waghiss666 | Články / Recenze | 18.09.2019
My, St. Tropez, průměrný děti historie, podvratní fotři minulosti, hysterická zvrásněná ýma s rýhou otlačenou v blátě a sněhu, se zlámanýma větvema bez kořenů, smečka stepních mezků. Vzpomínáte na nás dlouho, podáváme si ruce, kamkoliv nás vítr odplivne, a že nás teda nešetří. Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?
Atmosféra odpradávna nepadá jen tak z mraků, ani neodkapává ze skal. Budovatelství pomocí metod odkoukaných u poštovních architektů (ne) nepodobné čekání na obálku se zklamáním u přepážky nejde uspěchat. Jen špička ledovce, paleta namíchaná ze slz a barev nekončí u jediného spektra špíny. Prohrabávám se starší tvorbou, abych navlékl nit, chytl pichlavost za správný konec. Došlo mi to dávno: vyšeptané mrazení vydá za všechny jizvy na potrhaných hlasivkách, jen pokud nenasytí těžkotonážní riff, až dozní říkanka, až se odvrátím. Blackgaze? Bojím se moc brzo, Esazlesa vždycky uměli mluvené slovo podat se stejným nasazením, s jakým si rozsápávají krky, Společnost psů ale vrčí a štěká, až pěna od huby lítá.
o kolik
lehčí svět
byl by
bez lidí...
Mantra, co si opakuju už roky, sám v dešti, bříška prstů naskrz proražená zrezivělými hroty trčícími z jehelníčku. Kdy už lidstvo přijme svoje naprogramování a dobrovolně vychcípá?
Přešponovanost emotivních žalořevů desce spíš škodí – to, co vibruje a rezonuje, to, co lze překřičet, přetáhne meze za hranice snesitelnosti. A v tomhle „žánru“ to zamrzí dvojnásob. LP drží pokupě, ale nemaká, škobrtá a kličkuje, někdy se zasekne v mezistrunní a někdy to prdne (St. Tropez II), jindy přeskočí tam, kam patří, ale trvá to (V dobrém i zlém). Nesnesitelně to trvá, nemůžu si pomoct a nemůžu se prvotní pachuti zbavit, jakkoliv se cukám, jakkoliv to není fér. Každou povedenou skladbu střídá ta slabá, na otázku „jestli nevypustit vatu“ odpovídá facka za tři roky práce a posun jinam, výš, mezi mraky. Říká se odpradávna, že kdo se bojí, do lesa neuteče, ale míříme tam všichni, a doma je tam, kde se lidi věší, v kouři se dusí rodiny s dětmi a stloukají nám kříže. Nám všem. Tam, kde je to o nás, všechno hraje. I kántry, i indie, i balady, i to ostatní. Jen introspekce smrdí úletem do oblak, odkud se nohama na zem nedosáhne.
Společnost psů je velká deska ještě větší kapely, na kterou nikdo není připravený. Když né já, tak ani ty. A možná ani vy sami. Pokrytci.
Text vyšel v magazínu Full Moon #70.
Esazlesa - Společnost psů (Day After, 2017)
Bandcamp kapely
živě:
Lvmen + Esazlesa + Nikander
22. 9. 2019 19:00
Lucerna Music Bar, Praha
fb událost
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.