Jakub Béreš | Články / Reporty | 29.04.2017
Vyprodaný Palác Akropolis, Fléda a nově i Roxy. Kdo by to byl býval čekal, že rakouská kapela, která se před pár lety bez větší odezvy objevila i na Colours of Ostrava, bude zanedlouho dobývat svět. Kombinace vokálního deep housu s minimalistickým technem holt láká svojí odtažitostí i přívětivostí zároveň. A přidáme-li k tomu čerstvou třetí desku Silk s hostujícím Winstonem Marshallem z Mumford & Sons za mikrofonem i kytarou, bylo zaděláno na další silný klubový zážitek.
Koncert bez předkapely značí riziko tlačenice. Komu by se taky chtělo čekat v prázdném klubu, obzvláště poté, kdy několik minut po ohlášeném začátku kapela teprve vycházela z autobusu a předbíhala dlouhou frontu před klubem. O rozpačitý úvod se ale nejednalo. První kroky kapely na stage totiž vedle pobublávajících beatů provázely úchvatné světelné projekce. Bílé lasery prolétávaly nad publikem, zatímco se na velkém plátnu rozlévala hustá mléčná tekutina prosakující do celého sálu, která co sloku měnila své skupenství, když se přetvářela ve světelnou pavučinu či geometrické obrazce. Nejlepší na temném vizuálu bylo, že podtrhával tvorbu kapely, když se ani na moment nesnažil ukrást show pro sebe, ale pracoval v rámci konceptu. Ten HVOB dávkovali po hustých kapkách, v závěru se ho ale nebáli vygradovat do silného proudu doposud potlačených emocí.
Stejně jako vizuál se vyvíjel i celý set. Z počátku chladný šumivý zpěv a neosobní beaty postupně vystřídaly vřelejší elektropopové melodie. Život koncertu vdechl i bubeník, bez kterého by se kapela jen těžko obešla, když se mu několikrát podařilo rozbít monotónnost, ke které měly skladby sklon. Velkou neznámou bylo, jestli hostující Winston Marshall příliš neponičí estetiku „Her Voice Over Boys“. Rozpaky se rozplynuly s prvními tóny na kytaru, která měla mezi ostrými dropy až postrockové kvality. Tudíž závěrem zbývá jenom jedna otázka: Jak velký sál u nás HVOB vyprodají příště?
HVOB (at) + Winston Marshall (uk)
25. 4. 2017 Roxy, Praha
foto © Filip Kůstka
Veronika Mrázková 14.10.2020
"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.
Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020
Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!
Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020
Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...
Michaela Šedinová 09.09.2020
Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.
Václav 04.09.2020
Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.
Adéla Polka 04.09.2020
Funguje to. Nenásilně a vkusně.
Vadim Petrov 01.09.2020
Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.
Michal Pařízek 30.08.2020
Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.
Jakub Šíma 25.08.2020
Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.
Jan Starý 19.08.2020
Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.