Epická slavnost na Bojišti (Battlefield Rituals)

Zprvu to vypadalo nenápadně. Zeal & Ardor kdysi na jaře oznámili koncert u nás, dokonce jako předkapela Heilung. To mi bohatě stačilo, abych si akci zapsal do kalendáře a začal se těšit. Zeal & Ardor je jedna ze současných metalových špiček a že konečně uvidím Heilung, na které jsem po jejich posledním pražském koncertě slyšel jen samou chválu, byl příjemný bonus. Očekávání se ještě zvýšilo, když začali organizátoři postupně zveřejňovat plán. Nemělo jít o pouhý koncert dvou kapel, ale jednodenní festival s několika skupinami a doprovodným programem. Místo návštěvy koncertu mě tedy čekal celodenní výlet a nebyl jsem v tom sám, v poledních hodinách se kolem trutnovského amfiteátru Bojiště motaly mraky lidí a bylo jasné, že jde o pořádnou akci.

Mělo to i pár nevýhod. Předně šlo o nenáviděné cashless náramky, které ze všech stran schytávají hejt, ale organizátoři v nich často z jakéhosi podivného důvodu spatřují festivalovou budoucnost. Vystát si frontu navíc, zaplatit vstupní poplatek za nabití a po akci řešit, kolik mi zbylo a jak to z náramku stáhnu (nemluvě o případném průběžném nabíjení), je série úkonů, která pravděpodobně žádného fanouška nemá. Druhým negativem byl kratší čas přidělený předskokanům. Čas strávený s publikem tak činil půl hodiny (jako v případě Marca Euvrie) až necelou hodinu (jako u Zeal & Ardor), aby na hlavní hvězdy večera zbyly plnokrevné dvě hodiny.

Tím ovšem negativa končí, protože akce byla organizačně perfektní – žádné dlouhé fronty u vchodu, možnost stanovat v rámci areálu, dostatek jídla a pití i dostupné záchody. Nejvýraznějším benefitem byla pak volba samotného místa – Bojiště pojme dostatečné množství lidí, má dobrou akustiku a při koncertech byl dostatek místa pro tancující vpředu, posedávající na lavičkách i postávající kolem. Časné dopoledne se neslo ve znamení narůstajícího počtu lidí, přednášek a doprovodných aktivit, kratších koncertů. Tuzemští Deloraine, známí především na pohanské a herní scéně, chytli folkovými písněmi plnými bohů a obřadů, i na vzdálenějších koncích areálu si lidi podupávali a prozpěvovali. Já sám jsem je zhlédl se zájmem, ale hlubokou stopu nezanechali. Přes zajímavé nástrojové složení a přítomnost několika tanečnic ve mně nedobytně hlodal dojem, že jsem na středověké slavnosti, kde hraje lokální uskupení.

fotogalerii z festivalu najdete tady

Norští Borknagar slibovali „progresivní směsici black a folk metalu“, ve výsledku nabídli lehce průměrný zážitek, kde black metal byl spíše kořením v jinak dosti konvenčně znějících metalových baladách. Své fanoušky si ovšem našli. Zeal & Ardor nastoupili nekompromisně a byl jsem zvědav, co natlačí do padesáti minut. Jsou to jen dva týdny, co vydali nové album Greif, které je o poznání klidnější než minulý, eponymní kus. Přesto i zde se najdou skladby, které si nezadají s blackmetalovou dravostí předcházejících alb, a jejich set tak představoval průřez toho nejlepšího a nejenergičtějšího, co můžou nabídnout. Několik nových skladeb výborně zapadlo do setu a Manuel Gagneux opět předvedl geniální kombinace growlu a něžnějšího bluesového projevu. Celá kapela, v čele se dvěma doprovodnými vokalisty, mu zdatně sekundovala a zástup jejich fanoušků dostal přesně to, co se od sympatických satanistů čeká.

Podle desek i videí Heilung jsem měl pocit, že jsem připraven na to, co přijde, ale byl jsem vyveden z omylu. Celý koncert byl, přes nepopiratelné kvality, především divadlo. Heilung přivezli spektákl na téma rituály a pohanství a nic v něm nechybělo – očista prostoru, válečníci s kopími a štíty, příběhy o lásce a odvaze, invokace a sny. Heilung moc dobře vědí, co dělají, a tak pokud se cynickému divákovi občas honilo hlavou, že jde o show hlavně na efekt, záhy na to zapomněl, protože jen seděl a zíral s otevřenou pusou.

Působivost Heilung není pochopitelně jen v kostýmech, dramatických výstupech a impozantní scéně. Celá legrace by nefungovala bez skvělé hudby, která si žádoucím způsobem podmaní posluchače. Heilung cílí na jednoduchost, většina skladeb je držena dvěma hlavními vokalisty, tedy archetypálně hlubokým chrčivým mužským hlasem a éterickým vysokým ženským zpěvem. Nezbytnou součástí jsou perkuse většinou jen vypomáhající šamanským bubnům v akcentovaném monotónním rytmu, který dává tušit, že trans je již za rohem. Nenápadnějším aspektem jsou perkusivní smyčky a subtilní elektronický doprovod, který často vytváří prchavý stereofonický podklad, nedílnou součást výsledného psychedelického efektu. Heilung mají přesvědčivé nahrávky, ale vidět je naživo je povinností každého fanouška.

Battlefield Rituals se ukázaly být mimořádně povedenou akcí. Až na pár organizačních nedostatků se podařilo vtěsnat atmosféru letního festivalu do jednoho dne a naplnit program pestrou nabídkou, ze které si každý zúčastněný užil, co mu právě sedělo.