David Čajčík | Články / Reporty | 16.06.2013
Současná situace klipů, kam s kluby ve městech, kam s českým popem, případně inscenace ošálených holek. Co si z doprovodného programu druhého dne vybrat? Pro mě to byl urbanisticko-hudební workshop o pražských klubech vedený Janem Pfeifferem a Šimonem Holým – tomu vděčíme za Elekci, děkujem. Ve zkratce (znáte projekt Zkratky právě od Pfeiffera?): Chapeau Rouge je super klub i proto, že nikdo nebuzeruje lidi na ulici po desáté (jako u Café V lese), městské části až na výjimky kluby bojkotují, akademických podniků jako K4 by mělo být víc a kluby chybí v Karlíně (jakože úplně), Kobylisích (tam jsou alespoň hospody) a v Tróji (tam radši není nic). Povedená diskuze.
Mluviti stříbro, mlčeti zlato, po diskuzi si zase něco poslechnout: brněnské duo Sky to Speak předvedlo ambientní performanci, ale hlavně si to pod tím nepředstavujte nekonečné plochy bez gradace, hudbu pro letiště. Sekvence z černobílých filmů doplněné o minimalistické bicí a syntezátorové vložky zvuků minulosti, o kterých se myslelo, že přežijí budoucnost. Malby srdce z anatomických atlasů přelomu minulých století, vše jen potvrzovalo nadčasovost jejich těžce uvěřitelného vystoupení.
Screamo kapel je hodně, ale kolik znáte elektronických? Perfektní vokál zpěváka Radima dělá Gagarin něčím výjimečným, jako by se esazlesa vykašlali na „metal“ a koupili synťák. Energie stříkající ze všech členů, stopadesátiprocentní nasazení a naspeedovaný bicák. HC party na Elekci. Lidé prý nejsou dobří jeden k druhému, ale Gagarin dobří jsou.
Post-hudba naživo sází téměř pouze na Artefakty. A zvláště Skořápky a Dostihy obstály skvěle. Tomáš Havlen občas řval z plných plic mimo mikrofon a i do mikrofonu zněl doprovodný hodně zajímavě. Je to ale bohužel jediné překvapení, kterého se při vystoupení post-hudby dočkáme. Hudební stránka zní přesně jako z desky. Což nevadí, když je vidíte poprvé, ale postupně to začne být nuda. Naštěstí set končí Seriály, u kterých si připomeneme, že i přes to všechno má post-hudba nejhezčí oči na světě a nejhezčí prsa na světě.
Venkovní diskotéka pomalu utichala a lidí se přesouvali do divadla na set DJské dvojice ABAB, rezidenti Chapeau Rouge. Techno ve svižném tempu roztancovalo konečně větší počet lidi a navnadilo na Schwarzprior. 8-bit z Ostravy, v zásadě punkové seskupení s láskou ke starým hrám. Mario a Doom, bělmo očí a exhibice zpěváka – vážně ještě nikdy nikoho nezabil? Tvrdé beaty, rap, Napszyklat, WWW, jednorožec, seriál Návštěvníci, sci-fi. Jedna velká barevná koláž zvuků a obrazů, od které se nejde odtrhnout. Navíc si to hrozně užívají. A všichni s nimi.
Odcházel jsem za zvuků mikrokokoto. Diskotéka, 8-bit a klávesy Michala Davida. Happycore naživo (ono už happycore namrtvo je síla). Tuctuc. Elekce měla být prý zkouška, píše se v programu. „Mají vůbec návštěvníci o kulturu tohoto typu zájem? Jsou ochotní dostat se z centra do MeetFactory? Zajímá to vůbec někoho?“ Ano, ano, ano. Elekce obstála, i když narváno nebylo, snad se zaplatila a bude znovu. Přejme to organizátorům a přejme to sobě.
Elekce festival
15. 6. 2013, MeetFactory, Praha
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.