Články / Reporty

Double Denim and My Woman (Alex Cameron/Angel Olsen)

Double Denim and My Woman (Alex Cameron/Angel Olsen)

Jakub Béreš | Články / Reporty | 31.05.2017

Skoro to vypadá jako by indie písničkářství drželi poslední rok nad vodou hlavně ženy. Loňské výroční žebříčky totiž ovládly dvě zpěvačky, která se každá po svém vypořádávala se svou identitou. Po překvapivě našláplé desce Puberty 2 od mladšího objevu Mitski, jež z pozice asijské ženy zpívala o pocitu osamocení na bílé mužské indie scéně, se s třetí deskou vytáhla i známější Angel Olsen, která si na novince My Woman sáhla ještě hlouběji do svého nitra, aby z něj vytáhla upřímnou výpověď o svých pochybnostech.

To tvorba Alexe Camerona, který americkou písničkářku doprovází na jejím evropském turné, zní na první poslech bezstarostně a uvolněně. Pod dlouhými, dozadu přehozenými blond vlasy a ležérním lázeňským double denimem se ovšem schovávaly citlivé písně, které nezamaskovaly ani zpěvákovy taneční kreace balancující na hraně divadelní performance. Cameronovu pravou povahu postupně odhaloval jeho chvějivý baryton, který kontrastoval s rozvernými melodiemi, když v osobnějších částech písní ztrácel na suverénnosti. Ze sebejistého baviče, který se projevoval v tanečních skladbách jako She’s Mine nebo Mongrel, kdy se excentrický showman mohl spolehnout na chytlavé synťáky nebo saxofonistu, se tak chvílemi stával starostlivý písničkář.

To Angela Olsen z žádné role nevypadávala, protože během celé show ani žádnou nehrála. A díky své civilnosti se z indie hvězdy postupně stávala stará známá, která skrze písně přijela svým přátelům povídat o tom, co se jí od posledně přihodilo v životě. Do rozpačité situace se dostala jen na začátku koncertu, kdy její kolegové řešili technické problémy. Po dlouhém čekaní si lehce rozcuchaná zpěvačka získala diváky na svoji stranou chytlavým singlem Shut Up Kiss Me, který je nakrátko rozhýbal.

fotogalerie z koncertu tady

Oproti koncertu Mitski, který proběhl taktéž v MeetFactory začátkem roku, byly ten večer rychlejší kousky v menšině. Ostatně pomalejší procítěná poloha, v níž naplno vynikl nakřáplý hlas, sedla Olsen mnohem více. Nejsilněji tedy zapůsobily melancholické skladby s nádechem letní nostalgie z aktuální desky My Woman jako Sister nebo Never Be Mine. Jindy vítaní členové kapely se během nich stáhli do pozadí, aby nechali naplno zazářit hvězdu večera, která se z bílého světelného kuželu s lehkostí sobě vlastní zarývala posluchačům pod kůži hluběji, než by si možná sami přáli.

Info

Angel Olsen (us) + Alex Cameron (au)
29. 5. 2017 MeetFactory, Praha

foto © Tereza Kunderová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

redakce 05.10.2019

... ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total?