Články / Reporty

East Meets West (Waves Vienna)

East Meets West (Waves Vienna)

Nela Bártová | Články / Reporty | 03.10.2018

Hudební showcase Waves Vienna poprvé. Co mě lákalo trávit poslední zářijový víkend ve Vídni? Jela jsem objevovat. Upřímně? Sedmdesát procent hudby mě nijak zvlášť nenadchlo, hodně věcí působilo lehce zaměnitelně, ale za tu menšinu pozoruhodné hudby to celkově stálo. Ovšem, popořadě; největší highlight je místo, kde se akce koná. Není třeba trajdat z klubu do klubu přes půl města, všechno se odehrává v budovách kulturního centra WUK a jeho těsném okolí. Stage od sebe vzdáleny pár metrů, každá jiná: bar, hala, sál, venkovní pódium. Nebaví tě tahle kapela? Nevadí, hrají tři další. Nedalo se stihnout vše, což je pochopitelné, na druhou stranu výběr byl tak obrovský, že stihnout všechno nikdo ani nechtěl. Smazávaly se rozdíly mezi umělci, delegáty, novináři i obyčejnými návštěvníky, potkat se s kýmkoli z hudební branže nebylo nikdy snazší, ať už na konferencích nebo na koncertech.

V žánrově neohraničené dramaturgii převažovaly kytarovky a synthpopové projekty. V tomto ohledu překvapili třeba hiphopoví Schönheitsfehler, Rakušané, kteří ke konci sobotního večera po všech těch kytarách řádně vynikli. Silně připomínali Prago Union, ať už hlasovým projevem, beaty nebo vizáží jednotlivých členů kapely. Takové scratchování desek, které jejich DJ předváděl, se už dnes moc nevidí, povedená old schoolovka, u které zamrzí neznalost němčiny, na druhou stranu půlnoční party vibe tyhle stesky eliminoval.

Vůbec by nevadilo, kdyby takových žánrových překvapení bylo o krapet víc, což se týkalo i projektů s propracovanějším vizuálem, ať už s projekcí, světly nebo zajímavým stage designem. Těch tu bylo málo. V případě slovinských Futurski díky zbytečným světlům zanikla nadpozemská projekce, ale mimořádné fluidum se nevytratilo – kapela složená ze subtilních bytostí étericky nejen vypadala, ale i hrála. Jemný synthpop přecházel do jemné kytarovky, kde nejvíc zaujala hluboká hlasová poloha zpěváka. První místo, co se vizuální stránky týče, si vysloužila berlínská trojice Gewalt, kterým stačila jedna světelná houkačka a tři reflektory nasvěcující muzikanty zezadu. Jednoduché, minimalistické, efektivní a k hudbě skvěle padnoucí. Tvrdé samply, strohá basa a řezavá kytara. Konečně něco, co rvalo uši.

Výběr české prezentace zrovna nenadchnul. Lazer Viking ano, chápu. Publikum se bavilo, Jakub Kaifosz je showman, který se umí prodat, i když je to vždycky podobné; vyleze mezi lidi, těm, kteří si ho natáčejí, zakrývá telefony a z jeho třičtvrtěhodinového setu je sotva polovina. Vše zakončil slovy "fuck you Austria". Nicméně všechno to funguje, obzvlášť když to jeden vidí a slyší poprvé. Co se týče Teepee, kapela nezajímavá, ba tuctová, podobně jako celé spojení indie folk. Otázka je, co si myslet o přítomnosti Thoma Artwaye… Jelikož si účastníky vybírá rakouský pořadatel a nikoliv země, z níž pochází, připišme to žánrové rozmanitosti podniku.

Nicméně Waves se letos soustředili na Portugalsko a Slovensko. Z portugalského zastoupení je třeba vypíchnout dvojici :Papercutz: smyslná zrzka s uhrančivým hlasem, která se nebojí mezi lidi, a producent kombinující nekonvenční beaty s mírnějším synth soundem – hravá energie, která z nich čišela, se přelévala do publika, vzájemná interakce byla takřka hmatatelná. Ze slovenských projektů zazářil Isama Zing, mladý producent pohybující se na území experimentálního techna, na které se dá i nedá tancovat. Nadchnula tvrdost beatů a basů, na závěr sobotního večera ideální, tedy kdyby to závěr skutečně byl. Afterparty v Tanzbaru Palme zklamala – restaurace vyšší cenové kategorie skrývala sklep s barem o dvaceti metrech čtverečních, čili pro stovku lidí. Volný pohyb, objednat si – nemožné. Nemluvě o tom, že dj set představoval devadesátkový playlist s ambicí vyvolat retro efekt.

Waves Vienna se vyplatí už jen kvůli formátu akce a umístění, několik pozoruhodných vystoupení se tu dalo najít každý den. Ale hlavně šlo o naplnění kréda East Meets West, o něm to celé bylo – o setkávání, objevování, o vzájemných inspiracích.

Info

Waves Vienna 2018
27. - 29. 9. 2018 WUK, Vídeň

foto © Niko Ostermann

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.

Bizarní burleska (Lindemann)

Jiří Vladimír Matýsek 12.02.2020

Do Prahy přijel frontman Rammstein Till Lindemann se svým úchylným cirkusem. Bylo to málo, nebo dost?

Na kolech blackmetalových kolotočářů (Abbath)

Kremace 10.02.2020

Abbath pokračuje v odvykačce a šíří povědomí o poslední desce Outstrider a šestnáctá zastávka na evropské tour byla bez známek vysílení.

Nejen pro krajany - Altın Gün

Akana 09.02.2020

Nizozemsko-turecký sextet Altın Gün zaplnil Akropoli takříkajíc až po bidýlko především zásluhou místní turecké komunity.