Jakub Béreš | Články / Reporty | 29.04.2017
Vyprodaný Palác Akropolis, Fléda a nově i Roxy. Kdo by to byl býval čekal, že rakouská kapela, která se před pár lety bez větší odezvy objevila i na Colours of Ostrava, bude zanedlouho dobývat svět. Kombinace vokálního deep housu s minimalistickým technem holt láká svojí odtažitostí i přívětivostí zároveň. A přidáme-li k tomu čerstvou třetí desku Silk s hostujícím Winstonem Marshallem z Mumford & Sons za mikrofonem i kytarou, bylo zaděláno na další silný klubový zážitek.
Koncert bez předkapely značí riziko tlačenice. Komu by se taky chtělo čekat v prázdném klubu, obzvláště poté, kdy několik minut po ohlášeném začátku kapela teprve vycházela z autobusu a předbíhala dlouhou frontu před klubem. O rozpačitý úvod se ale nejednalo. První kroky kapely na stage totiž vedle pobublávajících beatů provázely úchvatné světelné projekce. Bílé lasery prolétávaly nad publikem, zatímco se na velkém plátnu rozlévala hustá mléčná tekutina prosakující do celého sálu, která co sloku měnila své skupenství, když se přetvářela ve světelnou pavučinu či geometrické obrazce. Nejlepší na temném vizuálu bylo, že podtrhával tvorbu kapely, když se ani na moment nesnažil ukrást show pro sebe, ale pracoval v rámci konceptu. Ten HVOB dávkovali po hustých kapkách, v závěru se ho ale nebáli vygradovat do silného proudu doposud potlačených emocí.
Stejně jako vizuál se vyvíjel i celý set. Z počátku chladný šumivý zpěv a neosobní beaty postupně vystřídaly vřelejší elektropopové melodie. Život koncertu vdechl i bubeník, bez kterého by se kapela jen těžko obešla, když se mu několikrát podařilo rozbít monotónnost, ke které měly skladby sklon. Velkou neznámou bylo, jestli hostující Winston Marshall příliš neponičí estetiku „Her Voice Over Boys“. Rozpaky se rozplynuly s prvními tóny na kytaru, která měla mezi ostrými dropy až postrockové kvality. Tudíž závěrem zbývá jenom jedna otázka: Jak velký sál u nás HVOB vyprodají příště?
HVOB (at) + Winston Marshall (uk)
25. 4. 2017 Roxy, Praha
foto © Filip Kůstka
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.