Články / Recenze

Dva dni volna v Amerike (Please the Trees)

Dva dni volna v Amerike (Please the Trees)

Miroslav Ondřejíček | Články / Recenze | 19.11.2015

OHODNOŤTE DESKU

Ilúzia o českej gitarovej kapele, ktorá chodí pravidelne hrávať turné po Amerike, vám končí v momente, kedy si uvedomíte existenciu Please the Trees. Minulý rok, počas ich štvrtého turné, im odpadli dva z dvadsiatich piatich dohodnutých vystúpení a ich nenapadlo nič iné, ako sa zavrieť do štúdia. Vtedy ešte nevedeli, že do dvadsaťštyri hodín vznikne štvrtý album Carp.

Navyše to štúdio nebolo obyčajné. Volá sa High Bias, vlastní ho Chris Koltay a nahrávali v ňom napríklad aj Swans. Please the Trees prišli s vedomím, že nových skladieb majú v podstate dosť a všetko ostatné, ako sa ukáže neskôr, bude dielom improvizácie. V tomto momente je nevyhnutné vykríknuť, že čím bola skladba premyslenejšia, tým lepšie to s ňou vo finále aj dopadlo. Každú z ôsmych piesní si kapela zahrala dva krát naživo a bolo hotovo. Tou najzásadnejšou črtou, ktorú zo sebou tento postup priniesol, je nebývalá zvuková surovosť a priamočiarosť. V porovnaní s pokojným predchodcom A Forest Affair (2012) je to ten najzásadnejší posun, ktorý trojica združená okolo speváka Václava Havelku vykonala.

Tracklistu Carp dominuje tých päť skladieb, v ktorých napriek zjavnému zvukovému posilneniu celku zvíťazila ochota neskrývať hudobné nápady za masu zvuku úplne (All I Want to Do, A Song Is Its Own World, Missing Feeling Nothing, Not These Way a najlepšia, inštrumentálna S.E.K.). Tie ostatné, dlhšie songy (Suite F, Consider Death, Petr Humpal) doplácajú na to, že podstatnú časť dĺžky tvorí poloha, v ktorej sa v prvom rade experimentuje a improvizuje. Na čom v princípe nie je nič zlé, ale naozaj to treba dávať na oficiálny release? Je to rušivé a preskočenia hodné, aj keď v konečnom účtovaní tvorí Carp dobrý celok. Please the Trees nahrali album plný gitarovej presvedčivosti, ktorý je najlepším dôkazom toho, ako kvalitnými musia byť živé vystúpenia.


Sám som zvedavý, kedy sa aj na druhom brehu rieky Moravy (cháp na Slovensku) podarí niektorej z kapiel absolvovať pravidelné turné v Štátoch. Nehovoriac o tom, že Please the Trees si za desať rokov existencie dokázali spraviť také množstvo hudobných kamarátov, že možnosť nahrávať v najvychytenejších štúdiách je pre nich už skrátka samozrejmosťou. Odmena za roky driny máva rôzne podoby.

Info

Please the Trees – Carp (Starcastic Records, 2015)
www.pleasethetrees.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?