Články / Recenze

Emotivní žalořevy Esazlesa

Emotivní žalořevy Esazlesa

waghiss666 | Články / Recenze | 18.09.2019

OHODNOŤTE DESKU

My, St. Tropez, průměrný děti historie, podvratní fotři minulosti, hysterická zvrásněná ýma s rýhou otlačenou v blátě a sněhu, se zlámanýma větvema bez kořenů, smečka stepních mezků. Vzpomínáte na nás dlouho, podáváme si ruce, kamkoliv nás vítr odplivne, a že nás teda nešetří. Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Atmosféra odpradávna nepadá jen tak z mraků, ani neodkapává ze skal. Budovatelství pomocí metod odkoukaných u poštovních architektů (ne) nepodobné čekání na obálku se zklamáním u přepážky nejde uspěchat. Jen špička ledovce, paleta namíchaná ze slz a barev nekončí u jediného spektra špíny. Prohrabávám se starší tvorbou, abych navlékl nit, chytl pichlavost za správný konec. Došlo mi to dávno: vyšeptané mrazení vydá za všechny jizvy na potrhaných hlasivkách, jen pokud nenasytí těžkotonážní riff, až dozní říkanka, až se odvrátím. Blackgaze? Bojím se moc brzo, Esazlesa vždycky uměli mluvené slovo podat se stejným nasazením, s jakým si rozsápávají krky, Společnost psů ale vrčí a štěká, až pěna od huby lítá.

o kolik
lehčí svět
byl by
bez lidí...

Mantra, co si opakuju už roky, sám v dešti, bříška prstů naskrz proražená zrezivělými hroty trčícími z jehelníčku. Kdy už lidstvo přijme svoje naprogramování a dobrovolně vychcípá?

Přešponovanost emotivních žalořevů desce spíš škodí – to, co vibruje a rezonuje, to, co lze překřičet, přetáhne meze za hranice snesitelnosti. A v tomhle „žánru“ to zamrzí dvojnásob. LP drží pokupě, ale nemaká, škobrtá a kličkuje, někdy se zasekne v mezistrunní a někdy to prdne (St. Tropez II), jindy přeskočí tam, kam patří, ale trvá to (V dobrém i zlém). Nesnesitelně to trvá, nemůžu si pomoct a nemůžu se prvotní pachuti zbavit, jakkoliv se cukám, jakkoliv to není fér. Každou povedenou skladbu střídá ta slabá, na otázku „jestli nevypustit vatu“ odpovídá facka za tři roky práce a posun jinam, výš, mezi mraky. Říká se odpradávna, že kdo se bojí, do lesa neuteče, ale míříme tam všichni, a doma je tam, kde se lidi věší, v kouři se dusí rodiny s dětmi a stloukají nám kříže. Nám všem. Tam, kde je to o nás, všechno hraje. I kántry, i indie, i balady, i to ostatní. Jen introspekce smrdí úletem do oblak, odkud se nohama na zem nedosáhne.

Společnost psů je velká deska ještě větší kapely, na kterou nikdo není připravený. Když né já, tak ani ty. A možná ani vy sami. Pokrytci.

Text vyšel v magazínu Full Moon #70.

Info

Esazlesa - Společnost psů (Day After, 2017)
Bandcamp kapely

živě:
Lvmen + Esazlesa + Nikander
22. 9. 2019 19:00
Lucerna Music Bar, Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vesmír ľudskej mysle (Pandorama)

Milan Hrbek 26.01.2020

Rozbiehajúci sa label Tabačka records z Košíc priniesol na slovenskú hudobnú scénu vskutku originálne a netradičné zjavy...

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.

Můžete bez obav zůstat (Chromatics)

Tomáš Kouřil 16.12.2019

Retro estetika je pro ně prostředkem, výraznou, ale ne omezující kulisou pro vyjádření něčeho hlubšího, než je záliba v syntezátorovém zvuku a neonových světlech.

Mrtvá kočička? (Tove Lo)

Tomáš Kouřil 15.12.2019

Zatímco před pár lety se bolestínsky vyzpívávala z prázdnoty, na nejnovější desce Sunshine Kitty je optimističtější.