Články / Recenze

Drogová geneze výrazu Chance the Rappera

Drogová geneze výrazu Chance the Rappera

Jakub Šíma | Články / Recenze | 25.06.2013

Znáte ten pocit, když vás deska nenechává v klidu ani při desátém poslechu a nějakou dobu si nepouštíte nic jiného? V poslední době u mě takhle zabodovaly dvě desky. Vloni XXX od Dannyho Browna a letos zatím Acid Rap Chance the Rappera. Chancellor „the Rapper“ Bennett a Brown mají ve skutečnosti společného více, než se na první pohled může zdát. Spojnicí nejpatrnější a nejdůležitější je dominance verbálního projevu nad beaty. Hlas a flow, které nepotřebují producentské finesy a triky k tomu, aby vás dostaly. Oba také pochází z neutěšených poměrů a ani jeden nemá venku regulérní album. Za spojnici lze považovat i drogovou genezi jejich výrazu. Přestože deska XXX Dannyho Browna má na obalu tři symbolické tripy, v hlavní roli byl při nahrávání amfetamin. Chancův mixtape Acid Rap dostává svému názvu: Takřka polovina byla nahrána pod vlivem LSD. Ale tyto možná jen náhodné paralely nesmí zastínit svébytné přednosti každého z nich.

Začínal se slam poetry a prodáváním drog. Předchozí mixtape 10Day nahrál během desetidenního suspendování ze školy. Nezastírá hispánské kořeny a nejednou si hraje s jihoamerickým přízvukem v anglicky psaných textech. Vyšší a kyselinou říznutý hlas působí uvolněně, ale rozhodně ne melancholicky nebo ospale. Nečekané intonační návaznosti a lokální gradace si dokáží pohrát s atmosférou zakomponovanou do tracků příliš nerespektujících tradiční schémata stavby, prvek, který byl důležitou součástí veleúspěšné desky Kendricka Lamara. Zplozenec trojky mezi Lauryn Hill, Wyclefem Jeanem a Old Dirty Bastardem, který nezná svého otce. Co se drog týče, jsou sice častým terčem textových narážek, ale nehrají hlavní roli. Jsou prostředníkem mezi rapperem a nahrávkou, umožňují vzájemný kontakt. Ale jelikož medium is the message, tak se i ony nesmazatelně podepisují pod celkový dojem a náladu nahrávky.

Pozoruhodná je humornost oscilující mezi dětskou roztomilostí a přesně mířenou kousavostí stand-up komiků. Ale nezůstává jen u ní. Vysoká kriminalita si vybírá svoji daň a Chance the Rapper si už ve dvaceti neodpustí nejednu narážku na mrtvé přátele. „Everybody dies in the summer,“ a tak nezbývá než se modlit za další jaro. Ke slovu přichází paranoia, která k životu v Chicagu také patří.

It just got warm out, this this shit I've been warned about.
I hope that it storm in the morning, I hope that it's pouring out.
I hate crowded beaches, I hate the sound of fireworks.
And I ponder what's worse between knowing it's over and dying first.
Cause everybody dies in the summer.
Wanna say ya goodbyes, tell them while it's spring.
I heard everybody's dying in the summer, so pray to God for a little more spring.

Přestože hlavní slovo má po celou dobu Chance, potěší i několik povedených hostovaček. Objeví se například chicagský veterán Twista, o kterém pořád platí „ and when it come to rapping fast, I'm the Higgs Boson“, jen na rozdíl od několika posledních příležitostí zde rychlost Twistova rapování nepůsobí samoúčelně. Pozadu nezůstává ani Ab-Soul z Black Hippy Crew, který koření track Chain Smoker, stejně jako Chancův parťák Vic Mensa v reminiscenci Cocoa Butter Kisses.

Acid Rap není jen soundtrackem k pronikání branami vědomí, ale také ideálním partnerem blížícího se léta. Ideálně obého dohromady.

Info

Chance the Rapper – Acid Rap (self-released, 2013)
www.chanceraps.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.