Články / Recenze

Epičnost a emoce od SubRosa

Epičnost a emoce od SubRosa

redakce | Články / Recenze | 19.06.2014

16. listopadu 1961 potkal jistý tanker pár set kilometrů od pobřeží Floridy jedenáctileté děvčátko jménem Terry Jo Dupperaultová. Měla za sebou noc, kdy Julian Harvey, kapitán výletní lodi Bluebelle, v rámci zvrtnutého pojistného podvodu povraždil celou její rodinu a jí nechal na potápějící se lodi. Terry Jo se podařilo odvázat záchranný člun, ve kterém byla po čtyřech dnech nalezená na pokraji smrti. Kapitán, zachráněn o tři dny dřív, v té době podával svědectví o tom, co se osudné noci stalo. Zpráva o přežití Terry Jo ho pochopitelně opařila a s vědomím, že jeho verze o bouři a následném požáru bude mít silné trhliny, šel urychleně z výslechu, pronajal si motel a hlubokými řezy žiletkou si ozdobil nohy, ruce a hrdlo.

Příběh Terry Jo, který je symbolicky ztvárněný na bookletu alba No Help for the Mighty Ones (2011) má řadu momentů, které z hudby i lyriky kapely SubRosa dýchaly a dýchají doteď. Obraz zranitelné holky ztracené v moři plném žraloků, čekající na záchranu. Důvěrně známý pocit životní bezmoci, kdy nevíme, jestli nás odevzdání se vlnám vnějších okolností donese ke spáse nebo spláchne do hlubin zapomnění a bezvýznamnosti. Moment její síly, kdy je schopná zachránit se z potápějící se lodi a přežít čtyři dny na moři a kdy neúprosnost existence a splnění úkolu přežít okolnostem navzdory donutí zmrda poslat se ke všem čertům a podmínit tak jediný akt spravedlnosti v tomto tragickém dějství.

Vody pohřebního metalu z podstaty tak nějak stojaté rozvířila SubRosa spojením typicky doomových kytar a bicích s intimními texty a něžně naléhavým zpěvem frontmanky Rebeccy Vernon, doplněnými (dis)harmonickou souhrou dvou houslistek. Epičnost a emoce bez patosu, žánrovost skloubená s jedinečností, tvrdost s něžností, tíseň, žal a temnota s nadějí a hrdostí, preciznost produkce se syrovostí – to všechno je nadbytek slov shrnujících prostý fakt, že se ze SubRosy kdekdo podělal a čekal, co přijde dál.

Minulý rok vydali album More Constant Than the Gods. Krajina je členitější a majestátnější. Vše, co fungovalo, je posunuto dál a zahrnuto péčí navíc. Housle si hrají s efekty a vyplňují prostor komplexnějšími texturami. Při tom je TO pořád metal, pořád výpravné stejně jako skromné a pořád srdcervoucí. Vše začíná nevinným duetem v úvodní písni Usher. Experimentálně folková atmosféra je tu narušená ve třetí minutě vrhem do nevyhnutelné kytarové bahenní lázně a dynamicky se valí skrz pět eposů až k závěrečné, podobně folkové No Safe Harbour s hostující příčnou flétnou, klavírem a cemballem. Bouře ustává, vítr utichá a je čas jít se osušit.

Upřímně – nemám představu, kam se SubRosa může ještě posunout. Dosáhla maxima, jakého se v rámci vytýčeného zvuku dá dosáhnout, jakkoliv přehnaně to zní. Přijde změna stylu a přístupu, stagnace nebo nedejbuddho rozpad? Uvidíme. Z bandcampu si je můžete poslechnout vždycky. Naživo a ve formě pak v pátek 27. června v pražském squatu Cibulka v rámci dvoudenního festivalu Ruins of Intolerance.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Nádej prázdnych tiel (Vojtik)

Richard Michalik, Veronika Vagačová 30.01.2025

Po silnom debute, za ktorý si Vojtik vyslúžil ocenenie RadioHead Awards, šlo očakávať čokoľvek. Jeho odvaha a talent ukazovali hneď viacerými možnými smermi.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Cepín v hlavě (Kid A Mnesia)

Štěpán Šanda 28.01.2025

Procházka výstavou v podobě něčeho blízkého počítačové hře může dobře připomínat pandemickou osamělost. Kid A Mnesia Exhibition.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Poslední zvonění aneb Život Vernona Subutexe

Michal Pařízek 28.01.2025

Život Vernona Subutexe je brutálním popisem společnosti rozpolcené v různých směrech, společnosti, jíž cloumají nenávistné nálady směrem k odlišným rasám, cizincům nebo prostě osobám, které nezapadají.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: „Byly jsme holky a byly jsme trochu divné…“ aneb Holky v punku

Radim Kopáč 27.01.2025

Punk ladies made in ČSSR určitě musely být. Možná ne tak výrazné jako holky z Dybbuku, možná netvořily celou sestavu, ale každopádně tady měly své místo. Na pódiu i pod…

Trochu červené (Lelee)

Veronika Vagačová 22.01.2025

Hravé riffy, prenikavé vokály a nečakané štylistické zmeny sú len pár z ocenenia-hodných kvalít tejto relatívne novej skupiny.

Mramory města, v pokojích mršin (Infamis Tenebre)

Jiří V. Matýsek 21.01.2025

Žádný growl, žádné temné mručení, jakoby tu z vlhkých kobek zněl hlas čisté bytosti, kterou zahnalo lidské nepochopení.

Nový hlas v mé hlavě (Linkin Park)

3DDI3 01.01.2025

Kapela, co má duši, ale nemá hlas. Anebo jo.

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace