Články / Reporty

Dva dny v Utopii (Respect festival)

Dva dny v Utopii (Respect festival)

Akana | Články / Reporty | 20.06.2018

Že je festival Respect jedinečným ostrůvkem nejen hudební tolerance v čím dál nevraživější společnosti? To víme. Že na kvalitu i neobyčejnost interpretů, které agentura Rachot na festival dováží, je téměř stoprocentní spoleh, bez ohledu na „hvězdnost“ jejich statusu? To víme, to známe. Opakuju to rok co rok, a ačkoli to už pomalu začíná být otrava, zopakuju to znova: tak pohodovou, vlídnou a téměř rodinnou atmosféru korunovanou prvotřídním a pestrým hudebním menu jinde jen těžko najdete. Respect je regulérní návyk. A nemusíte být zrovna etnomuzikolog ani hipík s djembe v podpaží, ostatně i na vlídném festivalu se můžete potkat s muzikou, která vám nekompromisně nakope zadek. Jedenadvacátý ročník Respectu k takovým nepochybně patřil.

sobota

Sobotní program nabídl s jednou výjimkou procházku zeměmi Orientu od Egypta po Indii a jak je na Respectu zvykem, v nabídce byla jak tradice, tak moderní fúze a experimenty. Íránský zpěvák Alireza Ghorbani s doprovodem zahrnujícím housle kemenče nebo loutnu tar představil poctivou dávku súfijské spirituality a ten, kdo oceňuje extatické vokální vývrtky Nusrata Fateha Aliho Khana nebo Alima Qasimova, si přišel rozhodně na své. Vazby na súfismus jsou k nalezení také v případě trojice Barmer Boys z indického Rajasthanu, jejich vystoupení založené na zvuku harmonia a bubnu dholak však na rozpustilejší rovinu posouvala svérázná beatboxerská extempore.

Zmíněnou výjimku z východního pravidla představoval soubor Chouk Bwa z Haiti. Strhující rytmická vichřice mocně čerpající z beninských kořenů rituálů voodoo, syrové a nesmírně intenzivní vokály i živočišné kreace dvou zpívajících tanečnic však z něho dělaly reprezentanty Afriky, stejně jako Karibiku. Na druhou půlku setu se k nim připojilo belgické elektronické duo The Angstromers, ale jejich „technická podpora“ se nakonec ukázala být takřka zanedbatelná a kromě nějakých těch šumů a ruchů o nich člověk skoro nevěděl. To následující kapela Dudu Tassa & the Kuwaitis se elektrifikace a rockového nápřahu rozhodně nebojí. Izraelský zpěvák a kytarista s touto sestavou křísí židovskou propagandou odmítaný hudební odkaz svých iráckých předků a využívá k tomu neobyčejně dravého celokapelového zvuku, aniž by původní písně nějak ochuzoval o jejich delikátní zákruty. Na mysl se draly zkratky o blízkovýchodním Springsteenovi, ale to bylo zřejmě dáno tím ikonickým Telecasterem v Tassových rukou.

fotogalerie z první dne tady

Pokud předchozí produkce návštěvníky festivalu k tanci vybízela, Egypťan Islam Chipsy nasadil v tomto směru hrubý nátlak. Jeho syntezátorový kolovrátek poháněný dvěma bubeníky náleží spíš k rodu orientálních bizarností typu Omara Souleymana, ale té mohutně tryskající energii se podléhalo neuvěřitelně snadno. Ten, kdo netančil, se možná po nějaké době začal nudit, pro ostatní šlo o party, na jakou se nezapomíná a ze které stěží odcházíte po svých.

neděle

Zatímco areál holešovického Výstaviště ovládl po sobotní běžecké akci jakýsi zmrzlinářský slet, fanoušci hudby bez hranic se vrátili na skromnější sousední louku občerstvit se další várkou trvanlivějších delikates. Ta nedělní tentokrát demokraticky pokryla všechny čtyři největší kontinenty. Za Evropu vykopávala dvojice Valentin Clastrier a Steven Kamperman ve znamení instrumentálního mistrovství a netušených možností souhry. Dialog Clastrierovy niněry a Kampermanových klarinetů se tradice jen zlehka přidržoval a nezřídka vyráběl fascinující, takřka avantgardní zvukové skrumáže, při nichž jako by se na pódium vyrojilo hejno dezorientovaných čmeláků. Naproti tomu Bakolo Music International z Konga představovali nefalšovaný skanzen, ale kdo už na Respectu zažil Orchestra Baobab nebo Conjunto Angola 70, dobře ví, že tyhle výlety za veterány africké pop music nemají s muzeální zatuchlostí nic společného. Bez zdravotně indisponovaného kapelníka, zato okysličený mladou krví, předvedl sedmdesát let hrající soubor s nevšední elegancí a odpichem, zač je toho konžská rumba.

