Články / Recenze

Drásavě ožívají sny

Drásavě ožívají sny

Jakub Koumar | Články / Recenze | 22.11.2012

so 17. 3. 2012 / 15:48
Na nočním stolku papírek se zápisem několika slov
(které mi mají připomenout sen, co se mi zdál... papírek jsem ale našel až po několika dnech, sen si nepamatuji)
PREZIDENT
HOREČKA
BÍLÉ (zde nečitelné slovo, vypadající jako "VČELY", "VLNY", "VĚRNY"...)
NEUBRÁNILI BYCHOM SE

A právě včely jsou nejbližší zvířenou rostlin. Po bílém tygrovi se tak Květy přátelí s další albinotickou pruhovanou faunou a je to přátelství velice blízké. Čtveřice hudebníků si dala záležet a po poslední řadové desce Myjau, která na české scéně právem způsobila rozruch, opět rozkvétá v plné kráse.

To, že název desky možná pramení ve snu, není jediná vzpomínka na noční fantazie. Jednotlivé skladby totiž jako sny působí. Sny procházející branou spánku do našeho světa začínají žít svým vlastním životem. S tím však ztrácejí jednu ze svých nešikovných vlastností. Po probuzení ani jeden z nich nezapomenete.

Je to především díky zvukomalebnosti, kterou jsou Květy pověstné. Je to už dávno, co brněnská kapela otevřela dveře, za nimiž čekala všeobjímající paleta barev. Deska je plná přízvuků, dozvuků, šumů a chrapotů. A ty jsou naprosto precizně umístěné. Skrývají se a vykukují tu více, tu méně nápadně. Často je musíte intenzivně hledat a občas si dokonce koledují o neslyšitelnost. Těmito detaily písně postupně prorůstají dovnitř. Struktura je komplikovaná, ale přirozená. Místy mi přístup ke skladbě připomněl poslední album Modest Mouse. Opravdu. Každé cinknutí, každý polozapomenutý virbl zní samozřejmě a rozvernou kytaru obepínají všemožné hudební i nehudební nástroje, jako břečťanové šlahouny starý dům. A vy si jen těžko dokážete představit, že tahle budova by mohla vypadat jinak.

Někdy se ale zdá, že vnitřní stavba může být téměř na škodu, to když se spojí s texty. Už u Myjau se zdálo, že prostě není možné, abych si užil hudbu i texty najednou. Je to pěkně prohnané, protože to znamená pustit si desku vždy alespoň dvakrát po sobě. Jednou se zaměřit na pletivo zvuků a melodií a napodruhé číst hlavně v myšlenkách. Tím ale nechci říct, že by text s hudbou nekorespondoval. Naopak. Vzájemně na sebe navazují, doplňují se a rezonují v sobě navzájem. Věnovat se slovům do hloubky by byla skoro svatokrádež, takže řekněme pouze, že jsou typické Kyšperského fantaskní a dnes už příznačnou malebností:

jen ty a já a ty
dole pod pomeranči
obejmi mě a drž
vem mě do klokaní kapsy

Zároveň často profackují ponurou hořkostí života, s níž jsme se už na minulých deskách setkali:

a lidi z okolních baráků nemůžu vystát
ty vyžilý ksichty, co pod oknem se plouží
a nejlepší možná bylo by už ani nevstát
anebo jít ven v dešti a utopit se v loužích

Drásavost je ovšem citelnější než dřív. Ne že by Květy někdy byly nějakou explozí radosti. Ale vzpomínáte na Děti z Bullerbynu? I jejich budoucnost je zde pochmurná.

Nejpodobnější jsou Bílé včely předchozímu Myjau, oproti nim však působí skromněji. S rozvahou je zvolená stopáž i osazenstvo. Martin E. Kyšperský klade důraz na to, že album bylo nahráno takřka bez hostů. Všechno ku prospěchu věci. Zvukové plochy se méně rozprostírají, ale jsou pořád promyšlené. I když si říkáte, že u Květů vás po letech nic nepřekvapí, vyskočí na vás zjevení Bernarda Herrmanna s ústředním motivem z filmu Psycho. Jindy je jedna z písní poslána sama proti sobě, když hraje pozpátku i popředu zároveň. Na včelích křídlech přilétají vzletné nápěvy i skřípavější melodie. Vše v pečlivé symbióze. Harmonie i ruchy, hudba i texty, složky se sjednocují v jeden organismus, i kreativní přebal desky naznačuje, že tenhle tvor není jen souborem částí. Je vyšším řádem.

Nejtišší kapela na světě se tentokrát vydala cestou dravějšího výrazu. Vynikají Bílé včely v diskografii skupiny? Určitě. Ale jaká deska nevyniká? Před takovým tvůrčím potenciálem nelze nesmeknout. A před jejich posmutnělou poetikou pomalu neodkvést.

Info

Květy – Bílé včely (Indies Scope Records, 2012)
www.kapelakvety.cz
foto © Radim Kříž

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2022: „Když jsi šťastná ty, jsem šťastná i já.“ (Rosalía)

Michal Pařízek 24.01.2023

Třetí album je jedním z klíčových archetypů showbizu, pověstným gordickým uzlem, milníkem, který ne každý dokáže jednoduše a správně překročit.

Popové vize podle Mount Kimbie

Richard Kutěj 18.01.2023

Mount Kimbie nedělají revoluci. Zůstávají ale sví, současní a ano, post.

Od tanečního parketu k soustředěnému poslechu (Kai Whiston)

Dominik Polívka 08.01.2023

S veškerou úctou a osobitostí uzavírá svou kapitolu dospívání a zvědavé generaci Z poskytuje čitelnou hudební road mapu s otevřenými cestami a jasným směrem.

Dopisy ze zvuku (Michal Rataj a Oskar Török)

prof. Neutrino 27.12.2022

Agilní vydavatelství Blue Lizard Michala Kořána vydalo jako svůj stý počin pravděpodobně jedno z nejpozoruhodnějších alb letošního roku.

Vesmír, život a vůbec podle Briana Greena (Až do konce času)

prof. Neutrino 23.12.2022

V této podobě je to tedy spíš hra kreativců a jistý druh umění než skutečně aplikovaná věda, i když se odvolává na matematiku.

7krát3, sázka na pop

Riikka Hajman 21.12.2022

Otázkou je, jestli je to správná volba. Když se dobře vyváží s hudební inovací, vznikají hity, ale na albu II je jich jen pár.

Ohnout punkovou matérii (Wire)

Akana 20.12.2022

S přestávkami dodnes fungující a stále relevantní nahrávky produkující Wire se oficiálnímu vydání tohoto bootlegu dlouho bránili.

V hlavě Eddieho Veddera

Tomáš Hladký 15.12.2022

Eddie Vedder vždy tvrdil, že nejlepší na tom být rockovou hvězdou je, že se potkáte s jinými rockovými hvězdami.

Feministický pop-protest Pussy Riot

prof. Neutrino 08.12.2022

Ruské anarcho-aktivistky Pussy Riot mají obdobnou strategii jako hackerská skupina Anonymous. Může jimi být kdokoliv. Poslechněte si jejich poslední mixtape Matriarchy Now.

Nasaďte si anarchistické brýle a uvidíte svět jinak (Dvakrát sláva anarchismu)

prof. Neutrino 19.11.2022

Další kniha z nakladatelství Neklid, tentokrát práce Jamese. C. Scotta Dvakrát sláva anarchismu, která přináší jiný pohled na organizaci věcí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace