Články / Recenze

Došla vodka, došla kola, zůstává blues (Streichl)

Došla vodka, došla kola, zůstává blues (Streichl)

Jiří V. Matýsek | Články / Recenze | 13.03.2020

Sedím v letadle, mraky pode mnou plynou v podivné symbióze s prvními tóny a verši skladby Samota, samota, která otevírá první z pěti CD boxu lakonicky nazvaného Streichl. Vydavatelství Galén v něm shromáždilo čtveřici dnes již nedostupných studiových alb ostravského písničkáře Pepy Streichla a přidalo k nim jeden disk s raritami a živými nahrávkami.

Ostravský bard zůstává stále trochu ve stínu známějších kolegů – Nohavici, Dobeše či Redla – přesto na domácí scéně patří k těm, kteří dokázali do svých textů nejvýrazněji otisknout onu bluesovou náladu, opravdovost a zkušenost nelehkého života. V případě Streichla to není póza. Hrál už v šedesátých letech, sám i v různých sestavách, za zpěv písně proti srpnové okupaci byl odsouzen, na začátku devadesátých let prodělal mozkovou mrtvici. Vše se ve Streichlově hudbě odráží, realita obyčejného života je její krví. A není náhoda, že tahle muzika vznikla právě v Ostravě a že na Streichelův odkaz místní muzikanti i nadále přísahají.

Neskromný prostor pěti kotoučů ukazuje, že cesta k bluesovému výrazu, úspornosti melancholických historek nebyla u Streichela přímočará. Nejvýrazněji to demonstruje právě první disk kolekce, byť natočený s doprovodem ASPM Jana Spáleného, tedy formace bytostně bluesové. Na albu Samota, samota je totiž Pepa Streichl spíše písničkářem z rodu Jaromíra Nohavici či Vladimíra Merty. I on slovy kreslí vlastní posmutnělý svět výrazných básnických obrazů, které jsou sice „opsané“ z reality, ale transformované pohledem introvertního básníka. Bluesman, který je syrový a nepřikrášlovaný, teprve čeká na zrození a na povrch se prodere jen zřídka, třeba ve šramlu Kamila, závěrečné Miláčku, s tebou mi je tak akorát a několika porůznu rozesetých obrazech.

Věci se razantně mění. Album Truc Blues se od prvních tónů překlopí do bluesové formy a v textech zhoustne autenticita. Místo metafor ostré vyjádření obyčejnosti života, plné „bloudění v ulicích“, „těžkých nocí“, „zavřených dveří“, „smutku“. A pokud byl Streichl – písničkář přece jen lehce zaměnitelný, Streichl – bluesman je svojský, textařsky zdatný, hravý, výrazný autor i performer, který česky zpívané blues dovedl pozvednout na vysokou úroveň, které se jí nadále nedostává.

Tři zbývající autorské desky, Blues Bazzar, Za dveřmi a Vykopávky, jsou stylově proměnlivější a spojují blues s vážnějším písničkářstvím i humornými miniaturkami. Nesou se v duchu klasických dvanáctek, tu rychlejších, tu pomalejších, a překvapí jen málokdy. I přes toto, řekněme, formální omezení dokázal Streichl najít odpovídající vyjádření řady životních situací a silnou čarou podtrhnout univerzálnost blues.

Podařeně vypravený box – kromě disků v pošetkách v jednotné úpravě (škoda, že nedošlo na původní artworky) v něm najdeme také obsáhlý booklet s texty, údaji o nahrávkách, rozhovor a nekrolog, obojí z pera Ondřeje Bezra – je unikátním shrnutím naprosté špičky toho, jaké jsou možnosti česky zpívaného blues. Streichl je postavou důležitou, zdařile spojující roli textaře i performera v těžko napodobitelný celek. Je dobře mít jeho tvorbu hezky pohromadě.

Info

Josef Streichl – Streichl (Galén, 2019)
web vydavatele

foto © Tomáš Kubelka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Just a beautiful sound (Sasami)

Veronika Tichá 15.05.2022

Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.

Návrat do budoucnosti (Theon Cross)

Michal Pařízek 08.05.2022

Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.

Skromné rituály Dead Can Dance

Michal Pařízek 26.04.2022

Dionysus působí zcela jinak, aniž by Lisa Gerrard a Brendan Perry, jehož podivuhodné zájmy a potěšení jsou za nahrávkou cítit zejména, ztratili cokoli ze svého umu, stylu nebo elegance.

Síla starého světa Dying Passion

Tomáš Kouřil 19.04.2022

S novou nahrávkou vytanou vzpomínky na druhou půli nultých let. Sociální sítě neexistovaly, na koncerty se chodívalo na kapely, ale i jen tak potlachat...

Helms Alee demonštrujú svoju vyzretosť

Filip Švantner 11.04.2022

Helms Alee... To nie je len nostalgia za skvelým katalógom Hydra Head a za časmi, keď hardcoreové kapely zo Seattlu vydávali jeden nadčasový album za druhým.

Nadčasová kontroverze (Hvězdná pěchota)

Jiří V. Matýsek 02.04.2022

Hvězdná pěchota je klasika, kterou překryla její filmová adaptace, a nové vydání nakladatelství Argo ji tak u nás může vrátit do oběhu.

Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky (Houeida Hedfi)

Jiří Přivřel 01.04.2022

Hudební inspirace řekou jako omílané téma? V tomto případě to rozhodně neplatí.

Post-apokalyptický ambient aneb Yeule je späť

Ema Klubisová 17.03.2022

Na prvý pohľad pôsobí Glitch Princess ako syntéza ranej tvorby Grimes, estetiky Chromatics a minimalistickej výpravnosti ambientu.

Jako na kolotoči (VDYD)

Veronika Tichá 15.03.2022

VDYD vydávají první album s názvem Carousel a s ním novou nálož zasněných kytarových riffů a jemných melodií s texty plnými nostalgie, smutku, ale i radosti a naděje.

Třináct let života Kevina Whelana (Aeon Station)

Eva Mrázková 09.03.2022

Něžnost, intimita, ale také odhodlanost a rozjímání nad věcmi, které už nikdy nebudou jako dřív. To vytváří atmosféru provázející sólový debut Observatory od Aeon Station.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace