Drásající vzpomínka na Senyawu (Senyawa-X)

Pro fanoušky experimentální hudby si lze jen stěží představit větší lákadlo, než je indonéská formace Senyawa. Duo založené roku 2010 je dnes téměř legendou, která přiblížila javánskou hudební tradici světu díky kreativnímu spojení s noisem, hrou na vlastní nástroje a hypnotickým hlasovým projevem. Spolupráce s takovými jmény jako Stephen O’Malley, Damo Suzuki nebo Charles Cohen je jasným důkazem jejich výjimečnosti. Radostné očekávání bylo na poslední chvíli poněkud zkaleno, když přišlo oznámení, že vokalista Rully Shabara nedostal vízum a Senyawa bude vystupovat jen v poloviční sestavě. Ta měla naštěstí eso v rukávu.

Event se konal před pražským Crossem. Poměrně komorní prostor nabídl to, co v holešovickém klubu umí nejlépe, totiž výtečný zvuk. Zároveň šlo o skvělou příležitost užít si zřejmě poslední teplý víkend. V podvečerních hodinách nic moc nenasvědčovalo tomu, že se zde bude konat nějaký zásadní koncert. DJ Mike.H, který akci otevíral, hrál většinu času pro nepříliš zalidněnou plochu, kde si pár z nás užívalo skvělý eklektický set na lehátkách či lavičkách. Směs blízkovýchodní a africké experimentální elektroniky a oscilace mezi technem, dubem a glitchem bylo přesně to pravé na lenivý nedělní podvečer.

Pak se zjevili děčínští Zvln, tříčlenná formace kombinující oldschoolové beaty s trochou noisu a sugestivními texty. Nepopiratelný talent krystalizuje především do skladeb, které až neodbytně připomínají tvorbu WWW, což je lichotivé, na druhou stranu místy mohou působit poněkud nepůvodně. Surrealistická emoční výpověď je místy střídána agresivnějšími polohami a přímočařejšími texty s jasným poselstvím. Zvln nechybí humor, energie ani nápady, a i v krátkém čase předvedli, že jsou jménem, které je záhodno sledovat. V průběhu koncertu se trochu zaplnil plácek a očekávání narůstalo.

Ti, kdo mají s koncerty Senyawy zkušenost, vědí, že jde o energickou a nekompromisní show. Zatímco Wukir Suryadi vytváří úchvatné smyčky a plochy na svůj DIY nástrojový set, Shabara vše doplňuje noisem, a především ojedinělým hlasovým projevem, kde se mísí hluboké hrdelní zpěvy s rapem či rituálním deklamováním. Je to on, kdo naplno rve energii do publika a komunikuje s ním. Byl jsem značně zvědavý, jak bude vypadat koncert bez něj, naštěstí nám poslal náhradu v podobě nového „přírůstku“ do kapely, kterým je Xhabarobot. AI generátor vytvořený Shabarou generuje jeho hlas a interaktivně doplňuje Suryadiho set. Xhabarobot měl být uveden na festivalech příští rok, ale mimořádné okolnosti nám dopřály zažít jej naživo již teď, byť těžko říct, nakolik je projekt hotový a nakolik se bude vyvíjet.

Wukir zahájil set lehce, až poeticky, za pomocí smyčce a táhlých tónů. Záhy se dostal i k rytmické složce a během deseti minut už předváděl plný rozsah svého setupu. Vybrnkávání, perkusivita, jemné tóny, jednoduché melodie, ale i drsná rytmika evokující pralesní rituály, Suryadi neúnavně střídal přístupy a ukazoval, co všechno jeho nástroj umí. Po konci každé skladby se jen usmál, poděkoval za potlesk a hned pokračoval jakožto introvert nezvyklý komunikovat s publikem, ostatně neměl ani mikrofon.

Po úvodních skladbách se přihlásil Xhabarobot. V odpověď na Suryadiho beaty se ozval Shabarův hlas, zdánlivě odnikud. Do klidnějších pasáží byly vkládány kousky písní, hluboké i vysoké tóny, někdy čisté, častěji zkreslené, plné glitchů a reverbů. Posluchač tápal, co je záměr a co náhoda, co je kousek skutečné skladby, co „jen“ vygenerovaný“ nonsens. Xhabarobot byl použit poměrně skromně, rozhodně nenahradil Shabarovu energii a fenomenální práci s hlasem, spíš vyvolával jakousi vzpomínku. Místo nabitého Shabary tu byl duch ve stroji, rozmazaná ozvěna vzdáleně připomínající svůj předobraz, silná vzpomínka dodávající vystoupení zvláštní náboj.

Jak show začala, tak skončila. Hypnotické rytmy, hlukové plochy i lyrické melodie si na hodinu velice snadno podmanily diváky a náhlý konec byl jako vytržení ze sna. Možná nešlo o nejlepší koncert Senyawy, ale pořád to byl mimořádný zážitek.