Dva proti všem (The Last of Us)

Neil Druckmann, duchovní otec populární herní série The Last of Us (TLOU), navázal spolupráci se společností HBO, aby mohl svou jedinečnou vizi adaptovat pro potřebu filmového média. Výsledkem tříletého úsilí je ambiciózní devítidílný seriál. Jako člověk, který oba dva díly postapokalyptické herní série dokončil několikrát, si nyní říkám, zdali to v souvislosti s čerstvě zhlédnutým seriálem není spíše na škodu.

Herní TLOU je v zásadě cestovním simulátorem, což obrazně řečeno platí i pro jeho televizní inkarnaci, včetně stěžejního příběhového pilíře. Parazitická houba napadne a následně ovládne mozky lidí, čímž způsobí apokalypsu globálních rozměrů. Čas trhne oponou a my poznáváme Joela (Pedro Pascal). Muž, který přežil, ale zároveň přišel o všechno. Druhou postavou je čtrnáctiletá Ellie (Bella Ramsey). Dívka zrozená v chaosu, pro niž je stará podoba světa jen sbírkou nažloutlé literatury a vzpomínek vyprávěných pamětníky. Tyto povahově nesourodé postavy spolu musí putovat z bodu A do bodu B, a na cestě čelit různým překážkám. Díky prožitým hrůzám i střípkům nefalšované krásy, mezi nimi postupně vzniká citové pouto.

Je jasné, že herní přímočarost a častý přísun akce, musel seriál něčím nahradit. Televizní TLOU tedy na hlavní dějovou kostru usilovně roubuje nové podzápletky nebo skrze flashbacky rozšiřuje vedlejší linie příběhu, nicméně výsledek je nevyvážený. Retrospektivní vsuvky mapující nástup apokalypsy funkčně dotvářejí komplexnost světa, ale jinak se spíše přešlapuje na místě. Zajímavé dějové segmenty jsou osekány na kost a méně podstatné výplně si pro sebe kradou celé epizody. Díky tomuto defektu se několik dílů táhne a finále je naopak uspěchané.

Seriál nepříjemně překvapí i častým výskytem logických lapsů, které pramení především z nevěrohodného, místy dokonce nesmyslného chování postav. Scenáristé občas přijdou se zajímavým nápadem, který sice okázale představí, ale více se k němu již nevrátí. Například originálně pojatou komunikací mezi houbou napadenými lidmi (alternativa zombií). Ostatně, jejich minimální výskyt citelně narušuje tolik potřebný pocit ohrožení, pocit strachu o hlavní postavy. Jako by seriál nevěděl, jestli se má striktně držet předlohy, nebo kráčet vlastní cestou, což se kromě nevyváženého poměru mezi akcí a dramatem týká rovněž osobnosti Joela. Je hezké, že jej autoři značně polidštili a vykreslili v rovině citlivého člověka se sklony k depresím. Tento krok ale bohužel vede k nesourodým kontrastům, protože když se má Joel náhle změnit v nelítostnou vražednou zbraň, je těžké tomu uvěřit.

Se znalostí herní předlohy vyplouvají uvedené nedostatky zřetelněji napovrch, ale zatracovat kvůli celý projekt by jistě nebylo objektivní. Důvodů není málo. Výprava je na televizní poměry grandiózní, atmosféra ucházející, zásadní dějové zlomy ve většině případech fungují a herci jsou skvělí. Především chemie mezi ústřední dvojicí šlape na jedničku. TLOU si pozornost zaslouží, neboť působivá výprava a nadčasové poselství, které na svých bedrech hlavní dějová linka nese, nezadusí ani nával scenáristických nedodělků a občasná nuda. Ideální volba pro ty, kteří se k herní předloze nikdy nedostanou, avšak výroky o televizní události roku doporučuji brát s rezervou.