Články / Recenze

Drogová geneze výrazu Chance the Rappera

Drogová geneze výrazu Chance the Rappera

Jakub Šíma | Články / Recenze | 25.06.2013

Znáte ten pocit, když vás deska nenechává v klidu ani při desátém poslechu a nějakou dobu si nepouštíte nic jiného? V poslední době u mě takhle zabodovaly dvě desky. Vloni XXX od Dannyho Browna a letos zatím Acid Rap Chance the Rappera. Chancellor „the Rapper“ Bennett a Brown mají ve skutečnosti společného více, než se na první pohled může zdát. Spojnicí nejpatrnější a nejdůležitější je dominance verbálního projevu nad beaty. Hlas a flow, které nepotřebují producentské finesy a triky k tomu, aby vás dostaly. Oba také pochází z neutěšených poměrů a ani jeden nemá venku regulérní album. Za spojnici lze považovat i drogovou genezi jejich výrazu. Přestože deska XXX Dannyho Browna má na obalu tři symbolické tripy, v hlavní roli byl při nahrávání amfetamin. Chancův mixtape Acid Rap dostává svému názvu: Takřka polovina byla nahrána pod vlivem LSD. Ale tyto možná jen náhodné paralely nesmí zastínit svébytné přednosti každého z nich.

Začínal se slam poetry a prodáváním drog. Předchozí mixtape 10Day nahrál během desetidenního suspendování ze školy. Nezastírá hispánské kořeny a nejednou si hraje s jihoamerickým přízvukem v anglicky psaných textech. Vyšší a kyselinou říznutý hlas působí uvolněně, ale rozhodně ne melancholicky nebo ospale. Nečekané intonační návaznosti a lokální gradace si dokáží pohrát s atmosférou zakomponovanou do tracků příliš nerespektujících tradiční schémata stavby, prvek, který byl důležitou součástí veleúspěšné desky Kendricka Lamara. Zplozenec trojky mezi Lauryn Hill, Wyclefem Jeanem a Old Dirty Bastardem, který nezná svého otce. Co se drog týče, jsou sice častým terčem textových narážek, ale nehrají hlavní roli. Jsou prostředníkem mezi rapperem a nahrávkou, umožňují vzájemný kontakt. Ale jelikož medium is the message, tak se i ony nesmazatelně podepisují pod celkový dojem a náladu nahrávky.

Pozoruhodná je humornost oscilující mezi dětskou roztomilostí a přesně mířenou kousavostí stand-up komiků. Ale nezůstává jen u ní. Vysoká kriminalita si vybírá svoji daň a Chance the Rapper si už ve dvaceti neodpustí nejednu narážku na mrtvé přátele. „Everybody dies in the summer,“ a tak nezbývá než se modlit za další jaro. Ke slovu přichází paranoia, která k životu v Chicagu také patří.

It just got warm out, this this shit I've been warned about.
I hope that it storm in the morning, I hope that it's pouring out.
I hate crowded beaches, I hate the sound of fireworks.
And I ponder what's worse between knowing it's over and dying first.
Cause everybody dies in the summer.
Wanna say ya goodbyes, tell them while it's spring.
I heard everybody's dying in the summer, so pray to God for a little more spring.

Přestože hlavní slovo má po celou dobu Chance, potěší i několik povedených hostovaček. Objeví se například chicagský veterán Twista, o kterém pořád platí „ and when it come to rapping fast, I'm the Higgs Boson“, jen na rozdíl od několika posledních příležitostí zde rychlost Twistova rapování nepůsobí samoúčelně. Pozadu nezůstává ani Ab-Soul z Black Hippy Crew, který koření track Chain Smoker, stejně jako Chancův parťák Vic Mensa v reminiscenci Cocoa Butter Kisses.

Acid Rap není jen soundtrackem k pronikání branami vědomí, ale také ideálním partnerem blížícího se léta. Ideálně obého dohromady.

Info

Chance the Rapper – Acid Rap (self-released, 2013)
www.chanceraps.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?