Eagles of Death Metal: Are you ready for some rock´n´roll?

„Holy shit, this is fuckin awesome, I really love this shit! Are you ready for some rock´n´roll?“ Jesse Hughes

Atmosféra v sále festivalově uvolněná se vším, co k tomu patří. Natřískáno, horko, kelímky létající vzduchem, pogo v kotli, rozjařené výkřiky typu „chci pořádnej jižanskej nářez“ a samozřejmě neuvěřitelně šlapající kapela.

Eagles of Death Metal nemohou být od death metalu vzdálenější, a i když sám frontman Jesse Hughes používá při označení žánru skupiny i slovo bluegrass, také bychom mu neměli příliš sedat na lep. Protože Eagles of Death Metal jsou poctivej špinavej rock´n´roll, který je navíc díky Hughesově šoumanství a zhulenost extrémně zábavný.

Na začátku úvodního kousku Bad Dream Mama propuklo v sále takové nadšení, že by ani předčasný Ježíšek nedostal větší ovace. Hughes s licousy a uplými jeansy připomínal východoněmeckého pornoherce, kytarista Dave Catching by mohl z fleku zaskakovat v ZZ Top, věčně zaneprázdněného zakladatele Joshe Hommea nepřekvapivě zastoupil bubeník Jeff Friedl, basu si vzal na starosti Matt McJunkins, a pokud si zrovna nevystačila čtveřice sama, vypomohla crew s vokály i dalšími nástroji, případně fešná Hughesova milá. Vtipkovalo se a komentovalo dění v sále neustále, Hughes by měl dostat metál za komunikaci s fanoušky. Přemítal nad krásou českých holek, o kvalitě tuzemské trávy, odhazoval trsátka, líbal ruce, vrtěl pánví, poskakoval, vyřvával, mával, zpíval, líbal milenku, pódium bylo tomu potetovanému hyperaktivnímu hajzlíkovi jednoznačně malé. Pár nových písní z aktuální, pár měsíců staré desky Zipper Down, většinou ale osvědčené hity z nejstarší nahrávky Peace, Love, Death Metal. Vrcholy? Cherry Cola, Wannabe in L.A. a jednoznačně I Want You So Hard (Boy's Bad News).

Vydatný přídavek v podobě Hughesova kytarového sóla i I Only Want You a závěrečné Speaking in Tongues s kumpány a hroznem rozdováděných fanynek. Jeden z nejlepších koncertů ro(c)ku? Jednoznačně tahle kalifornská parta.