Články / Reporty

East Meets West (Waves Vienna)

East Meets West (Waves Vienna)

Nela Bártová | Články / Reporty | 03.10.2018

Hudební showcase Waves Vienna poprvé. Co mě lákalo trávit poslední zářijový víkend ve Vídni? Jela jsem objevovat. Upřímně? Sedmdesát procent hudby mě nijak zvlášť nenadchlo, hodně věcí působilo lehce zaměnitelně, ale za tu menšinu pozoruhodné hudby to celkově stálo. Ovšem, popořadě; největší highlight je místo, kde se akce koná. Není třeba trajdat z klubu do klubu přes půl města, všechno se odehrává v budovách kulturního centra WUK a jeho těsném okolí. Stage od sebe vzdáleny pár metrů, každá jiná: bar, hala, sál, venkovní pódium. Nebaví tě tahle kapela? Nevadí, hrají tři další. Nedalo se stihnout vše, což je pochopitelné, na druhou stranu výběr byl tak obrovský, že stihnout všechno nikdo ani nechtěl. Smazávaly se rozdíly mezi umělci, delegáty, novináři i obyčejnými návštěvníky, potkat se s kýmkoli z hudební branže nebylo nikdy snazší, ať už na konferencích nebo na koncertech.

V žánrově neohraničené dramaturgii převažovaly kytarovky a synthpopové projekty. V tomto ohledu překvapili třeba hiphopoví Schönheitsfehler, Rakušané, kteří ke konci sobotního večera po všech těch kytarách řádně vynikli. Silně připomínali Prago Union, ať už hlasovým projevem, beaty nebo vizáží jednotlivých členů kapely. Takové scratchování desek, které jejich DJ předváděl, se už dnes moc nevidí, povedená old schoolovka, u které zamrzí neznalost němčiny, na druhou stranu půlnoční party vibe tyhle stesky eliminoval.

Vůbec by nevadilo, kdyby takových žánrových překvapení bylo o krapet víc, což se týkalo i projektů s propracovanějším vizuálem, ať už s projekcí, světly nebo zajímavým stage designem. Těch tu bylo málo. V případě slovinských Futurski díky zbytečným světlům zanikla nadpozemská projekce, ale mimořádné fluidum se nevytratilo – kapela složená ze subtilních bytostí étericky nejen vypadala, ale i hrála. Jemný synthpop přecházel do jemné kytarovky, kde nejvíc zaujala hluboká hlasová poloha zpěváka. První místo, co se vizuální stránky týče, si vysloužila berlínská trojice Gewalt, kterým stačila jedna světelná houkačka a tři reflektory nasvěcující muzikanty zezadu. Jednoduché, minimalistické, efektivní a k hudbě skvěle padnoucí. Tvrdé samply, strohá basa a řezavá kytara. Konečně něco, co rvalo uši.

Výběr české prezentace zrovna nenadchnul. Lazer Viking ano, chápu. Publikum se bavilo, Jakub Kaifosz je showman, který se umí prodat, i když je to vždycky podobné; vyleze mezi lidi, těm, kteří si ho natáčejí, zakrývá telefony a z jeho třičtvrtěhodinového setu je sotva polovina. Vše zakončil slovy "fuck you Austria". Nicméně všechno to funguje, obzvlášť když to jeden vidí a slyší poprvé. Co se týče Teepee, kapela nezajímavá, ba tuctová, podobně jako celé spojení indie folk. Otázka je, co si myslet o přítomnosti Thoma Artwaye… Jelikož si účastníky vybírá rakouský pořadatel a nikoliv země, z níž pochází, připišme to žánrové rozmanitosti podniku.

Nicméně Waves se letos soustředili na Portugalsko a Slovensko. Z portugalského zastoupení je třeba vypíchnout dvojici :Papercutz: smyslná zrzka s uhrančivým hlasem, která se nebojí mezi lidi, a producent kombinující nekonvenční beaty s mírnějším synth soundem – hravá energie, která z nich čišela, se přelévala do publika, vzájemná interakce byla takřka hmatatelná. Ze slovenských projektů zazářil Isama Zing, mladý producent pohybující se na území experimentálního techna, na které se dá i nedá tancovat. Nadchnula tvrdost beatů a basů, na závěr sobotního večera ideální, tedy kdyby to závěr skutečně byl. Afterparty v Tanzbaru Palme zklamala – restaurace vyšší cenové kategorie skrývala sklep s barem o dvaceti metrech čtverečních, čili pro stovku lidí. Volný pohyb, objednat si – nemožné. Nemluvě o tom, že dj set představoval devadesátkový playlist s ambicí vyvolat retro efekt.

Waves Vienna se vyplatí už jen kvůli formátu akce a umístění, několik pozoruhodných vystoupení se tu dalo najít každý den. Ale hlavně šlo o naplnění kréda East Meets West, o něm to celé bylo – o setkávání, objevování, o vzájemných inspiracích.

Info

Waves Vienna 2018
27. - 29. 9. 2018 WUK, Vídeň

foto © Niko Ostermann

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.