
26. 4. - 5. 5. 2019
Křemže, Rakousko
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.