Články / Reporty

Dosyta se nažrat (Queens of the Stone Age)

Dosyta se nažrat (Queens of the Stone Age)

Martin Řezníček | Články / Reporty | 22.06.2018

Už už se zdálo, že nejbližšími zastávkami na turné Queens of the Stone Age k albu Villains budou Vídeň a Berlín, kde už si to odbyli na podzim loňského roku. I tuzemský fanoušek se ale nakonec dočkal – ačkoliv až skoro rok po vydání poslední desky. Plně nabité a vzrušené Forum Karlín nenechalo na pochybách, že pro fanoušky bylo čtyřleté čekání opravdu dlouhé – čtvrthodina zpoždění pak vyburcovala publikum k nervóznímu cvrkotu.

První píseň večera Feet Don't Fail Me a divný zvuk - takhle to má opravdu znít? Ano, takhle zní podladěné kytary, potvrdila později A Song for the Deaf. Hutnému přebasovanému zvuku bylo snadné přijít na chuť, ponořit se do něj a vnímat halucinogenní tlak zpod žeber, ale byla to jen jedna z poloh. Homme ujišťoval, ať se publikum baví, jak chce, tančí, fotí si kapelu dle libosti – a při roztancované No One Knows takové pobízení ani nebylo potřeba. O chvíli později už nás My God Is the Sun přibíjela k podlaze svou valící se dynamikou. Songů z předchozí veleúspěšné nahrávky ...Like Clockwork zaznělo ještě několik, třeba když jsme se do druhé poloviny setu doslova prohoupali se Smooth Sailing, která stejně jako před čtyřmi lety byla jedním z vrcholů večera.

Místo hitů jako Sick, Sick, Sick nebo Feel Good Hit of the Summer kapela zařadila mnohým neznámé nebo už pozapomenuté písně z alba Lullabies to Paralyze, ale výsledek nebyl úplně špatný, protože seskok z klidové polohy do strmého pádu přináší ten největší adrenalin. A toho se hlavně ke konci koncertu dostalo až až.

fotogalerie z koncertu zde

Středobodem všeho dění byl Josh Homme. Mnohým se možná vybaví incident, kdy pod vlivem drog kopal do všeho kolem sebe včetně fotografky Chelsea Lauren. Od té doby už naštěstí kopanou ponechal profesionálům a v Praze to byl úplně jiný, soustředěný na výkon – charismatický zpěvák a geniální kytarista, který v jednu chvíli zcela samozřejmě vysekl hendrixovské sólo a hned nato sestoupil z piedestalu, aby si došel pro podprsenku, která k němu těsně nedolétla. Nejen jemu, ale celé kapele pak dělalo dětinskou radost vrážet do světelných tyčí pružně upevněných na podstavci, které se při každém nárazu rozkmitaly jako gumové kyvadlo.

Po devadesáti minutách se muzikanti uklidili do šatny, aby se připravili na dvouchodový přídavek. Vyklidněnou Make It Wit Chu zvládl Homme odehrát ležérně s cigaretou v koutku úst. Neurvalý riff Song for the Dead si ale vyžádal i jeho nasazení, aby se bestie, které chtěly být vypuštěny z klecí, nažraly. A nažraly se dosyta, říhly, aby si cestou ven opět prozpěvovaly: „I wanna make it, I wanna make it wit chu.“ Protože bestie můžeme být jen na chvilku.

Info

Queens of the Stone Age (us)
20. 6. 2018 Forum Karlín, Praha

foto © Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.