Jan Starý | Články / Reporty | 26.10.2019
Titulek si drze půjčuji z programu, protože hudbu Iannise Xenakise vystihuje velmi přesně. Řecký skladatel uplatňoval při skládání matematické principy a modely, které mu umožnily přicházet s neintuitivními strukturami nutícími hledat nové metody poslechu. Jaksi „hranatá“, často disonantní hudba se dá vnímat jako krásná, ale takové vnímání něco stojí. Xenakisova metoda zároveň nebyla čistě mechanická, skládal podle stochastických principů, tedy v podstatě s částečně řízenou pravděpodobností, kdy je v modelu na výběr z několika možností a kdy skladby často do finální podoby dovádí počítačový program. Pozicí mezi striktním determinismem a ponecháním kompozice náhodě pak tento vystudovaný architekt stál v poválečné avantgardě mezi serialismem na jedné a aleatorikou Johna Cage na druhé straně.
Americké těleso Jack Quartet interpretovalo na Strunách podzimu čtveřici Xenakisových smyčcových kvartetů z různých ér, které dávaly nahlédnout také do vývoje skladatelova stylu. Řazení skladeb přitom docela zajímavě rozbíjelo chronologii a udávalo dynamiku večera. Obě části programu otevíraly pozdní, relativně klidnější a pomalejší skladby následované divočejšími staršími. Kvartety Tetora a Ergma z 90. let znamenaly především fascinující sbíhání, rozdělování a interakce linek jednotlivých nástrojů, kde se mísila krása s cizostí. Vynikalo při tom, že skladby nemají strukturu vět s přehledným opakováním motivů a témat: jejich průběh se více blížil přírodním úkazům, které Xenakise historicky také inspirovaly, toku reálného času, který je lineární, nikoli cyklický. Vznikal tak dojem dlouhodobé nepředvídatelnosti/nezapamatovatelnosti při krátkodobé přehlednosti, což nutilo ponořit se do zvuku v daný moment.
fotogalerii z koncertu najdete tady
Starší skladba ST/4-1,080262 představovala mladšího a radikálnějšího Xenakise. Jako by šlo o neústálý atak na jednotnost/uzavřenost – při divoce se měnících stylech hraní včetně Xenakisova klasického glissanda i různých rozšířených technik jako by nástroje napadaly jeden druhý – jako by šlo o destruktivní kontrapunkt. Tahle vřava přitom dávala smysl.
Jednoznačným vrcholem večera ale byl závěrečný kus Tetras (1982). V něm nesmírně suverénní kvarteto zbořilo představy o tom, jaké zvuky se ještě dají při „běžném hraní“ vyloudit z nástroje, a znělo zkrátka mimozemsky. Nástroje se pod smyčci roztékaly a v precizních souhrách slévaly do nestabilních ploch, které zněly ve výsledku exotičtěji než většina experimentální elektronické produkce. Dokonalá ukázka výjimečnosti skladatele, tour de force kvarteta. Bravo.
Struny podzimu: Jack Quartet (us)
25. 10. 2019 La Fabrika, Praha
foto © Kristýna Šaarová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.