Články / Reporty

Drastická krása Xenakisových kvartetů (Jack Quartet)

Drastická krása Xenakisových kvartetů (Jack Quartet)

Jan Starý | Články / Reporty | 26.10.2019

Titulek si drze půjčuji z programu, protože hudbu Iannise Xenakise vystihuje velmi přesně. Řecký skladatel uplatňoval při skládání matematické principy a modely, které mu umožnily přicházet s neintuitivními strukturami nutícími hledat nové metody poslechu. Jaksi „hranatá“, často disonantní hudba se dá vnímat jako krásná, ale takové vnímání něco stojí. Xenakisova metoda zároveň nebyla čistě mechanická, skládal podle stochastických principů, tedy v podstatě s částečně řízenou pravděpodobností, kdy je v modelu na výběr z několika možností a kdy skladby často do finální podoby dovádí počítačový program. Pozicí mezi striktním determinismem a ponecháním kompozice náhodě pak tento vystudovaný architekt stál v poválečné avantgardě mezi serialismem na jedné a aleatorikou Johna Cage na druhé straně.

Americké těleso Jack Quartet interpretovalo na Strunách podzimu čtveřici Xenakisových smyčcových kvartetů z různých ér, které dávaly nahlédnout také do vývoje skladatelova stylu. Řazení skladeb přitom docela zajímavě rozbíjelo chronologii a udávalo dynamiku večera. Obě části programu otevíraly pozdní, relativně klidnější a pomalejší skladby následované divočejšími staršími. Kvartety Tetora a Ergma z 90. let znamenaly především fascinující sbíhání, rozdělování a interakce linek jednotlivých nástrojů, kde se mísila krása s cizostí. Vynikalo při tom, že skladby nemají strukturu vět s přehledným opakováním motivů a témat: jejich průběh se více blížil přírodním úkazům, které Xenakise historicky také inspirovaly, toku reálného času, který je lineární, nikoli cyklický. Vznikal tak dojem dlouhodobé nepředvídatelnosti/nezapamatovatelnosti při krátkodobé přehlednosti, což nutilo ponořit se do zvuku v daný moment.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Starší skladba ST/4-1,080262 představovala mladšího a radikálnějšího Xenakise. Jako by šlo o neústálý atak na jednotnost/uzavřenost – při divoce se měnících stylech hraní včetně Xenakisova klasického glissanda i různých rozšířených technik jako by nástroje napadaly jeden druhý – jako by šlo o destruktivní kontrapunkt. Tahle vřava přitom dávala smysl.

Jednoznačným vrcholem večera ale byl závěrečný kus Tetras (1982). V něm nesmírně suverénní kvarteto zbořilo představy o tom, jaké zvuky se ještě dají při „běžném hraní“ vyloudit z nástroje, a znělo zkrátka mimozemsky. Nástroje se pod smyčci roztékaly a v precizních souhrách slévaly do nestabilních ploch, které zněly ve výsledku exotičtěji než většina experimentální elektronické produkce. Dokonalá ukázka výjimečnosti skladatele, tour de force kvarteta. Bravo.

Info

Struny podzimu: Jack Quartet (us)
25. 10. 2019 La Fabrika, Praha

foto © Kristýna Šaarová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.