Články / Recenze

Electric Wizard ej kej ej Elektrikářův učeň: Time to Die

Electric Wizard ej kej ej Elektrikářův učeň: Time to Die

David Vo Tien | Články / Recenze | 19.11.2014

Bong plný hulení, večerní promítání z katalogu Hammer Film Productions, okultismus a doom metal. To jsou Electric Wizard v kostce. Tentokrát ale zdobí přebal desky celkem provařený ksicht. Zatímco kozla z bijáku Devil Rides Out poznali jen fanoušci klasických hororů se satanistickou tematikou, Frankensteinovo stvoření pozná snad i někdo jiný než jen obdivovatelé gotických románů a filmoví nadšenci. A jestli ne, naděje pro lidstvo je ta tam (a svět se posral). Time to Die.

Nová deska po čtyřech letech. Za tu dobu Jos Oborn určitě strávil několik hodin s dřevořezy Albrechta Dürera a stihl přeložit knihu Devils, Demons and Witchcraft do jazyka R'lyehian, řeči Cthulhu. Jinak řečeno, není to zas tak dlouhá doba, v historii elektrikářova učně (jak se v překladu jmenují) jsou ale čtyři roky nejdelší pauzou mezi dvěma alby. Kdo čekal revoluci, nové pravidla hry nebo snad experimentování, může stejně tak čekat na déšť sleďů nebo své vlastní samovznícení. Dočkal se ten, kdo bažil po nové desce plné horkých, nakřápnutých riffů, vazbení, otloukaní bicích a hlasu, co by svolal všechny démony z podsvětí. Nic nového pod sluncem, ani tím Satanovým.

Není všechno hovno, co se netřpytí, slovy klasika. A překonat Dopethrone nelze, protože Mefistofelovi se můžete během života upsat jen jednou. Hypnotické valivé heavy, klimatická kytarová sóla rozprostírající se až někam do Ztraceného ráje. Hudba, kterou ocení jen džísky, co nerozeznají drtičku od rituálního meče? Nehulím a džísku jsem ztratil. Je to asi úplně stejně jako s hororovým subžánrem slasher. Premisa, ze které vychází, se neustále reinkarnuje v určitých obměnách. Střet mezi městským a venkovským. Final girl je panna a od začátku jímala určité podezření k okolnímu dění. Zabiják je vždy určitým způsobem vykastrovaný, ať už symbolicky či fyzicky, a jeho zbraň mu slouží jako jakési „prodloužení“ falu (Peeping Tomova kamera, Leatherfacova pila, atd.). Pokud najdete slasher, ve kterém se tohle schéma neobjevuje, napište mi email.

Takže proč poslouchat Time to Die? Protože takhle chytlavé riffy nejsou vůbec žádnou samozřejmostí a asi to není tolik o umu, jako o alchymistické náhodě. Prostě se povedlo. V záplavě předigitalizované produkce je také příjemné slyšet neučesanou desku, kde místo pluginů zní opravdový Moog a kde kytary evokují proudící lávu a nezní jako cosi strojově chladného, co bylo pracně sestříháno. Anebo taky proto, že Electric Wizard se ostře vyhradili proti extrémně limitovaným různobarevným vinylovým edicím a prohlásili, že takhle deska vyjde v neomezeném nákladu. Ale jak říkám, ne všichni mají důvod dívat se na padesátý osmý díl Pátku třináctého. Jen tomu chybí ta chytlavost.

Info

Electric Wizard – Time to Die (Spinefarms Records, 2014)
www.spinefarmrecords.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Písně, které chceš obejmout (Adrianne Lenker)

Jiří Přivřel 02.12.2020

To, co by u jiného mohlo být jen skicou, stává se tady hotovou a hodnotnou nahrávkou.

Přiznaná posedlost Depeche Mode (Greg Puciato)

waghiss666 01.12.2020

Greg Puciato není druhý Mike Patton, ani si to nemyslí, na rozdíl od velkohubých onanií recenzentů, z nichž jeden poslal album do světa dřív, než ho svět měl slyšet.

Reflexe emocí pomocí poetiky (Samia)

Michaela Šedinová 21.11.2020

Samia, písničkářka s andělským hlasem a výjimečným rozsahem, už není děcko. Album The Baby je plné melancholie a cynismu, které cítí mladý dospělý konfrontovaný se skutečným světem.

Všechno je v pořádku (Puscifer)

3DDI3 16.11.2020

Puscifer byl vždy jakýmsi únikem od reality, pošetilým blbnutím, což dokazuje i vizuální stylizace tentokráte inklinující k mužům v černém, kteří očekávají přílet mimozemšťanů.

Víc než jen depresivní brblání nad životem (Jan Fic)

Adéla Polka 09.11.2020

Pocity potomka podvedené generace se spadem z Černobylu na hlavách, neschopnost žít spořádaný život, příliš silný vztah k pití a neutuchající touha jsou hlavními tématy desky.

Když máš kamarády, nepotřebuješ nepřátele (Mutanti hledaj východisko)

Richard Kutěj 03.11.2020

Na novince zní pražská dvojice příměji a úderněji, aniž by ale slevila ze své kaleidoskopické hry s atmosférou a zvukem.

Jak se vyzpívat z krize středního věku (Matt Berninger)

Jiří Přivřel 01.11.2020

Matt Berninger z The National je žádaný. Nejvyšší čas na sólovou desku?

Po každé noci přijde nový den (Iro Aka)

obraz 23.10.2020

Sami autoři již názvem alba odkazují na japonský výraz „ukiyo“, který byl dříve v buddhistické tradici překládán jako „svět bídy“.

Malá zvuková evoluce (Pontiac Streator)

Jakub Koumar 21.10.2020

Pontiac Streator je i spousta experimentování, odkazů na současnou taneční scénu, a především přirozené přelétávání mezi různými styly.

Černá hudba v éře postnihilismu (Porenut)

Tomáš Kouřil 19.10.2020

Porenut se po textové a vizuální stránce naplno oprostili ode všech blackmetalových klišé a zároveň hudebně dozráli.