Zvuk moderní Brazílie přivezla ze São Paula skupina Metá Metá a předvedla tu nejvyšší školu hudebního eklektismu. Přepestrá směs prvků latinskoamerických, afrických, rockových i jazzových se pohybovala v širokém dynamickém rozpětí, přitom zůstávala pořád stejně zajímavá a vzrušující. Na své si přišli tancechtiví i „poslecháři“, speciální poklonu si zaslouží saxofonista Thiago França. Kytarista Yossi Fine z Izraele do jisté míry navázal tam, kde předešlého dne Dudu Tassa skončil, vedle levantských tradic se ale výrazně inspiroval saharským elektrickým blues. Pouze v triu (s bubeníkem Benem Aylonem a obsluhou podpůrné elektroniky) a bez zpěvu se mu podařilo zažehnout skutečně transovní vibrace, které ani drobný deštík (jediný za celý víkend) neměl šanci zchladit.

Na závěr přicupitala na pódium ještě jedna africká legenda. Chtělo by se říct, že afrobeat funguje kdykoli a s kýmkoli, ale nigerijský saxofonista a zpěvák Orlando Julius podpořený britskou jazz-funkovou úderkou The Heliocentrics rozhodně není jedním z mnoha. Předchůdce a inspirátor slavnějšího Fely Kutiho vedle rťutovité tanečnice a zpěvačky celý zářil, do svého nástroje dul jako o život a nešetřil úsměvy a grimasami. Spolu s dokonale sehranou a nadupanou kapelou za zády obstaral letošnímu Respectu ideální finále.

fotogalerie z druhého dne

Jako obvykle nežil festivalový areál pouze hudbou. Vedle tradičních stánků s kdečím se myslelo hlavně na děti. Pokud se caparti nejrůznějšího věku zrovna s vykulenýma očima nelepili na zábrany před pódiem, mohli se vyřádit nejen na obligátním skákacím hradě, ale i na originálním dřevěném kolotoči, případně svépomocí poháněném „kozím taxi“, v sobotu pak pro ně přichystalo představení loutkové divadlo Kramářská nůše. Dospělí měli možnost dovádět s nimi nebo se občerstvovat, nakupovat, jen tak klábosit, odpočívat, brouzdat se kolem. Tlačenice, fronty a stres je třeba hledat jinde, aspoň po tyhle dva vzácné dny v roce, kdy si člověk připadá jako ve vysněné Utopii. Tak už jen obvyklý vzkaz pořadatelům: Díky, byl to zase Rachot!

Info

Respect Festival 2018
16. - 17. 6. 2018 Výstaviště Holešovice, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Na Bojišti lítá pohoda (Obscene Extreme 2021)

Radka Bednarzová 19.07.2021

Freak festival, něco blití, naháčů a vůkolní přírody, a hlavně smrtící dávka hudby. Vděčně a s pokorou.

Fitko pod věží (Hotspot)

Veronika Mrázková 17.07.2021

Kde začít? Děsivou bouřkou, scénou v koksárenské baterii, králem diskoték nebo rovnou hlavní hvězdou Axelem Thesleffem? Ten večer měl všechno.

24 hodín (Pohoda on the Ground)

Richard Michalik 11.07.2021

Nevadí nám ani 37 stupňov a takmer žiadny tieň poskytujúci úkryt. Hlavné je, že sme na Pohode. Minulý pandemický rok niečo nemožné. Tentokrát možné len na 24 hodín.

Hradby Samoty: Prímajúci ostrov divnohudby

Lucia Banáková 05.07.2021

Desiaty ročník Hradieb Samoty pomaly, ale isto započal festivalovú sezónu.

Jiné hlasy, jiné (lázeňské) pokoje aneb Luhovaný Vincent

cyril kosak 01.07.2021

O létajících střechách, technických službách, lázeňském programu a Luhovaném Vincentovi, který nutí prožívat město jinak. Nově. O nejzajímavějších festivalu široko daleko.

Odhozené masky (Katarzia)

Michal Pařízek 25.06.2021

Katarzia křest svého Celibátu přesouvala na několikrát a bolestivě, nakonec ani ohledně finálního termínu nebylo nic jednoduché.

Pivo a zmrzlina aneb Krákor 2021

Adéla Polka 22.06.2021

Jestli je v celém okolí Brna úmorné vedro, tady je příjemný chládek, a když se člověk odpoledne zaposlouchá do potůčku, který střídmě teče za strany výčepu...

Nikdy to nikomu neřeknu: tandemová instalace v Galerii Průchod

Minka Dočkalová 01.05.2021

Autoři výstavy jsou partnery a v nově připravené výstavě se rozhodli zúročit svou zkušenost se závažnými zdravotními problémy v dětství.

Pouliční umění na krabicích od pizzy (Jan Vykypěl, Galerie Průchod)

Minka Dočkalová 02.04.2021

Součástí výstavy je kolekce pomalovaných obalů od pizzy. Využití odpadního materiálu ilustruje Vykypělův obvyklý způsob práce, jejíž jádro tkví v procesu tvorby.

Festival na dosah myši - SXSW 2021

David Čajčík, Michal Pařízek, su 25.03.2021

Jaké to je dívat se čtyři dny po nocích na kapely, filmy a moudré diskuze? Přinášíme report z online festivalu SXSW.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace