Články / Reporty

U druhého dílu série Nedělní koncerty Graveyard Train

U druhého dílu série Nedělní koncerty Graveyard Train

Popluh | Články / Reporty | 29.07.2014

Vítejte u druhého dílu série Nedělní koncerty Graveyard Train. Po předchozím konci týdne, kdy totálně zaváleli na Colours of Ostrava ve stanu, který klimatickými podmínkami připomínal saunu, tentokrát rozbili cílovou stanici ve sklepě Café V lese. Člověk si po příchodu do vychladlého prostoru říkal, že je to skvělá volba. Díky lidem, nulové klimatizaci a nářezu na „pódiu“ to ale od půlky koncertu byla znovu ta stará známá „kurva vedro“ písnička....

Na rozdíl od festivalového stanu měli Graveyard Train více času a těsnější kontakt s publikem. Obojího využili beze zbytku. Díky neexistenci pódia a faktu, že půlka lidí stála v podstatě nad kapelou se občas některé, jinak většinou pevně dané hranice v průběhu koncertu stíraly. I proto se chvílemi jednalo o mnohem intenzivnější zážitek než před týdnem, nehledě na to, že tentokrát došlo i na pomalejší písničky, které ve festivalovém setlistu neměly místo. Předčasným přídavkem pak byla akustická sólo vložka ve chvíli, kdy kytarista ztratil slide. Zatímco zbytek kapely lezl po čtyřech a svítil si mobily vypůjčenými od publika, Nick Finch se jal udržet náladu krátkou skladbou, která skončila nalezením slidu a rozjetím Mary Melody. Definitivně nejlepšího songu Graveyard Train. Ano, říkal jsem to o dvou nebo třech už předtím a říkal jsem to o dalších i potom. Ale skutečným vrcholem koncertu byla poslední (a tak to má taky být) All Will Be Gone. Skladbu o tom, že jednoho dne všichni přítomní zemřou, kapela odstartovala s nenazvučeným pianem v rohu a vícehlasem bez mikrofonu, než se do toho pustila naplno a s elektrikou. I takové je kouzlo malých koncertů...

Parta Australanů, která se údajně dala dohromady v hospodě, se dle svých slov necítí jako country kapela. Dobře, protože na takovéhle ne-country kapely, ze kterých leze to nejchytlavější a nejnářezovější country, bych mohl chodit každý týden. Dvakrát. A ani by nikdo nemusel hrát kladivem na masivní řetěz. Takže všem zájemcům doporučuji nalézt si příslušný graveyard train v jízdním řádu Českých drah a 8. srpna vyrazit do Veselí nad Moravou na poslední štaci jejich českého miniturné. Stojí to za to.

Info

Graveyard Train (usa)
27. 7. 2014, Café V lese, Praha

foto © Vrbaak

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Krom příjemně ukolébávajících setů, tu klidně ambientních, jindy mimosvětsky hypnotických, však došlo i na intenzivnější a řádně hlasitá vystoupení. Dialog o festivalu Faun.

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace