ScreamJay | Články / Reporty | 04.10.2018
Listujete, aniž byste otočili jedinou stránku. Příběhy se promítají všude kolem nás, v očích toho osmdesátiletého dědy, co si ve své RVHP tašce táhne celou tíhu světa (a možná ještě o trochu víc), v gestech výživové poradkyně, která právě najíždí na senzační banánovou dietu, i v roztřeseném hlase drobné Slovenky, která se prý ve vztahu zachovala jako „ozajstná piča“. Žijete, prožíváte, vyprávíte, a když to všechno děláte naplno, autenticky, možná jednou budou vyprávět o vás. Alcest jsou tenhle typ příběhu. Jeden dávný podzim, jedna melodie, mé navždycky. Tohle bylo ale poprvé v klubu a já už dopředu věděl, že Souvenirs d'un autre monde ten večer zazní.
Vršovická Champs-Élysées polyká zlatou, líná tramvaj, lidi v martenskách a jediná otázka – co čekat od předkapely? I když jsem si před koncertem pustil první tři alba japonské Vampillie, jednoznačnou odpověď jsem nenašel. Obscure razítkuje neviditelným UV inkoustem, zářivka je jedinou propustkou do podzemí. Dole už čeká dlouhovlasá holka v mlze, kolik filmů začínalo právě takhle? Táhlé první minuty, klavír, housle, moderní klasika ve třech, kterou ruší jen cinkání zátek od lahváčů. Přichází basák, bubeník, s dronemetalovým entrée také zpěvák, který si nechává říkat Possession Mongoloid. Black, doom, funk, growl, tanečky, vše v organickém a rychlém sledu. Dává to smysl? Jako by se kapela ještě definitivně nerozhodla, co chce vlastně hrát. Postrock, swing i avantgardní coming out? Nosný blackgaze nakonec zapadá do konceptu akce mnohem lépe a dává prostor naladit náladu.
Bipolární tiky i řev bez mikrofonu, úsměv, který bolí. A právě když si do poznámek zapíšu: „Hranice mezi excentrickým prožitkem a teatrálností je hodně křehká, Vampillia ji naštěstí nepřekročila,“ leze zpěvák uprostřed davu na štafle a polonahý kytarista skáče po hlavě do odpadkového koše. Japonci se hudbou baví a publikum jim to, zdá se, věří. Zvuk ve Futuru lze vnímat všelijak, ale na začátku Alcest slyším u zvukaře i trávu růst, první okamžiky jsou tlumené a bez intenzity. Neige jako batikovaný d'Artagnan připomíná, že poslední deska Kodama otevřela cestu ke vzpomínkám, aniž by ovšem popřela přítomnost a sklouzla k bohapusté nostalgii. Hecování se zavřenýma očima, přesná akustika a periferně taky čerstvý padesátník, který vedle mě pevně svírá svou partnerku, protože prostě ví, že tady a takhle to funguje lépe než nedělní romantika s Danielle Steelovou.
fotogalerie z koncertu zde
Zvuk stále bloumá, spásá prostor, masou neotřásá. Chvíli jako black metal z konzervy (a zpoza rohu). Živě překvapivě dronová Onyx jako intro ke zmíněné klasice Souvenirs d'un autre monde. Letmo skousnutý spodní ret, výhled na špičky bot i poezie psaná kuličkovým perem na recyklovaný papír. Dávno bez adresáta, dneškem pro všechny. Dojde i na další hitovku Autre temps a Sur l'océan couleur de fer z druhé desky Écailles de lune doprovodí i houslistka z Vampillie. Všechno do sebe zapadlo, i s očekávaným přídavkem Délivrance. Pointa, která tentokrát nepotřebuje příliš, emoce, které jsou prostě jen suvenýry okamžiků.
Alcest (fr) + Vampillia (jp)
30. 9. 2018 Futurum Music Bar, Praha
foto © Kubuthor
Michaela Šedinová 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.
Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024
Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.
Alžběta Sadílková 21.04.2024
My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.