Články / Recenze

Dynamo Team pre fanúšikov Hudby z Marsu

Dynamo Team pre fanúšikov Hudby z Marsu

Miroslav Ondřejíček | Články / Recenze | 28.12.2015

Každý doposiaľ vydaný album Dynamo Team bol vystavaný okolo prizvaných hostí a novinka nie je výnimkou. Volá sa prosto 3 2 1, je treťou v poradí a primárnou snahou stále ostáva dostať sa ešte západnejšie, ako sa to podarilo jej predchodcom.

Mozgom je samozrejme Michal Štofej (Hudba z Marsu), ale tu sa mu hovorí Mike Lark. Za skoro päť rokov existencie stihol s Dynamo Team ponúknuť veľa. Debut Slávia (2011) mu vokálne podporila vlastná manželka Lucia, dvojku 1977 (2013) spravil pre zmenu celkom sám, aby v období jej vydania podporil živé vystúpenia trojčlennou kapelou. Do dnešných dní z nej ostal len bubeník Daniel Kravec a tak je 3 2 1 výsledkom tvorivej dvojice.

Tanečná jednoduchosť, ktorá nepodlieza istú úroveň, už nie je nutne vystavaná len na dominancii elektronických aranžmánov, ako tomu bolo doteraz. Mike Lark si takpovediac zaspomínal na časy, keď sa volal Štofej, a tak sa stalo, že do zvuku Dynamo Team vpustil výraznejšie rock and rollové nálady, či dokonca aj kúsok nostalgie. Je to hlavne záver desať pesničkového tracklistu (Like a Bird, Sunshine, The Man of Steel), ktorý prvýkrát za posledných päť rokov nabáda k tomu, aby sa o Dynamo Team dalo s trochou nadsázky hovoriť aj súvislosti s odkazom na Hudbu z Marsu. Okrem týchto vrcholov sa bohužial gitarovejšie aranžmány prejavili aj negatívne - stratou pôvodnosti. Vrcholom v tomto smere je šiesta Lucky Day, pri ktorej sa dá len smutne konštatovať, že americký Weezer boli neprimerane vykradnutý. Medzi tanečnými vecami, lebo to je presne spôsob, akým sa chce Dynamo Team dostať znovu za hranice, vyniká hlavne aktuálny singel Happy či trojka Floor Is Mine. Jedinou skladbou, ktorá prekročila tenkú hranicu smerom ku kolotočárskej zábave, je štvrtá Hurry Up!, ktorá sa v inej verzii objavila už na debute Slavia.


3 2 1 je daľším v rade albumov Dynamo Team, z ktorého by mohol mať osoh hlavne svet reklamy a tancom naplnené vyžitie návštevníkov koncertov. Okrem toho je to aj prísľub pre fanúšikov Hudby z Marsu. Už to možno nepotrvá dlho a Štofovi sa znovu zacnie za nostalgiou jeho ranných období.

Info

Dynamo Team - 3 2 1 (diy, 2015)
www.dynamoteam.bandcamp.com/album/3-2-1

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.