Články / Reporty

Double Denim and My Woman (Alex Cameron/Angel Olsen)

Double Denim and My Woman (Alex Cameron/Angel Olsen)

Jakub Béreš | Články / Reporty | 31.05.2017

Skoro to vypadá jako by indie písničkářství drželi poslední rok nad vodou hlavně ženy. Loňské výroční žebříčky totiž ovládly dvě zpěvačky, která se každá po svém vypořádávala se svou identitou. Po překvapivě našláplé desce Puberty 2 od mladšího objevu Mitski, jež z pozice asijské ženy zpívala o pocitu osamocení na bílé mužské indie scéně, se s třetí deskou vytáhla i známější Angel Olsen, která si na novince My Woman sáhla ještě hlouběji do svého nitra, aby z něj vytáhla upřímnou výpověď o svých pochybnostech.

To tvorba Alexe Camerona, který americkou písničkářku doprovází na jejím evropském turné, zní na první poslech bezstarostně a uvolněně. Pod dlouhými, dozadu přehozenými blond vlasy a ležérním lázeňským double denimem se ovšem schovávaly citlivé písně, které nezamaskovaly ani zpěvákovy taneční kreace balancující na hraně divadelní performance. Cameronovu pravou povahu postupně odhaloval jeho chvějivý baryton, který kontrastoval s rozvernými melodiemi, když v osobnějších částech písní ztrácel na suverénnosti. Ze sebejistého baviče, který se projevoval v tanečních skladbách jako She’s Mine nebo Mongrel, kdy se excentrický showman mohl spolehnout na chytlavé synťáky nebo saxofonistu, se tak chvílemi stával starostlivý písničkář.

To Angela Olsen z žádné role nevypadávala, protože během celé show ani žádnou nehrála. A díky své civilnosti se z indie hvězdy postupně stávala stará známá, která skrze písně přijela svým přátelům povídat o tom, co se jí od posledně přihodilo v životě. Do rozpačité situace se dostala jen na začátku koncertu, kdy její kolegové řešili technické problémy. Po dlouhém čekaní si lehce rozcuchaná zpěvačka získala diváky na svoji stranou chytlavým singlem Shut Up Kiss Me, který je nakrátko rozhýbal.

fotogalerie z koncertu tady

Oproti koncertu Mitski, který proběhl taktéž v MeetFactory začátkem roku, byly ten večer rychlejší kousky v menšině. Ostatně pomalejší procítěná poloha, v níž naplno vynikl nakřáplý hlas, sedla Olsen mnohem více. Nejsilněji tedy zapůsobily melancholické skladby s nádechem letní nostalgie z aktuální desky My Woman jako Sister nebo Never Be Mine. Jindy vítaní členové kapely se během nich stáhli do pozadí, aby nechali naplno zazářit hvězdu večera, která se z bílého světelného kuželu s lehkostí sobě vlastní zarývala posluchačům pod kůži hluběji, než by si možná sami přáli.

Info

Angel Olsen (us) + Alex Cameron (au)
29. 5. 2017 MeetFactory, Praha

foto © Tereza Kunderová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.