Články / Recenze

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka | Články / Recenze | 04.05.2020

OHODNOŤTE DESKU

Z červeně zářícího sklepa kdesi v Minnesotě rezonuje řezavý zvuk kytary Seana Lindahla do kterého s vervou promlouvá temnou poetikou Kdeath – raperka, producentka a hlavní postava dua Moodie Black. Youtubový release stream schovaný před virovou epidemií představuje třetí desku noise rapových pionýrů s příznačným názvem Fuzz, nejhlučnějším albem, které za dobu svého působení vytvořili.

Temné osobní texty Kdeath jsou opředené nihilismem, úzkostí, vztekem i pocity osvobození a tematicky následují předešlé „coming out“ album Lukas Acid, kde abstraktní, mystické texty nabývaly na konkrétnosti. Fuzz zůstává zpovědí afroamerického transsexuála v USA (občanské jméno Kdeath zní Chris Martinez), kterého nejen černá, ale i rapová komunita špatně přijímá. „Same shit everyday/ Big black flutes still blown away/ First born brown girl bleeding here“ rapuje v úvodní skladbě Selfiness.

Hluboký charismatický hlas Kdeath je stejně uklidňující jako neúprosný. Svou flow proměňuje z pomalejší kryptické delivery (My Penis, My Babyfat), až po rychlý double time na I’m One To Love. Náznaky phonkového soundu podobného tomu od umělců jako Ghostemane, Bones nebo Lil Ugly Mane nejsou jediným stylovým vybočením. Žánrově sahají Moodie Black značně za hranice rapu. Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem. No Mames je nepříjemnou centrifugou s uřvanou kytarou a špinavým beatem. Look Me In My Face meditativním droněním a Hi-V zas chytlavým tanečním songem s výraznou postpunkovou basovou linkou. Každá skladba má však i přes nástrojovou strohost a všeobjímající noise svůj osobitý a zapamatovatelný styl.

Lindahlova kytara je disonantní, éterická i poddajná. Její masivní zvuk, plný zkreslení udává náladu a ráz tracků. Lindahl stejně jako Kdeath vytváří v hudbě citlivou polaritu mezi drásavým bordelem a očišťující katarzí. Vliv arizonských šamanů, se kterými se Kdeath od dětství setkával, se zrcadlí ve spirituálním nádechu skladeb, který je důležitým prvkem vykreslované atmosféry, o kterou jde u Moodie Black především.

I přes jasně okrajovou tématiku jsou Moodie Black přístupní běžným smrtelníkům. Temná, drásavá atmosféra a nefiltrované emoce nedávají nic zadarmo, ale umí dostatečně rychle pohladit, než se posluchači začne z ustavičného hukotu motat hlava.

Na konci release streamu vyskočí nápis OG New Era Noise Rap. Sebevědomý odkaz kapely na své postavení v noise rapu, které bylo doteď ve stínu pozdějších žánrových kapel jako Death Grips, nebo Ho99o9. Díky osobnímu a uměleckému ukotvení na albu Fuzz je odkaz Moodie Black po dekádě snažení naplněn.

Info

Moodie Black – Fuzz (Fake Four, 2020)
bandcamp kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Stát se člověkem (Muž, který spadl na Zemi)

Jiří V. Matýsek 23.07.2022

Knihu zpopularizoval film s Davidem Bowiem v hlavní roli natolik, až se jeho ikonická tvář dostala i na titul českého vydání. Těžko říct, jestli důvodně.

K.Flay rozjíždí divoký rock 'n' roll

Jiří Procházka 29.06.2022

Obecně jde spíše o mladistvou hudbu, která vlévá do žil trochu toho puberťáckýho vzdoru a mírného optimismu. Guilty pleasure do dnešní zjitřené doby.

„Love. Nick“ (This Much I Know to Be True)

Jiří Přivřel 19.06.2022

Jiný Nick Cave. Ale přeci nechceme, aby pořád trpěl...

Čekání na lepší časy (Balthazar)

Maria Pyatkina 15.06.2022

Z archivu magazínu Full Moon odemykáme recenzi posledního alba belgické skupiny Balthazar u příležitosti jejího vystoupení na pražském festivalu Metronome.

Terapie národů podle Jareda Diamonda

prof. Neutrino 11.06.2022

Po vydání mnoha provokativních bestsellerů jako Třetí Šimpanz nebo Svět, který skončil včera si ve své poslední knize vytknul za cíl srovnat nesrovnatelné. Vytvořil odvážnou tezi...

Pestrá paleta Alt-J

Veronika Jastrzembská 07.06.2022

Na nové desce The Dream navazují rozmanitostí a rozervaností napříč hudebními žánry, ovšem v jemnější a přístupnější formě.

Tolstoys sa obracia k potrebe nehy a rovnosti

Paulína Janičíková 21.05.2022

Naplnenie, ktoré prichádza po uvedomení si vlastnej osobnostnej esencie, je stelesnené v záverečnej skladbe a sprievodnom klipe Gentle...

Just a beautiful sound (Sasami)

Veronika Tichá 15.05.2022

Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.

Návrat do budoucnosti (Theon Cross)

Michal Pařízek 08.05.2022

Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.

Skromné rituály Dead Can Dance

Michal Pařízek 26.04.2022

Dionysus působí zcela jinak, aniž by Lisa Gerrard a Brendan Perry, jehož podivuhodné zájmy a potěšení jsou za nahrávkou cítit zejména, ztratili cokoli ze svého umu, stylu nebo elegance.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace