Douška vydavatelská: Deafmuted Records

Malý label, velké věci. Ostravsko-pražský Deafmuted Records založili před osmi lety producenti Psyek a Negone, aby zde dali příležitost záplavě nově vznikajících lokálních projektů napříč drum & bassovým spektrem. Krom zakladatelů tu své releasy uskutečnili třeba Sayko, Madface, A-Cray, Tom Small a další. Tvrdý zvuk, kreativní přístup, to vše zaujalo d’n’b scénu a její představitele nejen u nás, u labelu postupně vydávali i umělci například z Japonska, Anglie, Slovenska, Bulharska a Kanady. Produkci Deafmuted Records znají i posluchači britského rádia BBC 1xtra, Kiss FM nebo undergroundového Origin UK, kde ve své době běžel i pravidelný Deafmuted podcast. Současností labelu provází Psyek.

CO NOVÉHO
Minulý rok jsme pokořili hranici padesáti releasů, které mapuje retrospektivní kompilace Echoes Vol. 1-4. Čerstvě je venku japonský newcomer Keig se svým úchylně nalámaným Switch dat Break EP, experimentální half tempo reprezentuje singl Expedition/Subterresrial, který má na svědomí slovenský zvukový kouzelník Evro. Nové EP má venku Estewes a dotáhl to na Beatportu až do Top 50. Dále pak singl od novopečené mamči Mellifery, které patří velký obdiv za to, že během těhotenství zvládla ještě ustát mé neustálé připomínky k mixu a aranžím. V listopadu to byl nejčerstvější přírůstek, parádní singl od dvojice Afterlife & Dizztrickt, kde obzvlášť první track smrdí Kemalem na sto honů. Nejzásadnější novinka ovšem je, že na Facebooku jsme překročili hranici jednoho tisíce fanoušků. Teď už hrajeme extraligu.

CO CHYSTÁME
V prosinci přijde návrat ztraceného syna, po pěti letech se vrací Tom Small s novým materiálem v podobě Testimony EP. Ano, ještě se ladí master, ale bude to bomba! Na příští rok pak mám zatím naplánované pouze vlastní EP ze samých kolabů. Rozdělané jsou spolupráce s obvyklými podezřelými, jako jsou Sayko, Vex, Local Heroes, Tom Small, Afterlife a Misology. V roce 2020 bude labelu deset let, tak už taky pomalu spřádám plány na další kompilačku, kde bych chtěl exkluzivní nové věci od všech zajímavých umělců, co se na labelu za ty roky objevili. V plánu je taky konečně další série triček, která jako obvykle nebude nikde k dostání. Labelů, které místo muziky dělají akorát mejdany a merch je víc než dost. Ještě pořád mě taky neopustila chuť zkusit vydat něco na nějakém hipsterském médiu, pravděpodobně na vinylu, ale na něco takového zatím nejsem dostatečně koncentrovaný. Taky bych rád obnovil tradici měsíčních podcastů, i když tentokrát už ne na Origin UK, můj kontakt už tam nedělá a celá stanice se posunula do velmi bizarních končin plných make-upu a červených molitanových nosů. Takže plánů je hodně, ale času méně, přece jenom zabírá muzika tak čtvrtinu mých každodenních aktivit.

CO VIDÍM A SLYŠÍM JINDE
Času je málo, takže většinu hudby slyším v kuchyni v práci. Od jednoho kolegy obskurní EDM a trap prokládané reklamami z YouTube, od druhého nekonečné tech-housové mixy lidí, jejichž jména jsem v životě neslyšel. Když ovládám kuchyňský repráček já, je to hlavně rap, anglické devadesátky, rock/pop od šedesátých do devadesátých let, případně i pár českých pecek, ze kterých se mi nenavaluje, vše z vlastních Spotify playlistů. Z toho novějšího mě příjemně potěšilo nové album Kamikaze od Eminema, díky kterému jsem se dostal k Joyner Lucasovi, a vůbec, celý ten beef Shadyho a Machine Gone Kellyho bylo zábavné sledovat. Jinak spíš projíždím Soundcloud a Bandcamp a poslouchám různé obskurní projekty. V Česku to teď jede neuvěřitelně, i když většinou ne v mém domovském žánru. Obliba fujtajbl neura je vysoká, ale najde se pár výjimek. Vypíchl bych Two Pixels Above, což je Touchwood a Subject Lost, a celý label Pathfinder, který dělá selfpromo ještě hůř než já, ale o to lepší vydává muziku.