Jan Starý | Články / Reporty | 29.11.2018
Série Silent Night si vybudovala jméno „spacími“ koncerty, na nichž diváci přenocují v sále, zatímco jim k tomu hraje ambient, drone, field recordings a podobné klidné styly. Ty ale tvoří jen polovinu programu. V první, samostatně přístupné části probíhají klasická vystoupení špičkových hudebníků z těchto oblastí, které často čeká v Ponci první české vystoupení vůbec. Tentokrát tuto úlohu – spací část obstarávala japonská „hráčka na vodu“ Tomoko Sauvage a český experimentátor Stanislav Abrhám – zastal Francouz Francois Bonnet. Ten je pod pseudonymem Kassel Jaeger spojený především se skvělým labelem Editions Mego a patří v kontextu mistrů abstraktní hudby mezi ty mladší, i když co se renomé (a prestižních kolaborací) týče, za těmi staršími nijak nezaostává.
Jeho tvorba zpravidla inklinuje k nepravidelným elektroakustickým plochám, jejichž hloubka kontrastuje s praskáním a hlučením na povrchu, na Silent Night si ale připravil nečekaně lyrický set. Výchozím bodem byl snad jen dech, z nějž Bonnet citlivě sochal prchavé filigránské struktury rozvíjené nečekaně, a přece podle jakési vnitřní logiky. Křehké kompozice a jemný, až flétnovitý zvuk jako by v poklesech intenzity vybízely posluchače, ať nastraží uši a přistoupí blíž, aby mu nic neuniklo.
Intimní, ale také cizí hudbě ještě napomáhalo výtvarné pojetí prostoru, ve kterém „tiché noci“ vynikají. V principu jednoduchá kombinace zavěšených igelitů a chytrého nasvícení oranžovými světly vytvořila atmosféru, kde se výhled do digitální budoucnosti spájel s atavistickým klidem v zamlžené jeskyni.
Perfektní úvod se ale posléze rozmělnil. Bonnet pracoval nečekaně s elektrickou kytarou, která místy posouvala jinak nekonkrétní náladu až ke standardnímu překrásnělému ambientu. Především ale úplně nezvládl usměrnit vývoj setu a sklouzával k přílišné pestrosti, takže než jsem se ponořil do jedné polohy, vystřídala ji jiná. I nadále vyčnívaly z celku dokonalé pasáže, zejména když dominovaly (zřejmě) čistě elektronické zvuky, ale nedotaženost setu byla zkrátka frustrující. Je těžké užívat si dobrou hudbu bezprostředně po té geniální.
Silent Night#16
24. 11. 2018 Divadlo Ponec, Praha
foto © Libor Galia, Radio Wave
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.