Články / Recenze

Dospívání sonických zvířátek DVA

Dospívání sonických zvířátek DVA

Akana | Články / Recenze | 18.03.2014

Jedno z nejvýraznějších zjevení na české hudební scéně posledních let se pomalu přesouvá z pozice obletovaných nováčků mezi etablovaná jména, ke kterým už po prvotním okouzlení přistupujeme s nabroušenějším kritickým ostnem a jako dítě zkoušející pevnost muších nožiček záludně číháme na první známku předčasné senility. Nejsme sice v Anglii, kde by DVA se čtvrtým albem na kontě (počítáme-li i herní soundtrack Botanicula) platili u kritiků za nezajímavé veterány, ale i tak pro ně bude stále těžší zachovat si čerstvost a neokoukanost. Navíc jejich hudební jazyk je natolik svébytný, že se snadno, bez pozorné a cílevědomé kultivace, může stát pastí. Dá se ale říct, že manželé Kratochvílovi albem Nipomo většinu škarohlídských obav bez potíží rozptýlili.

Nejsme svědky nějakého zásadního obratu. Bezbřehá aranžérská hravost i surreálná neuchopitelnost textů, stejně jako jejich prezentace v imaginárních jazycích, to vše zůstalo zachováno. V exotické zvukové ZOO panuje i nadále příkladná rovnost mezi elektronickými, samplovanými i akustickými zvířátky, která si přátelsky hrají v jediném výběhu bez ambicí zastínit se navzájem. Zdá se ale, že některá už nejsou tak roztomiloučká a skotačivá (takovou zjednodušenou interpretaci už dříve vyvracely zneklidňující textařské grotesky) a do jejich písniček se vkrádají tmavší odstíny. Jsou méně říkankovité, kompozičně rafinovanější. Rozmanité instrumentální segmenty k sobě DVA lepí promyšleněji a s větším smyslem pro náladovou semknutost té které skladby. Někdy, jako v případě plážově ležérní Surfi, kterou bezstarostně rozpinkává pingpongový sampl, postupují vysloveně návodně. Podstatně temnější jsou v instrumentálce No Survi, skrumáži smyček nepostrádající disonantní pasáže, nebo ve schizofrenních zvukových houštinách písně Vampira.

Různorodost nálad je vůbec důležitým a pozitivním znakem alba. Nipomo rozjíždí nečekaně hrubá kytarová figura, postupně překrývaná bohatými zvukovými vrstvami, klipová Mulatu stojí na hybném beglajtu a etno-jazzovém motivu saxofonu (že by název skladby opravdu inspirovala etiopská legenda Mulatu Astatke?), v závěru se ovšem rozprskává do freejazzových skřeků a zjančeného vokálu. Bára Kratochvílová neboli ONA rozšiřuje svoje hlasové rejstříky i v seversky znějící Nunki, zatímco Meteor nabízí čirou melancholii pod noční oblohou, Zoppe melodickou vstřícnost a Javornicek roztáčí něžně náměsíčný kolovrátek.

Texty jsou stále plné prapodivných setkání třetího druhu (Meteor, Vampira, Javornicek), ale sílí v nich i různé existenciální úzkosti (Nipomo, Mulatu) a pohanská mystika (Durango, Vespering). Především ale díky svojí významové nejednoznačnosti a dadaistické hře na schovávanou zůstávají nevyčerpatelným zřídlem pro ty nejdivočejší výklady, projekce a fantazie. Otázkou je, jak dlouho si ještě DVA vystačí s jazykovou virtualitou, než se z ní stane samoúčelná obchodní značka. Slova ve vymyšlených řečech stupňují tajemno, jsou zvukomalebnější, povolnější pro interpretaci. Zároveň jsou tím bodem, na kterém by DVA mohli začít nejdříve přešlapovat. Zatím k tomu ale nedošlo, zatím je to stále zábavné a atraktivní. A při poslechu jejich zdařilé novinky, která v nápaditosti a hravosti nijak nezaostává za předchozími pracemi a ve zralosti je i překonává, nemám strach, že by dopustili, aby jim něco začalo svazovat křídla.

Info

DVA – Nipomo (Label HomeTable, 2014)
http://www.2dva.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zpátky do budoucnosti (Priest)

Filip Rabenseifner 23.02.2021

Rubino nedosahuje pěveckých kvalit svého předchůdce Äsberga, který je klasicky školený operní zpěvák, což se podepsalo na zpracování vokálů.

Hlasitěji, prosím (Tindersticks)

Jiří Přivřel 22.02.2021

Nové album Distractions je plné zkoušení, hledání, osahávání a nakonec i úspěšného nalézání. Nechybí ani ohlédnutí zpět.

Ve starém baráku Hidden Orchestra (Creaks Soundtrack)

Jakub Koumar 20.02.2021

V jednom starém stavení se odehrává příběh poslední hry brněnského herního studia Amanita Design – Creaks.

Psychicky chorých nemožno ignorovať (Výnimoční)

Bibiána Hajdanyová 18.02.2021

Francúzski tvorcovia Olivier Nakache a Eric Toledano sa preslávili spoluprácou na Nedotknuteľných). Tentokrát sa ponorili do života združenia, ktoré sa zaoberá ťažkým autizmom.

Jen to nejvybranější zboží (Van Morrison)

Akana 13.02.2021

A i když Morrison později litoval, že album částečně poskládal z materiálu ne už nejčerstvějšího, skladatelsky tady opět nabízí jen to nejvybranější zboží.

Posvátný jazz v definitivní podobě

Jiří Vladimír Matýsek 12.02.2021

Missa Jazz je dynamická a strhující nahrávka, která šlape v rytmu jazzových synkop, ale zároveň nabízí dost na oko vážných, kontemplativních pasáží.

Hranice krásy a kýče (Sébastien Tellier)

Adéla Polka 04.02.2021

Tellier vkládá důležitost do banalit, a naopak vážné věci mnohdy odkrývá jakoby náhodou. Myšlenky moc nerozvádí, nechává je viset ve vzduchu.

Slastné hodiny unášení pochmurnou náladou (Corona Lantern)

Tomáš Kouřil 02.02.2021

Čeští metalisté Corona Lantern svou nahrávkou Certa Omnibus Hora dokážou, že se vám s lucernou začnou asociovat věci úplně jiné věci než pohádky.

Za hranice lidské duše (Moonspotter)

Tomáš Kouřil 26.01.2021

Sci-fi fanouškovi trvá, než se vrátí do reality. Moonspotter to udělal a dovedl přitom spojit ohromný talent pro komponování elektronické hudby s místy dosti osobní výpovědí.

Dej pozor chlapečku… aneb Racci Ondřeje Hrabala

Valentýna Žišková 23.01.2021

Racci, druhý knižní počin Ondřeje Hrabala, jsou kompaktním, uceleným souhrnem vracejících se motivů, scenérií a nálad.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace