Drumandbassový renegát Fracture: Najít ten správnej break

Talent a dril. Dvojice atributů, které rodí úspěch. Porod ovšem někdy trvá dlouho a trpělivost je tmelem, který drží dlaždice vedoucí k úspěchu pohromadě. Anebo ještě jinak. Tam, kde není očekávání, není ani zklamání a jediné pravidlo zní: dělej vše nejlíp, jak můžeš, a nečekej za to žádnou odměnu. Ať už je Fracturova motivace jakákoli, po dvanácti letech strávených spíš v hudebním ústraní to konečně vypadá na tučný rok, ke kterému se tenhle drumandbassový renegát dopracoval bez zjevného úsilí – nabídek hraní přibývá, vlastní label Astrophonica prospívá a nekompromisní šlupka Get Busy mu přináší konečně první regulérní hit.

Tak jako v mnoha jiných rodinách, i mladý Charlie Fieber se pustil do objevování dobrodružného světa hudby díky otcově rozsáhlé sbírce desek. „Poslouchal jsem a doteď i sampluju hodně starýho rocku a blues – věci jako Jimi Hendrix, Frank Zappa a tak... Táta je kytarista, tak i já zkoušel kytaru, později na škole taky bicí, ale nikam jsem to nedotáhl. Pamatuju si, jak pak otce ranilo, když jsem propadl všemu tomu bláznivýmu hardcore raveu na Pulse FM,“ směje se Charlie. Podobně jako řadu dalších ze scény i Charlieho začátkem 90. let uhranul rodící se drum and bass především díky londýnským pirátským rádiím. „Strávil jsem poslechem pirátských stanic moře času a ten žánr vyrostl fakt hlavně díky jim. Sám jsem později nějakou dobu vysílal na Rude FM.“

V současnosti jsou pro Charlieho těmi správnými zlatonosnými poli jazz a funk. „Pořád se snažím najít takový break, který nikdo ještě nepoužil, nebo vykopat originály těch beatů, které jiní producenti berou z různých pochybných samplovacích cédéček. Samplovací cédé je u nás ve studiu sprostý slovo. Breaky jsou pro mě při skládání hudby hlavním motivačním faktorem.“ Do tvůrčího procesu Charlie Fieber naskočil v tandemu spolu s kamarádem ze školy Nelsonem Bayomym. Rukopis dvojice Fracture & Neptune od prvního singlu, který vyšel v roce 2000 na značce Droppin´ Science, zapadal do jedné z experimentálních odnoží žánru, jehož hlavní proud se na přelomu tisíciletí začal pomaličku zacyklovávat sám do sebe v honbě za co možná nejdokonalejším zvukem.

Co bylo platné, že drumandbassové desky tehdy hrály nejprůrazněji a masteringová studia jako Exchange, Masterpiece nebo Metropolis se trumfovala v řezání matric na samých hranicích technických možností, až jehly občas vyskakovaly z drážek, když přední vydavatelství jako Virus, Ram nebo Renegade Hardware chrlila pořád stejný model technoidního hardstepu, opakující stokrát obehrané postupy a zvukové rejstříky. Pokud někdo považoval výtvory Ed Rushe & Opticala, Bad Company, Usual Suspects nebo Ram Trilogy za novátorské a nepřístupné, potom zvukové klikyháky, se kterými přišli Paradox, Seba, Nucleus, Macc nebo právě Fracture & Neptune, musely vyhřeznout rovnou z Atlantidy. Košaté, nepřehledné beaty, ve kterých nebylo snadné se pohotově zorientovat, potrápily nejednoho nezkušeného DJe, takže hledáním první doby protápal celou stopáž singlu. Drumfunk, jak se tomuto silně synkopickému zvuku začalo říkat, přitom používal samply reálné bicí soupravy, takže katalogy labelů jako Paradox Music, Outsider nebo Offshore připomínaly frenetická sóla silně nadopovaného Buddyho Riche nebo Gena Krupy. Když Charlie slyší výraz drumfunk, naježí se: „Na tohle označení jsem dost alergickej. Pro mě to vždycky byl prostě drum and bass. Byla to jenom parta lidí, která si mezi sebou vyměňovala tracky.“

Zdá se, že Fracture si pomalu zvyká na samotu ve studiu, neboť jeho souputník Neptune založil rodinu a od hudebního dění se dobrovolně odstřihl. Charlie si nemá na co stěžovat – v poslední době jeho singly ozdobily katalogy takových zvučných labelů, jakými jsou třeba Exit, Subtitles nebo Warm Communications a na řadě je také debut pro Goldieho Metalheadz. Na tvorbu ve dvojici ale nedá dopustit: „Spolupráce může vytvářet úžasný vibrace. Když to ve studiu zajiskří, tak jde o hodně povznášející zkušenost.“ Zajímavých lidí má Charlie kolem sebe pořád dost – vedle fungování s Neptunem si už střihl spolupráci s takovými jmény jako FD, Mark System, Macc, Sabre , Survival a dvě skladby ozdobil steel kytarou také otec Martin. Bratr Harry pro změnu zase spolurežíroval znepokojující video k dubstepoidní nakládačce Get Busy.

Skutečnost, že v roli DJe majitel několikatisícové sbírky gramofonových desek přesedlal na cédéčka, je překvapivá jenom zdánlivě. „Jsou v tom dva důvody. Jednak si kupuju desky už jenom výjimečně a nechci si je zničit. A pak taky hraju spoustu věcí, který buď ještě nevyšly nebo ani nikdy nevyjdou,“ vysvětluje Fracture. A když tenhle milovník italské a karibské kuchyně tvrdí, že v současnosti mu v klubu jde hlavně o to, „aby holky tancovaly“, nemusíme se předem bát nějakého laciného podbízení. On jistě myslí ty poučené holky.