Články / Recenze

Dot Hacker číslo tři

Dot Hacker číslo tři

Vojta Chmelík | Články / Recenze | 20.04.2017

Už jste někdy slyšeli o Dot Hacker? O kapele, kterou tvoří hudebníci známí spoluprací s PJ Harvey či Gnarls Barkley a jejíž frontman je dokonce stálým členem Red Hot Chili Peppers? S vědomím kvality jejich tvorby a stylu, kterým se musí zákonitě trefovat do vkusu hipsterských vyznavačů alternativního a experimentálního rocku, bych čekal větší slávu. Za jejich relativní neznámost může snad rezignace na vlastní propagaci, vydávání alb u malého nezávislého labelu ORG Music a tím pádem celkové zdání, že se jedná jen o hobby a volnočasovou aktivitu profesionálních studiových a koncertních hudebníků.

Dot Hacker si už na předchozích albech vybudovali svůj zvuk i oblíbené hudební postupy, dle kterých jsou zaručeně k poznání. V základu najdeme kontrast ambientní kytary Clinta Walshe proti funkově zvonivé hře Joshe Klinghoffera, pod kterými bublá zefektovaná baskytara progrockera Jonathana Hischkeho. Ignorování repetic a důraz na delší akordický vývoj s nepravidelným opakováním vyzkoušený na minulé desce v písni Somersault se kapele zalíbily a na novém albu jich zdatně využívají. Klasické schéma sloka – refrén je přepracováno tak, že se člověk nestačí divit, jak to funguje dohromady.


Už od debutového LP Inhibition si Dot Hacker zvykli na desku zařazovat alespoň jednu vyloženě líbivou píseň, chytlavou, pomalou věc, která nahání husí kůži a útočí na emoce, i když nejde o prvoplánový „slaďáček“. Na N°3 je to klavírní Cassandra a Found Lost se smyčcovými aranžemi, jímavé skladby, ve kterých je emocionální vokál Joshe Klinghoffera hojně využívající falzet obzvlášť působivý. Klinghofferův hlas s širokou škálou výraziva a typickou tvorbou melodických linek je vůbec jedním z nejvýraznějších prvků hudby Dot Hacker.

Celá nahrávka má díky zmíněné kombinaci instrumentace a vokálu neuvěřitelnou atmosféru, stavba melodií a gradací albu dodává na síle. To dokazují zejména finální Beseech a Minds Dying, jejíž vyvrcholení je snad vůbec nejsilnějším momentem a zároveň ideálním závěrem.

Info

Dot Hacker - N°3 (ORG Music, 2017)
www.orgmusiclabel.bandcamp.com/album/n-3

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Za stínem vlastní duše (Načeva)

Adéla Polka 03.07.2020

Je to plynutí v čase, plynutí hříchů v něm. Niterné pocity, pro které je forma básně ideální, vystupují ze své intimity, jsou odhaleny.

Full Moon 10: Houpací koně - Desolation Peak

Kristýna Trochtová 02.07.2020

Desolation Peak, jak lze ostatně vyčíst už z názvu, je deska inspirovaná a zároveň věnovaná Jacku Kerouacovi. V roce 2018.

V erupcích hněvu a zoufalství (Drom/Tengri)

Jiří Vladimír Matýsek 19.06.2020

Drom se netají tím, že jejich polovina je prvním vykročením k novému materiálu, prvotním průzkumem možných cest. A Tengri?

Zvukové nákresy s ostrými hranami (Anna Calvi)

Jakub Koumar 05.06.2020

Symfonicky košatý, atmosférický pop však vyžaduje i precizní zpěv, do něhož se jí v mládí zrovna moc nechtělo.

Vyzrálé spratkovství Jamese Colea

Dantez 31.05.2020

Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.