Články / Reporty

Dosyta se nažrat (Queens of the Stone Age)

Dosyta se nažrat (Queens of the Stone Age)

Martin Řezníček | Články / Reporty | 22.06.2018

Už už se zdálo, že nejbližšími zastávkami na turné Queens of the Stone Age k albu Villains budou Vídeň a Berlín, kde už si to odbyli na podzim loňského roku. I tuzemský fanoušek se ale nakonec dočkal – ačkoliv až skoro rok po vydání poslední desky. Plně nabité a vzrušené Forum Karlín nenechalo na pochybách, že pro fanoušky bylo čtyřleté čekání opravdu dlouhé – čtvrthodina zpoždění pak vyburcovala publikum k nervóznímu cvrkotu.

První píseň večera Feet Don't Fail Me a divný zvuk - takhle to má opravdu znít? Ano, takhle zní podladěné kytary, potvrdila později A Song for the Deaf. Hutnému přebasovanému zvuku bylo snadné přijít na chuť, ponořit se do něj a vnímat halucinogenní tlak zpod žeber, ale byla to jen jedna z poloh. Homme ujišťoval, ať se publikum baví, jak chce, tančí, fotí si kapelu dle libosti – a při roztancované No One Knows takové pobízení ani nebylo potřeba. O chvíli později už nás My God Is the Sun přibíjela k podlaze svou valící se dynamikou. Songů z předchozí veleúspěšné nahrávky ...Like Clockwork zaznělo ještě několik, třeba když jsme se do druhé poloviny setu doslova prohoupali se Smooth Sailing, která stejně jako před čtyřmi lety byla jedním z vrcholů večera.

Místo hitů jako Sick, Sick, Sick nebo Feel Good Hit of the Summer kapela zařadila mnohým neznámé nebo už pozapomenuté písně z alba Lullabies to Paralyze, ale výsledek nebyl úplně špatný, protože seskok z klidové polohy do strmého pádu přináší ten největší adrenalin. A toho se hlavně ke konci koncertu dostalo až až.

fotogalerie z koncertu zde

Středobodem všeho dění byl Josh Homme. Mnohým se možná vybaví incident, kdy pod vlivem drog kopal do všeho kolem sebe včetně fotografky Chelsea Lauren. Od té doby už naštěstí kopanou ponechal profesionálům a v Praze to byl úplně jiný, soustředěný na výkon – charismatický zpěvák a geniální kytarista, který v jednu chvíli zcela samozřejmě vysekl hendrixovské sólo a hned nato sestoupil z piedestalu, aby si došel pro podprsenku, která k němu těsně nedolétla. Nejen jemu, ale celé kapele pak dělalo dětinskou radost vrážet do světelných tyčí pružně upevněných na podstavci, které se při každém nárazu rozkmitaly jako gumové kyvadlo.

Po devadesáti minutách se muzikanti uklidili do šatny, aby se připravili na dvouchodový přídavek. Vyklidněnou Make It Wit Chu zvládl Homme odehrát ležérně s cigaretou v koutku úst. Neurvalý riff Song for the Dead si ale vyžádal i jeho nasazení, aby se bestie, které chtěly být vypuštěny z klecí, nažraly. A nažraly se dosyta, říhly, aby si cestou ven opět prozpěvovaly: „I wanna make it, I wanna make it wit chu.“ Protože bestie můžeme být jen na chvilku.

Info

Queens of the Stone Age (us)
20. 6. 2018 Forum Karlín, Praha

foto © Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Z predátora obětí. A naopak (Panthera, 420PEOPLE)

redakce 11.09.2019

Pět šelem v kleci pomalu krouží a soustředěně, hladově vyhlíží. Přichází Panthera...

Netančilo se: HTRK

redakce 09.09.2019

Začalo to drtivým duněním pomalých basů. Kytara jen probleskovala, zpěv se blížil spodní hranici slyšitelnosti. Tak HTRK znít neměli...

Neobyčejně obyčejná Courtney Barnett

redakce 07.09.2019

Sebeironická vypravěčka i zuřivá punkerka. Ultrasympatická bytost, s níž byste moc rádi strávili noc. A spíš než co jiného tím mám na mysli...

Ty už odcházíš? (Courtney Barnett)

redakce 07.09.2019

To není její věta, neodpustila jsem si říct nahlas. Patří snad Carrie Fischer a mně se příčí, když je cizí věta tou nejzajímavější částí textu...

V tempu. Ariana Grande

redakce 06.09.2019

Průhledná ledvinka za osm dolarů, se stejnou cenovkou průhledná taška i kabelka. Nad nabídkou oficiálního webshopu s merchandise Ariany Grande se nelze než pousmát.

Ve spleti harfy, na pláni cella: Mary Lattimore, Julia Kent

redakce 06.09.2019

Svým oblíbeným vtipem uváděla americká harfenistka Mary Lattimore kompozici nazvanou The Warm Shoulder, prý romantickou.

Jiná opera, jiné zvuky: Ostravské dny 2019

redakce 02.09.2019

Když Morton Feldman oslovil Samuela Becketta s žádostí o libreto, oba se okamžitě shodli na tom, že operu nesnáší. Úměrně tomu v Neither absentuje většina jejích specifik, například děj.

Magická krajina blikající žárovky (Aluk Todolo)

redakce 30.08.2019

Aluk Todolo aneb jak z mála vydolovat hodně. Platí to o jejich hudbě, platí to i o vizuální stránce koncertu. A sklepní ráj Underdogs' tomu dal ideální prostor.

Tohle není jen další písničkář (Hozier)

redakce 29.08.2019

Když zazní rozvážná Talk z letošní desky, v duchu si říkám „To je ono! Právě za to ho mám ráda – za ty temné polohy, z nichž mrazí v zádech“.

Acidová bouře The Warlocks

redakce 29.08.2019

Už během prvních tónů písně Disfigured Figure z nového alba Mean Machine Music bylo zřejmé, že nepřivezli žádný hippie oceánský zefír z minulých let...