Veronika Mrázková | Články / Reporty | 07.12.2015
PAF je přirozenou baštou podivínů, zacyklených expertů a zároveň vyumělkovaných fashion figur, je třeba mít patřičnou výstroj a počítat se vším. Atmosféru letos signifikantně vystihla animace Espace Pod. Dvacetiminutová smyčka instalovaná mezi sály přibližuje exponovanost určitých žánrů. Zlatý jelen, který se narodí z pohovky, postupně probíhá izolovanými místy jako duty free a zmutovaný, zčásti plyšový úd, který tančí uprostřed konzumních symbolů, nakonec vychází jeho řitním otvorem, aby nastoupil do lodě, napůl zadnice a napůl zámečku. Každému, co jeho jest, mě PAF přitahuje především hudbou. Přední jména konceptů live cinema a animace mají pravidelně sraz jenom v Olomouci. A vystřídali se tady tací jako Ryodi Ikeda, Mark Fell nebo Aches, letos přibyli do sbírky Makino Takashi nebo Greg Pope.
Za jeden večer jsme stihli všechny možné kombinace: připravený umělec-filmař + živá hudba, umělec-filmař a hudebník v jednom a umělec-producent + živá světelná instalace. Střídala se analogie s digitálem, improvizace s reprodukcí, zároveň se měnila úroveň dominance. Třeba Greg Pope je legenda expanded cinema, takže submisivnost doprovodu byla předem daná. Jeho promítání vynikalo kontrasty, v rozdílech ostrosti, vzdálenosti, světla a zatmívání. Půlhodinovou projekci tvořila filmová okénka, která vrstvil a prosvěcoval z různých úhlů a různými filtry. Byla bez příběhu, přesto výpravná. Zvukovou stopu pak generovala Veronika Vlková (AV Floex, Teve) s Kateřinou Koutnou, které si toho přivezly požehnaně: kalimby, hang drum, orientální flétny, citary, kameny a několik mini midi kláves. Chtěla bych je vidět samostatně.
Lotic, za kterým jsme běželi do Divadla hudby, ohromně překvapil. Průlet jeho tvorbou napověděl, že definitivně opustil uzpívanou a lacinou elektroniku, takové potemnění a takovou hloubku z nahrávky nepocítíte. Arytmické pasáže střídalo osekané techno a Lotic slušně otestoval statiku starého sálu. Mentálně jej nadšeně řadím do kategorie „Arca style“, jen vizuální složka byla nešťastná. Někdo by ji nazval minimalistickou, já bych řekla nedostačující. Světlé skvrny na plátně měnil Pustějovský s partnerkou pomocí pohybů prostříhaných stínidel, nevyjadřovaly ale nic než samy sebe. Nesledovaly tok hudby, negradovaly, nepomáhaly. Většinu času jsem proto nakonec věnovala Loticovi za pultem, pohled na sexy Afroameričana v bílém roláku s obřím přívěskem a funky pohyby těšil.
A vrchol. Makino Takashi je hlavně filmař, skládá teprve tři roky. Malý sympatický Japonec zaujal ještě před začátkem performance, když nám přišel vysvětlit, jak používat pruh tmaveného proužku pro 3D efekt, pak simuloval zvukovou zkoušku orchestru a nakonec pustil starou dobrou promítací mašinu. Digitální film běžel paralelně s 16mm a performance byla extrémně smyslově náročná, mnohost vjemů vyžadovala enormní zrakovou aktivitu. Ostrostí a pichlavostí zvuku se Takashi blížil noisu, mnohem více ale zahlcovaly obrazy. Mozek se snažil najít ve změti skvrn a bokeh efektů cosi známého, ten můj generoval dojem vánice nebo hemžení mravenců. Ve skutečnosti zůstalo na plátně u abstrakce, kterou nejlépe vystihuje nahodilost a diskontinuita pohybu částic v extrémních podmínkách. Space Noise je fenomenální.
Mimoto jste mohli přihlížet předání Ceny od Vladimíra Havlíka, znovu potkat Alexandra Campaze, návrháře z NY, nebo zasvětit hodiny olbřímí instalaci „Odlišené vize“. Kdybych jen mohla zůstat déle…
Přehlídka animovaného filmu 2015
4. 12. 2015, Olomouc
foto © Jaroslav Tenzo Krátký
Mia Kordová 07.02.2021
Čtyřhodinový zážitek odstartoval Tim Lawrence videem nazvaným What is post-capitalism? Oslava života a díla britského kulturního teoretika Marka Fishera.
Minka Dočkalová 21.01.2021
Umělci z Brna uspořádali vernisáž „pro nikoho“. Ve veřejném průchodu domu na Údolní nainstalovali velkoformátové grafiky.
Aneta Martínková, su, Jakub Béreš, David Čajčík 18.01.2021
Přesun kultury na síť pokračuje. V online prostředí proběhl během minulých pár dní i největší a nejrespektovanější evropský showcase festival.
Veronika Mrázková 14.10.2020
"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.
Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020
Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!
Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020
Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...
Michaela Šedinová 09.09.2020
Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.
Václav 04.09.2020
Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.
Adéla Polka 04.09.2020
Funguje to. Nenásilně a vkusně.
Vadim Petrov 01.09.2020
Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.