Dveře Domina otevřené (Luhovaný Vincent)

Každý festival píše příběhy dalece překračující jeho program – schválně, jaký je váš poměr vzpomínek na nejlepší koncerty a vzpomínek na nejlepší zážitky, které s hudbou daného festivalu až tak nesouvisejí? O svých luhačovických příbězích bych mohl vyprávět tak dlouho, jak dlouho místní hrdě vykládají o nivnické likérce. Kde se našla záliba v alkoholu tak sprostém, že to zaskočí i otrlé přespolní pijany? Těžko říct.

Long story short: Luhačovice mám prochozené od přehrady po hospodu na fotbalovém hřišti, na žádném z předchozích devíti ročníků festivalu Luhovaný Vincent jsem ale nebyl. Stejně jako jsem nikdy nestihl klub Domino – tančírnu ve sklepě Společenského domu, tančírnu s nejkrásnějším neonovým poutačem v kraji. Poutačem, který se naposledy rozsvítil před lety – a teď znovu, protože Domino hostilo hudební program Luhovaného Vincenta.

Desátý ročník akce, která svým směřováním dokonale kontrastuje s obvyklým „kulturním“ programem lázeňského města, se zaštítil tématem „buď/nebo“. „Možnost, či nutnost jasné volby bez kompromisů,“ dodávali pořadatelé k mottu, které mělo podtrhovat, že máme čekat program, který se nebude útlocitně ohlížet na kteroukoliv stranu. „Pičovina,“ odtušil u pramene Ottovka v souznění s mottem postarší pán, který jinak vypadal, že jeho slovník vulgarismů končí u slova šizuňk. Ovšem zdání klame, stejně jako by bylo krátkozraké myslet si, že se Vincent a začátek prázdnin v lázních nemohou protnout.

Pravda, festivaloví návštěvníci jsou povětšinou odjinud, takoví, kteří mají v mapě vlaječky u akcí jako Mišmaš anebo Creepy Teepee. Bezplatná část programu ale poutá i pozornost lázeňských hostů, které jinak zvedne ze židle leda natáčení Četníků z Luhačovic. A tak například taneční performanci Viktora Černického sledovalo ve Společenském domě početné „nefestivalové“ publikum a chvilku taky personál, který chystal v jídelně příbory před večeří. Jedním z cílů Vincenta je právě vlídné narušování běžného lázeňského chodu, což se mu daří už jen tím, na kolika místech (Ptačí náměstí, Sluneční lázně, Městská plovárna…) se pořádají všemožné akce.

Vincent nabízí čtyři dny programu (z toho dva intenzivní), ten je ale poskládaný tak, že nehrozí zahlcení. V tomhle festival nenuceně drží lázeňského ducha. Všeho je tak akorát, i lidí, čtyři kapely za večer jsou taky jaksi adekvátní, zvlášť když každá z nich odehraje silný set. „Jeden z jejich nejlepších koncertů,“ hlásí Marek, který přijel z Kopřivnice s Panenskými plameny. Viděl je nesčetněkrát, já poprvé a hned terno. Roztěkaná hudba s punkovým podhoubím strhuje svým cholerickým tempem, nahlas, in your face, konfrontace, jaká nemůže skončit s posledním tónem.

Tosiro letos vydali desku, odjeli turné a nikoho to moc nezajímalo. Jak by asi všichni skeptici a lenoši reagovali na jejich luhačovický set, který suverénně prokázal, proč má tenhle v jádru devadesátkový postmetalový parní stroj pořád nárok jezdit po silnici? K vyznění koncertu pomáhala i citlivá světla (podobně jako Panenským plamenům slušel červený backdrop) – Vincent myslí na všechno, ale necpe vám to pěstí do krku. U Fotbalu jsem myslel na Manon meurt. Ne snad že by hráli úplně totéž, ale co u rakovnické kapely nezřídka zavání přenošeností, sázejí Fotbal od boku s obrovskou spontánností. Feel good psychedelie? V téhle podobě beze všeho.

Temný set Wrong pak předznamenal sobotní hudby: Dead Pigeon Dub (feat. vizuální neklid Escher Fucker), Strachkvas a koneckonců i B4 s „plastikovským programem“ rozeznívali temnotu na mnoho opojných způsobů, i tenhle večer měl jasnou linii. Těžko říct, zda by vše takto elegantně navazovalo, kdyby těch koncertů bylo víc, každopádně takhle to bylo odváženo tak, aby vše vyniklo a ještě se stihlo navzájem podnětně pářit.

Začátek prázdnin vítali v Luhačovicích před víkendem Duo Jamaha i Eva a Vašek, zatímco Honza a Ondra hrávají v hotelech Vltava, respektive Litovel pravidelně. Stavět je do škodolibého protikladu k programu Vincenta je samozřejmě pohodlné, na druhou stranu si o to ten propastný kontrast říká. Je možné spojit promenády se znepokojivou hudbou? Dá se čas na plovárně trávit v jiné kulise než u hudby partnerského soukromého rádia? Dokud budou Vincentovi otevřené dveře do Domina, nepřestanu doufat.