Články / Reporty

East Meets West (Waves Vienna)

East Meets West (Waves Vienna)

Nela Bártová | Články / Reporty | 03.10.2018

Hudební showcase Waves Vienna poprvé. Co mě lákalo trávit poslední zářijový víkend ve Vídni? Jela jsem objevovat. Upřímně? Sedmdesát procent hudby mě nijak zvlášť nenadchlo, hodně věcí působilo lehce zaměnitelně, ale za tu menšinu pozoruhodné hudby to celkově stálo. Ovšem, popořadě; největší highlight je místo, kde se akce koná. Není třeba trajdat z klubu do klubu přes půl města, všechno se odehrává v budovách kulturního centra WUK a jeho těsném okolí. Stage od sebe vzdáleny pár metrů, každá jiná: bar, hala, sál, venkovní pódium. Nebaví tě tahle kapela? Nevadí, hrají tři další. Nedalo se stihnout vše, což je pochopitelné, na druhou stranu výběr byl tak obrovský, že stihnout všechno nikdo ani nechtěl. Smazávaly se rozdíly mezi umělci, delegáty, novináři i obyčejnými návštěvníky, potkat se s kýmkoli z hudební branže nebylo nikdy snazší, ať už na konferencích nebo na koncertech.

V žánrově neohraničené dramaturgii převažovaly kytarovky a synthpopové projekty. V tomto ohledu překvapili třeba hiphopoví Schönheitsfehler, Rakušané, kteří ke konci sobotního večera po všech těch kytarách řádně vynikli. Silně připomínali Prago Union, ať už hlasovým projevem, beaty nebo vizáží jednotlivých členů kapely. Takové scratchování desek, které jejich DJ předváděl, se už dnes moc nevidí, povedená old schoolovka, u které zamrzí neznalost němčiny, na druhou stranu půlnoční party vibe tyhle stesky eliminoval.

Vůbec by nevadilo, kdyby takových žánrových překvapení bylo o krapet víc, což se týkalo i projektů s propracovanějším vizuálem, ať už s projekcí, světly nebo zajímavým stage designem. Těch tu bylo málo. V případě slovinských Futurski díky zbytečným světlům zanikla nadpozemská projekce, ale mimořádné fluidum se nevytratilo – kapela složená ze subtilních bytostí étericky nejen vypadala, ale i hrála. Jemný synthpop přecházel do jemné kytarovky, kde nejvíc zaujala hluboká hlasová poloha zpěváka. První místo, co se vizuální stránky týče, si vysloužila berlínská trojice Gewalt, kterým stačila jedna světelná houkačka a tři reflektory nasvěcující muzikanty zezadu. Jednoduché, minimalistické, efektivní a k hudbě skvěle padnoucí. Tvrdé samply, strohá basa a řezavá kytara. Konečně něco, co rvalo uši.

Výběr české prezentace zrovna nenadchnul. Lazer Viking ano, chápu. Publikum se bavilo, Jakub Kaifosz je showman, který se umí prodat, i když je to vždycky podobné; vyleze mezi lidi, těm, kteří si ho natáčejí, zakrývá telefony a z jeho třičtvrtěhodinového setu je sotva polovina. Vše zakončil slovy "fuck you Austria". Nicméně všechno to funguje, obzvlášť když to jeden vidí a slyší poprvé. Co se týče Teepee, kapela nezajímavá, ba tuctová, podobně jako celé spojení indie folk. Otázka je, co si myslet o přítomnosti Thoma Artwaye… Jelikož si účastníky vybírá rakouský pořadatel a nikoliv země, z níž pochází, připišme to žánrové rozmanitosti podniku.

Nicméně Waves se letos soustředili na Portugalsko a Slovensko. Z portugalského zastoupení je třeba vypíchnout dvojici :Papercutz: smyslná zrzka s uhrančivým hlasem, která se nebojí mezi lidi, a producent kombinující nekonvenční beaty s mírnějším synth soundem – hravá energie, která z nich čišela, se přelévala do publika, vzájemná interakce byla takřka hmatatelná. Ze slovenských projektů zazářil Isama Zing, mladý producent pohybující se na území experimentálního techna, na které se dá i nedá tancovat. Nadchnula tvrdost beatů a basů, na závěr sobotního večera ideální, tedy kdyby to závěr skutečně byl. Afterparty v Tanzbaru Palme zklamala – restaurace vyšší cenové kategorie skrývala sklep s barem o dvaceti metrech čtverečních, čili pro stovku lidí. Volný pohyb, objednat si – nemožné. Nemluvě o tom, že dj set představoval devadesátkový playlist s ambicí vyvolat retro efekt.

Waves Vienna se vyplatí už jen kvůli formátu akce a umístění, několik pozoruhodných vystoupení se tu dalo najít každý den. Ale hlavně šlo o naplnění kréda East Meets West, o něm to celé bylo – o setkávání, objevování, o vzájemných inspiracích.

Info

Waves Vienna 2018
27. - 29. 9. 2018 WUK, Vídeň

foto © Niko Ostermann

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace