Douška vydavatelská: Polí5

Trojanova 9, Nové Město, Praha. Naše oblíbená adresa prodejny Rekomando a sídlo široce rozmáchnutého vydavatelství Polí5. Co mají na pultech, co chystají a na co se můžeme těšit jsme se optali vedoucího tohoto vesmíru, Josefa Jindráka.

Co nového
Poslední aktivity Polí5 jsou digitální, o prázdninách vyšly dvě poslechu hodná downloadová alba - projekt Mladší bratr a výborná kapela Magnesium, těžící ze zvukové estetiky nové vlny osmdesátých let. A v září patnáctiminutová věc “V” od kapely No.c, taková mnohovrstevnatá postrocková masírka. Nejčerstvější jsou dva singly z chystaných alb. B4 vyjdou těsně před Vánocema a projekt ARANANAR 1. ledna 2022.

Co chystáme
Naťukl jsem to, hlavní pozornost je upřena k těm dvoum albům, ke kterým vyšly singly. Budou to jen vinyly. ARANANAR je projekt Adama Nenadála (Gnu, Aran Epochal) a Anara Badalova (exMetal Hearts, Travels), který nahrál přes tucet alb, většinou pod sólovou přezdívkou New Dog. Album je překvapivě elektronické, klidné, s českými texty. Když se mě Adam ptal, se skromností sobě vlastní, jestli bych mu nevydal album, jistě si neuvědomil, že je to neodmítnutelné, to je jako by mi zavolal Henry Rollins, jestli mu nechci vydat jeho nový folkový projekt. Bylo jasné, že by to musela být opravdu velká kravina, aby mě to nezajímalo. Že půjde o zajímavý titul, se ukázalo hned při zadání předobjednávek, kdy Bandcamp zařadil album do svých tipů, takže poslechovost prvního singlu obratem vyskočila a dva řády.

Jeden z titulů, co byl nedávno zadán do výroby, je Free Balkan Quintet. Už podle názvu asi každý čeká jistý žánr a není tomu daleko, ano, jižní lidovka, jen překvapí, že je hraná s dokonalou technickou bravurou a že je ten Balkán tak nějak trochu, možná až experimentálně přetaven. Lidové melodie jsou pořád jasné, jen aranže jsou domyšlenější, a pak už nepřekvapí, že na konec si kapela vystřihne i variaci jazzového standardu A Night in Tunisia od Dizzyho Gillespieho a zapadne to do kolekce, jako by Dizzy žil v Bulharsku. Právě kvůli tomu se vydání zdrželo – že je jedna skladba neautorská, jsem se dozvěděl, až když se měl poslat obal do tisku a díval jsem se na korektury a vidím uvedeného autora. No, nepoznal jsem standard podle náslechu, ale neberu to jako potupu, zase tak jazzové vydavatelství nejsme, třeba u Milese Davise by se to nestalo, možná. Výroba se musela stopnout, telefonáty na OSA, podepisování smlouvy, fakturace, málem hrozilo, že se nestihne křest…

Pak chystám druhé album Kolny. To už je zadáno do výroby delší dobu, ale i tak bude LP až příští rok. Výrobní lhůta měla za důsledek, že do studia nikdo nevařil kafe ani nenosil štrůdl, protože LP bylo domícháno dříve, než jsem si přečetl článek v Hostu od Martina E. Kyšperského, kde vypráví, že Petrovi Markovi z Midi Lidí se první deska Kolny líbila tak, že by při nahrávání podobné desky chtěl být i v případě, kdy by muzikantům jen vařil kafe, a Martin kontroval, že on by u toho chtěl být, i kdyby měl jen přinést štrůdl ke kafi. No hoši, měli jste se ozvat dřív a neříkat to přes média. Takže nashle při třetí desce, ta bude asi už bluesová a prosím arabiku a štrůdlu dostatečné množství, mám apetit jak Radomil Uhlíř. Druhé album ještě dopovídá to, co řeklo první, možná je tam méně hitů, ale je sevřenější, pomalejší a hlavně je tam v půlce věcí geniální kytara Reného Pařeza, protože Kolna není už duo, ale kvartet. A pozor, bude jen sto kusů, každý obal jiný, některé namaloval Petr Nikl, Standa Diviš, Věra Nováková, něco sám Hmyzák atd., tím pádem budou LP velmi drahé, odhadem několik tisíc. Méně majetní se nemusí bát, že to neuslyší, samozřejmě bude i levné digitální vydání.

Na vánoce vyjde konečně i na LP Není němý, o tom už se rozesílala tisková zpráva v červenci. Dále Tomáš Hrubiš natočil své třetí album Prismatic opět u Tomáše Vtípila, to bude také na LP, takže vyjde odhadem až na jaře. S Fandou Holým chystáme jeho i můj první sedmipalcový singl. Tento formát Polí5 dosud neokupovalo, takže to bude historická premiéra. Taky jednám o CD kapely Zbytečný luxus, to se možná podaří realizovat ještě letos.

Nejvíc se ale čeká na další desku B4. Navazuje na předloňské Plastová okna, Vinylou oceněné jako Album roku. Krautrockoví alternativci opět koketují s diskem, ale už se to začíná víc posouvat k jejich tradičnějšímu soundu. Delší dobu jim trvalo, než našli opravdu dostatečně hloupý název, ale povedlo se - bude se to jmenovat Pomazánkové máslo, tedy jako něco, co už vlastně neexistuje, a je otázka, jestli vůbec existovalo, když to nebylo máslo, které se vyznačuje více jak 80 % obsahem tuku, což pomazánkové nikdy nemělo. Tahle nádhera, ve které dokonce zpívám ve dvou refrénech, bude dárek k Vánocům, vyjde týden před nimi.

A taky budu dělat digitální vydání nového minialba Chapadel. Zlí jazykové tvrdí, že je to psychedelický Čechomor. S psychedelií se nepletou, lidovka v tom je taky, ale přirovnání k Čechomoru je velmi kruté.

Co vidím a slyším jinde
Moje prodejna Rekomando je z 50 % naplněná LP a CD. Tedy k vidění a více k slyšení je toho opravdu hodně. Před časem jsme měli na prodejně dokonce koncert, bylo to skvělé: Son of Buzzi (Švýcarsko), Simon Romei (Itálie) a Joost Dijkemi (Nizozemsko), postfolk, akustické kytary. Těším se, až si poslechnu nové album Vole, které vydavatel, Jakub Ďuraško, právě na ten koncert dovezl.

Teď bylo období, kdy jsem hodně objednával zboží na Vánoce, takže hodně proposlouchával věci, co neznám, nebo se rozhodoval, které z alb od té které kapely objednat. Situace je vždy taková, že až tolik nezáleží, co bych rád, ale jaká je zrovna nabídka a co se dá pořídit za přijatelnou cenu v závislosti na tom, aby to vůbec do Vánoc stačili dopravit. Takže leckdy proposlouchávám věci, co vyšly před mnoha lety, a teprve teď jsou zase k mání na LP (třeba Barry Adamson), nebo objednávám od svých oblíbených labelů (Erased Tapes), ale nakonec stejně hodím do košíku jen Arnaldsona a Frahmse, neb se bojím, že ty ostatní kapely tu nikdo nebude znát a tedy nekoupí. Ostatně na tom koncertu na prodejně, kterej měl vlastně světovou úroveň, bylo pět lidí... Z těch starejch part mě teď hrozně mile překvapili Red Crayola. Neslyšel jsem to snad dvacet let, a to tenkrát byla kapela už třicet let stará, je to neuvěřitelně moderní i teď, anebo čtyřicet let starej funkovej Curtis. Ale baví mě třeba i nová St. Vincent.

více o nových titulech Polí5 zde