Martin Řezníček | Články / Reporty | 13.04.2017
Stejné město, stejný klub, stejná ohrádka ve tvaru Luciferovy koruny a stejné osvětlení. Skoro už to vypadalo, že letošní vystoupení Jamese Kenta alias Perturbatora bude jen překopírovaným otiskem toho loňského. Skoro...
Prvním rozdílem byl výběr předskokanů, u nichž dali pořadatelé přednost tuzemským interpretům. Zprvu oplakávaná absence divokého Američana GosTa – všichni, co byli loni, si jistě pamatují poskakujícího maníka v gumové masce skeletona – byla bohatě kompenzovaná setem neméně nadaného hecíře Roborga. Po Zagami Jericho, která mimochodem po celou dobu neúnavně trsala pod pódiem, další důkaz, že synthwave se hraje i v Česku.
Perturbator krátce po loňském dubnovém koncertu vydal čtvrté studiové album The Uncanny Valley, takže se mohl opřít o nový materiál. Ten se sice nijak zásadně neliší od předchozích nahrávek, ale několik party detonátorů v čele s Neo Tokyo a She Moves Like a Knife dokazuje, že svůj tvůrčí potenciál ještě nevyplácal.
Kentův příchod uvrhl všechny přítomné metalisty smísené s dalšími urban tribes do temnoty přerušované jen blikáním světel. Následovala kontinuální palba temných synťáků, kterou zastavila až šestá funkydiskotéková pecka Sexualizer. Po ní znova drcení v moždíři: Satanic Rites, Diabolus Ex Machina, Assault, Humans Are Such Easy Prey – už z těch názvů krystalický metal stříká falešnou krví na pánské latexové šortky. Jen hrdý Francouz zůstával stále ocelově chladný, a i když mu po čele stékaly čůrky potu, bundu ani kapuci neodložil a kamenná tvář s vražedným pohledem mu byla tou nejlepší maskou.
Kent si letos přivezl bohatší výbavu, s níž dosáhl mnohem živějšího zvuku. (Hrál i na klávesy a jestli někdo tvrdí, že je jen pouštěč, tak kecá.) Díky promyšleným přechodům mezi tracky, někdy zkrácenými o intro (She Is Young, She Is Beautiful, She Is Next), se navíc v setu nevyskytovala žádná hluchá místa. Jednoznačný dojem: zatím nejlepší Perturbatorovo vystoupení u nás.
Perturbator (fr), Roborg
10. 4. 2017, Rock Café, Praha
foto © Filip Kůstka
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.