Články / Recenze

Dystopická Sepultura boduje

Dystopická Sepultura boduje

Jiří V. Matýsek | Články / Recenze | 15.03.2017

OHODNOŤTE DESKU

Sepultura už dlouho není tou kapelou jako v devadesátých letech. Bratři Cavalerové se dávno rozutekli do vlastních projektů a ani služebně nejstarší člen současné sestavy – basák Paulo Jr. – není v kapele od začátku. Sestava v čele se zpěvákem Derrickem Greenem přesto nese vlajku Sepultury dál a novinka se v jejich diskografii rozhodně neztratí.

Machine Messiah je dalším z řady dystopických alb, kterými se to v poslední době jen hemží – válka, ekologické problémy, je odkud čerpat. Sepultura sáhla po tématu strachu z narůstajícího vlivu techniky a technologií, které jako by bylo pro jejich hudbu stvořené.


Machine Messiah začíná titulní skladbou ve středním, valivém tempu; vystřídá ji ostrá, až hardcorově sekaná vyřvávačka I Am the Enemy. A to jsou ve zkratce polohy, mezi kterými se album pohybuje. Green ze sebe vydal maximum, každým výkřikem, growlem i čistým tónem dokazuje, že do Sepultury prostě patří, i když puristé samozřejmě nedají dopustit na období, kdy byla kapela pevně v rukou bratří Cavalerových. Green má v sobě nespoutanou energii a jakousi jen obtížně napodobitelnou mužnou auru, do které halí celé album. Kapela mu zdárně – a nepřeslechnutelně – sekunduje. Zvuk sám nepotřebuje žádnou progresi, jen náznakem zaslechneme onen originální „pralesní“ nádech, který je pro Sepulturu typický (instrumentálka Iceberg Dances). Přímočarý metal drtí, bourá a trhá, i tak ale zůstává dost prostoru pro melodie a s nimi i drobný posun ve zvuku směrem k čistotě výrazu a větší posluchačské přístupnosti, nikoliv na úkor agresivity a energičnosti.

Sepultura nikomu nic dokazovat nemusí. Na troskách původního bandu vznikla funkční kapela, které sice nese slavné jméno, ale i kdyby se jmenovala úplně jinak, s Machine Messiah by bodovala stejně.

Info

Sepultura - Machine Messiah (Nuclear Blast, 2016)
www.sepultura.com.br

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prosvítající naděje ve světě izolující samoty (Malcuth & Facutum)

Viktor Hanačík 17.04.2024

Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.

Historky otců zakladatelů budou těžko hledat čtenáře (Neviditelné řemeslo)

Martin Šinkovský 14.04.2024

I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.

Marko Damian a úpadok menom Skeeter

Matej Žofčín 09.04.2024

Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.

Kolekce rozmanitých emocí (Page Turners)

Tereza Bartusková 01.04.2024

Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.

Dva svety (Eva Sajanová & Dominik Suchý)

Veronika Vagačová 29.03.2024

Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace