Jiří Akka Emaq | Články / Reporty | 15.06.2014
Když jsem se dozvěděl, že do Prahy přijede Damien Jurado, chvilku jsem se cítil jako náctiletá holka, které řekli, že přijede Justin Bieber. Pak mi samozřejmě došlo, že mám slovutný plnovous a hned jsem takové ty věci jako emoce a city zahnal do podvědomí. Taky mě zchladila informace, že přijede sám pouze s akustickou kytarou. Přesto jsem na Sedmičku vyrazil a není čeho litovat.
Skočil jsem pořádajícím A.M.180 na avizovaný začátek a byl tam už v sedm. Taková hloupost. Po osmé začali plést Sítě Honzové Kašpar (Obelisk of Light, ex-Pavilon M2) a Tomáš (Tomáš Palucha, ex-Thema 11). Nad sítí jednoduchých zasmyčkovaných kytarových riffů to vazbilo, houkalo a bzučelo. Enigmatický hlas sázel na hlukové básně a forma se usadila v experimentu jako ve stojaté vodě a ukázala nám, bez kolika spoluhráčů se ještě kapela dokáže obejít. Se smrtí krásných srnců si na své přišel i Ota Pavel, který denně vypil dvacet sladkých limonád a trpěl maniodepresivním rozdvojením osobnosti. Otázkou tedy je, proč z tolika českých kapel kape a ukapává tak mnoho zoufalství a smutku. A když už se snaží hrát vesele, proč jim to nejde? Jaké temné kouzlo obestírá českou kotlinu a utahuje kultuře smyčku kolem krku až balancuje na vratké stoličce z vyrvaných kořenů? Je to krásné, je to poetické, valí se to a graduje, přede to Sítě a pomalu se to zamotává a pořád je tam blues. Kdyby měl Johny Lee Hooker looper a delay, hrál by jinak?
Ano, těšil jsem se na Damiena Jurada s kapelou. Že tam pošle novou desku s ještě větším nasazením a naživo. Nu, přijel sám, vyprodané distro ovšem svědčilo o úspěchu jeho evropského tažení. Na začátek přehrál rozpačitě v jedné kouli písně z novinky Brothers And Sisters of the Eternal Son, jako by ani bez kapely nevěděl, co s nimi. Nejvíce utrpěla úvodní Silver Donna, na desce jednoznačný hit, ze které zbylo jen torzo, a vedly spíše pomalé balady z druhé půlky desky. Poté se uvolnil, promluvil k divákům a zbytek vystoupení patřil starším písním, do kterých se obul jako do starých papučí a ve kterých se cítil jistě a doma. Ve srovnání třeba s Karlem Plíhalem, který je pro mě, co se instrumentace akustických písní týče, jasnou jedničkou, je Damienovo vedení kytary strohé a minimalistické, ale nikoliv hloupé, a chybějící harmonie dokáže nahradit a rozprostřít svým všeobjímajícím hlasem.
Večer potvrdil, že vlna intimního až introvertního písničkářství stále ještě neutichla a rezonuje značným spektrem současné hudební scény.
Damien Jurado (us) + Sítě
12. 6. 2014, Strahov 007, Praha
foto © Barka Fabiánová
Michaela Šedinová 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.
Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024
Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.
Alžběta Sadílková 21.04.2024
My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.