Články / Reporty

Eric Truffaz a jeho divoženky

Eric Truffaz a jeho divoženky

Anna Mašátová | Články / Reporty | 16.03.2013

Kdo nechal nákup vstupenek na dvojkoncert Sophie Hunger a Erika Truffaze na poslední chvíli, měl smůlu – akce byla týden dopředu vyprodaná. A to i přesto, že Sophie i Anna Aaron odehrály na podzim samostatné koncerty v Paláci Akropolis.

Ve čtvrt na devět vyběhla na nepříjemně zaplněné pódium Sophie Hunger. Přes změť kabelů a nástrojů nebyli hráči téměř vidět. Jako bychom se vnořili do nitra obří hudební mašiny s pohyblivými součástkami. Hunger s sebou ale přivezla vynikající doprovod, který na sebe strhával přinejmenším stejnou pozornost jako písničkářka. Střídala kytary s klavírem a ani ostatní se nedrželi jen jednoho nástroje. Pařížan Alexis Anérilles odbíhal od kláves ke křídlu a někdy popadl trubku, cello a minimoog ovládala Sarah Oswald a sestavu dotvářeli basák a klarinetista Simon Gerber a bubeník Alberto Malo.

Celý večer zahájila píseň Rererevolution z nového alba The Danger of Light a v průběhu večera zazněly i starší kusy, např. Shade z alba Monday’s Ghost. Zatímco práce osvětlovače byla na jedničku s hvězdičkou, zvuk byl průšvih. A to evidentně jak pro kapelu, která na sebe dělala nechápavé posunky, tak pro publikum.

V Čechách si Sophiin pop-jazz našel věrnou posluchačskou základnu už od jejího prvního vystoupení před mnoha lety, kdy doprovázela Truffaze, který teď v nezbytném klobouku dohlížel na koncert z balkónu. Hunger sama přiznala, že zahrát si v Arše byl její sen, který se málem neuskutečnil: „Poprvé jsem tu byla s Erikem Truffazem, to jsem byla ještě malinká a klidně bych mu i tahala kabely... Dnes ráno jsem se však probudila v tourbusu a nemohla pohnout hlavou. Z toho sice měli radost ostatní, protože jsem pořád nežvanila, já si ale myslela, že koncert nezvládnu. Poté, co mě Ilja s obrovskýma rukama mučil asi dvanáct hodin, jsem tu a hele: otáčím hlavou!“ Za diváky tímto děkuji zachránci celé akce!

Největší odezvy publika se kupodivu dočkala coververze – posmutnělý hit Le vent nous portera francouzské kapely Noir Desir. Kromě toho, že v kapele hrál každý na všechno, Sophie plynule přecházela z angličtiny do němčiny a francouzštiny, třeba v novince s velmi aktuálním textem Das Neue: „Třicítka je nová dvacítka, muž je nová žena, svoboda je novým vězením, islám je novou katolickou církví... únava je nové šílenství“. Sophie se do Čech ráda vrací a jistě se to po potlesku v Arše nezmění. Možná proto, že cítí s Čechy jistou soudružnost, jak se sama vyjádřila – Švýcarsko i Česká republika jsou malé země. Jako přídavek zazněla Z’Lied vor Freiheitsstatue v rétorománštině, při které se z muzikantů stalo vokální kvarteto pouze s velmi jemným doprovodem bicích.

Během pauzy na přestavbu pódia mnozí návštěvníci druhou polovinu vzdali. Škoda. Jestliže byla první část výborná, zbytek večera byl famózní. S příchodem Truffaze a jeho quartetu se zastavil čas a jediné, co jste vnímali, byla trubka, která okouzlovala příchozí jak krysařova flétna hlodavce.

Jak je Truffazovým zvykem, prim hrají vždy písně z aktuálního alba. Úvodní skladbou byla tedy bez překvapení titulní El tiempo de la revolución. Zatímco maestro nechával více než dost prostoru spoluhráčům, sám čekal na svůj part se svěšenou hlavou či jen pohupováním se do rytmu s mírně nepřítomným pohledem. Název nové desky možná vybízí k úvahám o jeho novém hudebním směřování, Truffazova revoluce je ale spíše melancholickou vzpomínkou na dávné časy, ze kterých zbyly jen suché okvětní plátky růží zastrčené za vybledlé portréty vůdců. Což bylo nejvíce zřejmé právě v jedné z novinek, Revolution of Time. Ale nebyl by to Erik, aby nepřimíchával do jazzu tu rock, tam ambient či bebop. Výrazná basa v rukách Marcella Giulianiho šlapala jak hodinky, bubeník Marc Erbetta rozesmíval neumělým beatboxem, mnohdy připomínajícím nonsensové básně Christiana Morgensterna, a Benoît Corboz fascinoval neuvěřitelnou energií, se kterou se opíral do kláves fenderu. Právě jeho sóla patřila k vrcholům noci. Hostem byla další z Truffazových švýcarských chráněnek, Anna Aaron. Zatímco Sophie je živel, Anna spíše plaché stvoření. Křehká, zasněná, s očima mrkající panenky, která ožívá jen u mikrofonu. Škoda že zazpívala jen dvě nové písně Blow Away a A Better Heart, zasloužila by si více prostoru a především lepší zvuk.

Truffaz koncert ani přes pokročilou noční hodinu neošidil a značně prořídlé řady návštěvníků se dočkaly pár minut před půlnocí přídavku, než se rozeběhlo na noční tramvaje sněhovou chumelenicí...

Info

Sophie Hunger, Erik Truffaz feat. Anna Aaron
12. 3. 2013, Divadlo Archa, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace