Články / Profily

Downfall of Gaia: cesta od crustu k post-metalu a už nikdy zpátky!

Downfall of Gaia: cesta od crustu k post-metalu a už nikdy zpátky!

David Čajčík | Články / Profily | 11.04.2013

Gaia, řecká bohyně země, země samotná. Začalo to v Hannoveru jak jinak než u dema. Psal se rok 2008 a čtyři němečtí mladíci se rozhodli, že to zkusí. Vydali čtyři skladby, tři z nich o rok později znovu nahráli na split s dijonskými hardcoristy Kazan. První dvě charakterizuje typicky našlapaný crust, ale nic překvapujícího na tehdejší ani dnešní dobu. V tom zbytku se už dala spatřit předzvěst něčeho mnohem komplexnějšího a zasněnějšího. Možná si v dodávce pustili mezi vší Nauseou i nějaké ty Isis. Ale není zas tak důležité, kým přesně se inspirovali, jako spíš kam to vedlo.

Prolog k lepším zítřkům na prvním albu Epos staví na výrazné melodické kytarové lince a plynule přechází do skladby Odium. Syrovým hardcorem se ustavičně derou na povrch emoce a celá deska se zmítá ve schizofrenii. Takové, která dává šanci oběma, ale přesto všichni ví, že vítěz musí být jen jeden. Silere zlehka buduje melancholickou atmosféru vzpomínek na ty, které jsme ztratili, a zakončují ji naprosto překvapivě osamělé tóny na rozladěné piano v opuštěném polozříceném domě. Předposlední Luftschloss se loučí perfektní punkovou dravostí. Screamo a growl si dělí text o tom, jak život vždy nefunguje tak, jak bychom si přáli. O čtyři minuty později slyšíme chorál vítězů a ať už jsme si přáli cokoliv, zdelayovaná kytara nám nekonečnými ozvěnami svého harmonického příběhu připomíná, že tohle je Epilog.

Uběhl rok a nastal čas na další split, tentokrát se švédskými In the Hearts of Emperors. Dva desetiminutové songy rekapitulují Epos a zároveň slouží jako trailer k dalšímu albu. Zatímco první These Wet Feathers... je typická ukázka „postové“ gradace, na kterou si ještě mnohokrát vzpomeneme, tak druhá ...Won’t Dry on Their Own hned zezačátku vyrazí dech maximálně groovujícím riffem, do kterého by i oldschool metalisti rádi zatočili svými kadeři. Downfall of Gaia umí překvapit.

Albem Suffocating in the Swarm of Cranes se dostáváme do roku 2012, téměř do současnosti. Budu předbíhat a rovnou řeknu, že na tomto LP vše dopadlo na správné místo. Vývoj došel do místa, které možná není konečné, ale je celistvé. Pro vše, co testovali na předchozích počinech, našli větší či menší uplatnění a přidali ještě jeden zásadní element – black metal. Dvojšlapka proráží kytarovou mlhu už v první písni [Vulnus] a s každým dalším úderem je zřejmé, že vedle atmosférických, pomalých pasáží dostanou nejvíce prostoru blackmetalové zvukové stěny. Každá z více než pěti dlouhých hlavních skladeb sleduje podobný průběh sinusoidy, na které postupně potkáváme introvertní vyhrávky do ticha, screamo-hardcorové výkřiky do tmy, postmetalové ódy s melodií tak vroucnou, že konsternovaní nejsme schopni se dostatečně připravit na blackmetalový výbuch, který nevyhnutelně přichází. Je to tak rozmanité, a přesto kompaktní. Je to tak kompaktní, a přesto jsou momenty, které nedostaneme z hlavy a budeme se k nim stále vracet. A co věští bezeslovná [Asphyxia] na závěr? Odpovědi musíme hledat na celé desce a v jejich dosavadní tvorbě.

Info

A pokud nic nenalezneme, tak alespoň stojí za to zjistit, jak obstojí naživo. V neděli 14. 4. 2013 vystoupí Downfall of Gaia v Chapeau Rouge v Praze. Spolu s nimi pak kapely, u kterých nemusíme podobnosti dlouze hledat. Postblackmetaloví ██████, sludgeoví Nod Nod a postrockoví LastOfMyKind. Dojde na zkázu země?

www.downfallofgaia.com
www.downfallofgaia.bandcamp.com
www.facebook.com/events/431424316934005/?ref=ts&fref=ts

foto © Markus Atomkrieg

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon Stage 2022: Etceteral

redakce 05.05.2022

Trojice umělců prošla mnoha formacemi a spojuje ji vášeň pro jazz a elektroniku i unikátní vizuální estetiku, obrazová stránka je pro její vystoupení klíčová.

Full Moon Stage 2022: The Sweet Release of Death

redakce 02.03.2022

Strhující koláž, křišťálově čisté melodie i výbuchy surového hluku. Máte rádi Sonic Youth?

Full Moon Stage 2022: Inturist

redakce 23.02.2022

Jevgenij Gorbunov je významnou postavou aktuální ruské scény. Na Full Moon Stagi s projektem Inturist vystoupí ve čtyřčlenné sestavě.

Full Moon Stage 2022: Squid

redakce 22.02.2022

Společně s kapelami Black Country, New Road a Black Midi tvoří nejvýraznější trojici kapel pohrdající žánrovými škatulkami.

Full Moon Stage 2022: Health

redakce 21.02.2022

Health představují dokonalé ztělesnění konceptu ‚ubavit se k smrti‛. Hysteričtí, umělí, prázdní a nehorázně zábavní. Na Colours of Ostrava, na Full Moon stagi.

Nejlepší texty Full Moonu 2021: Správným směrem aneb Ruská indie scéna

Maria Pyatkina 20.01.2022

Průkopnici ruské indie scény následovali na začátku tisíciletí západní trendy nebo snili o tom, aby prorazili v zahraničí. Poslední desetiletí pozorujeme jiný trend...

Nejlepší texty Full Moonu 2021: Soumrak bohů? The Doors a změna vnímání rockového hrdiny

Michal Pařízek, Karel Veselý 19.01.2022

Jsou The Doors po půl století ještě relevantní? Byl Jim Morrison skutečně někým, k němuž je záhodno vzhlížet?

Nejlepší texty Full Moonu 2021: V záři červeného blesku aneb Polská ženská angažovaná hudební scéna

Sabina Coufalová 18.01.2022

Ačkoli je v hudbě stále dodržována svoboda slova, za veřejné politické akce se nemálo umělkyň a aktivistek potýká s problémy s policií.

Dveře jsou otevřené (Nový ukrajinský rap)

Maria Pyatkina 06.11.2021

Jedním z vrcholů Žižkovské noci 2021 bylo vystoupení patronky ukrajinského rapu Alyony Alyony. Skrze rozhovor s ní nahlížíme pod pokličku tamní rapové scény.

Slast digitálního purismu (Raster((Noton))

Karel Veselý 21.09.2021

Jedno z nejdůležitějších vydavatelství pro experimentální elektroniku posledního čtvrtstoletí oslaví své narozeniny na letošním festivalu Lunchmeat.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace