Martin Řezníček | Články / Reporty | 13.10.2016
Je říjen, pomalu začíná opadávat listí, na některé přichází podzimní deprese. Kouří se z komínů, auta rozstřikují vodu z kaluží a deštníky se obracejí ve větru. Přichází doba, kdy každý podvědomě touží někam se schovat, přikrýt se tlustou dekou a naslouchat zvuku bubnujícího deště. V takový moment přijíždí do Prahy Douglas Appling (známější jako Emancipator) se svým ansámblem, aby návštěvníky Lucerna Music Baru podrobil ambientní elektronické muzikoterapii. Načasování nemohlo být lepší.
Prostor na pódiu s Applingem sdíleli další tři muzikanti – bubeník, baskytarista a houslista –, on sám pak měl k dispozici sequencery, laptop a elektrickou kytaru. Jeho ruce nezahálely, asi v polovině písní brnkal na kytaru, jinak ležel v elektronice a pitval mimozemšťana. Kombinace samplů a živé produkce dala vzniknout bohatému zvuku, samply jako nepřetržitý lehký déšť přibarvovaly náladu linoucí se z pódia, bicí a basa dodávaly živost. A to až do té míry, že se člověk chvílemi zaposlouchával jen do šlapající rytmiky a zbylé nástroje zůstávaly za zastřenou oponou. Tu čas od času prorazily housle bloudící mezi podkresem a hlavní melodií.
Devadesát procent tracků se pohybovalo v tempu okolo 90 bpm (tak akorát pro uvolněné pohupování), takže bylo chvílemi náročné udržet pozornost; pokud člověk neznal všechny tracky nazpaměť, splývaly. A opět jsme u té zastřené opony backgroundu... Aplaus byl ale po celou dobu mimořádný a publikum u vytržení.
Emancipatorovy skladby v sobě nesou jakousi těžko identifikovatelnou matérii (snad život), jsou náladové, takřka meditativní, dýchají, jako by byly součástí přírody. Stromy, kořeny, tráva a všechno, co stabilně roste a zůstává nehybné, je analogie k Applingově hudbě. Možná právě proto dokázala tak dobře vyhnat podzimní depresi. Pocit z koncertu nelze jednoduše popsat, stejně jako lyrickou báseň, která by ho vyjádřila lépe. Dvěma slovy: očistný zážitek.
Emancipator Ensemble (us)
11. 10. 2016 Lucerna Music Bar, Praha
foto © Sebastian Vošvrda
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.